Čís. 12177.

Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Legitimace majitele cizí směnky na vlastní řad jako indosatáře jest přerušena podpisem směnečníka jako prvního indosanta na rubu směnky, jehož podpis majitel směnky neškrtl.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1932, Rv I 1994/32.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný, přijatel směnky na vlastní řad, že na rubu směnky jest na prvém místě směnečník a přijatel, nikoliv remitent. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil. Důvody: Z prvopisu směnky, jejíž pravost jest uznána, bylo zjištěno, že směnku podepsal K. jako přijatel a V. jako výstavce. Na rubu směnky jest na prvém místě podpis K-a a pod ním podpis V-a. Žalobce musí však podle § 32 směn. zák. jako vlastník směnky býti legitimován nepřetržitou a až k němu jdoucí řadou indosamentů. První indosament musí býti opatřen jménem remitenta. Tomu však v souzeném případě tak není a není tudíž žalobce podle § 32 směn. zák. legitimován. Odvolací soud ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Důvody: Z předložené směnky lze vyčísti, že žalovaný K. jest příjemcem směnky a že jejím remitentem jest V. Podepsal-li akceptant směnku nejen na líci, nýbrž zcela zbytečně i na rubu, nemůže jeho podpis na rubu míti právní význam. Prvním indosantem podle obsahu směnky jest tu remitent V., a nikoliv K., kterýž jako akceptant směnku nemohl na jiné osoby převáděti, právo to příslušelo jen remitentovi a dalším indosantům — § 8 směn. zákona čís. 1/1928. Zbytečný podpis akceptanta musí býti pokládán za nenapsaný a mohl účastníky býti škrtnut. Soud odvolací vychází z úvahy, že zbytečný a bezvýznamný podpis K-a na rubu směnky nebyl a nemůže býti prvým indosamentem, a že řada blankoindosamentů zahájena jest teprve podpisem remitenta, takže žalobkyně nepřetržitou řadou blankoindosamentů až k ní jdoucích jest legitimována jakožto vlastník směnky — § 32 směn. zák. čís. 1/1928.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Napadajíc rozsudek odvolacího soudu z dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 503 č. 4 c. ř. s.), má dovolání pravdu. Žalobkyně není formálně legitimována jako indosatářka k žalobě nepřetržitou řadou rubopisů. Podle § 32 sm. zák. bylo zapotřebí, poněvadž jde o směnku na vlastní řad, by směnku podepsal jako první indosant remitent, tedy V. Ve skutečnosti přičinil však první rubopis směnečník (akceptant), jenž k tomu vůbec nebyl oprávněn. Jeho podpis na rubu směnky zůstal, nebyl přeškrtnut a jest tudíž k němu po formální stránce přihlížeti. Podpis tento není bez právního významu, jak usuzuje odvolací soud, nýbrž byl by bez významu jen, kdyby byl oprávněným majitelem směnky přeškrtnut. Nelze jej tudíž pokládati za nenapsaný. Neškrtla-li jej žalobkyně, ač k tomu byla oprávněna, jest k němu při zkoumání její aktivní legitimace míti zření a uznati, že její legitimace jako indosatářky jest přerušena podpisem směnečníka jako prvního indosanta na rubu směnky, a není proto legitimována nepřetržitou řadou indosací, jak žádá předpis § 32 sm. zák. (srov. rozh. 11168 a 9736 sb. n. s.).

Citace:

Č. 12117. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 535-536.