Čís. 11789.

Rozpor v důvodech rozhodnutí v nesporném řízení jest zmatečností jen, je-li odůvodnění napadeného rozhodnutí tak nedostatečné, že z něho nelze s úplnou jistotou seznati, čo bylo rozhodnuto.
Zrušení společnosti úmrtím jednoho ze společníků nelze z úřadu zapsati do obchodního rejstříku. Zápis zrušení společnosti předpokládá opověď buďto společníka pozůstalého anebo všech dědiců zesnulého Společníka, jimž byla pozůstalostním soudem ponechána správa a obstarávání pozůstalosti podle § 145 nesp. říz. Nedojde-li mezi nimi ke shodě, rozhodne většina, která se počítá podle podílů.
(Rozh. ze dne 24. června 1932, R I 500/32.) Návrh dědiců po Josefu Ptovi, by bylo v obchodním rejstříku poznamenáno při společenské firmě P. a spol., že veřejná obchodní společnost P. a spol. zanikla úmrtím Josefa P-a, rejstříkový soud zamítí. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Návrh rekurentů, by v obchodním rejstříku při, společenské firmě Josef P. bylo poznamenáno zrušení společnosti úmrtím: společníka Josefa P-a jest ve své podstatě opovědí změn při firmě a taková opověď musí podle § 10 uv. zák. k obch. zák. býti podána ve formě soudně nebo notářsky ověřené. Tomuto požadavku návrh nevyhovuje a právem proto byl v tom směru pozastaven rejstříkovým soudem. Pokud se týče zrušení společnosti jest poukázati k tomu, že ze spisů vyplývá, že proti tvrzení rekurentů, že se dědicové nedohodli, by společnost byla dále vedena a že nastalo zrušení společnosti, jest tvrzení jiných dědiců, že mezi zůstavitelem a Václavem P-em došlo ke smlouvě, že po smrti zůstavitele jeho polovice podniku přejde na Václava P-a. Je-li tomu tak, nešlo by o zrušení společnosti, nýbrž o přeměnu veřejné obchodní společnosti ve firmu kupce jednotlivce. Ale to předpokládá rozřešení uvedené otázky, ve příčině které rekurenti byli odkázáni usnesením (srov. čís. sb. 11785) na pořad práva. Teprve po rozhodnutí této otázky bude lze posoudili, zda nastalo zrušení společnosti. Před tímto rozhodnutím nelze ani zápis zrušení společnosti provésti a jest tudíž zamítnutí návrhu rekurentů napadeným usnesením správné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelé napadají souhlasná rozhodnutí soudů nižších stolic pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy a zmatečnost (§ 46 odst. (2) zákona o základních ustanoveních soudního řízení nesporného čís. 109/1931), leč neprávem. Zmatečnost vytýkají stěžovatelé proto,, že rozhodnutí rekursního soudu jest samo se sebou v rozporu, avšak výrok rozhodnutí si nijak neodporuje a rozpor v důvodech by mohl býti zmatečností jen, kdyby odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo tak nedostatečné, že by z něho nebylo lze seznali s plnou jistotou, co bylo rozhodnuto. Tomu tak není v tomto případě. Lze přisvědčiti stěžovatelům, že podle Čl. 123 čís. 2 obch. zák. byla společnost zrušena úmrtím společníka Josefa P-a,. ani účastníci souhlasně udali, že nebylo ustanoveno smlouvou, že společnost má dále trvali s dědici zesnulého.. Stěžovatelé jsou však na omylu, domnívajíce se, že toto zrušení společnosti mělo býti z úřadu zapsáno do obchodního rejstříku. Jak vyplývá z ustanovení čl. 129 obch. zák., zejména z jeho čtvrtého odstavce, předpokládá zápis zrušení společnosti opověď účastníků. V tomto případě bylo proto zapotřebí opovědí buď společníka Václava P-a anebo zástupců pozůstalosti po zesnulém společníku Josefu P-ovi, tudíž všech dědiců, jimž byla pozůstalostním soudem ponechána správa a obstarávání pozůstalosti podle § 145 nesp. ř. podle dokladů ve spisech založených, Nedojde-li mezi nimi ke shodě, rozhodne většina, která se počítá podle podílů. Stěžovatelé však nepředstavují tuto většinu, jak připouštějí, a nejsou proto ani oprávněni k návrhu na zápis zrušení společnosti. Již z toho důvodu nelze vyhověti dovolacímu rekursu, aniž bylo zapotřebí se zabývati s ostatními jeho vývody.

Citace:

č. 11789. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 20-21.