Čís. 12076.
Sčelení stran jest přípustné. Zda-li je však nutné, jest věcí volné úvahy soudu, spadající do oceňování důkazů.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1932, Rv I 1112/31.)
Žalobní nárok na náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek, potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Pokud jde o sčelení stran, jest ovšem přípustné, jakž plyne z ustanovení prvního odstavce § 380 c. ř. s., podle něhož se ustanovení o důkazu svědky vztahují i ku průvodnímu výslechu stran, pokud nebyla stanovena nařízení odchylná, a z ustanovení čtvrtého odstavce § 339 c. ř. s., podle něhož si mohou svědkové, jichž výpovědi od sebe se uchylují, býti postaveni tváří v tvář. Zdali však sčelení stran jest nutné, jest věcí volné úvahy soudu, spadající do oceňování důkazů. Uvěřily-li proto soudy nižších stolic žalovaným bez sčelení, nemůže dovolací soud uvažovati o jeho potřebě a jsou vývody dovolání v tomto směru vpravdě výtkou nesprávného ocenění důkazů, jež není žádným z dovolacích důvodů v § 503 c. ř. s. výčetmo uvedených.