Čís. 12150.

Neobsahoval-li rekurs (v nesporném řízení) určitý a přesný rekursní návrh, aniž se ho bylo lze domysliti z jeho obsahu a z vývodů, nelze rekurs vyříditi věcně. Nedostatek rekursního návrhu není formální, nýbrž věcnou vadou.
Do usnesení, jímž uložena pořádková pokuta liknavým členům správní rady akciové společnosti, není oprávněna k rekursu akciová společnost.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1932, R I 943/32.)
Rejstříkový soud uložil akciové společnosti, by podala řádnou, patřičnými doklady opatřenou opověď nových správních radů, a uložil členům správní rady pořádkovou pokutu. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu akciové společnosti.
Důvody:
Dovolací rekurs, čelící proti souhlasným usnesením soudů nižších stolic, uplatňuje ve smyslu § 46 (2) zákona čís. 100/31 Sb. z. a n. nezákonnost a rozpor se spisy. Nezákonnost spatřuje rekurentka v tom, že rekursní soud neučinil usnesení o okolnostech, uvedených v odstavcích 1 až 4 jejího rekursu proto, že neobsahovaly rekursní návrh. Rekurentka míní, že toho není třeba, poněvadž § 520 c. ř. s., jednající o rekursu, nenařizuje takové formální náležitosti jako pro odvolací spis § 467 c. ř. s. a mimo to, že k rekursu byla připojena vrácená jí opověď a uvedeny v něm v jednotlivých odstavcích 1 až 4 rekursní důvody. Rekurentka však přehlíží, že podle §§ 74, 76 c. ř. s. každé podání na soud má obsahovati návrh, o němž má soud rozhodovati, a v druhém odstavci § 520 a v posledním odstavci § 506 c. ř. s. je nařízeno, jaký další obsah má rekurs míti. Nedostatek rekursního návrhu není formální, nýbrž věcnou vadou, takže řízení podle §§ 84, 85 c. ř. s. tu nemá místo. Podle prvé věty § 14 zák. čís. 100/31 sb. z. a n., mají písemná podání v řízení nesporném vyhovovati obecným náležitostem podání v řízení sporném. V souzeném případě rekurs neobsahoval ve skutečnosti určitého a přesného rekursního návrhu, pokud se týče odstavců 1 až 4, a ani z obsahu rekursu a z jeho vývodů nelze jej domysliti a právem vyslovil rekursní soud, že proto nemůže v tom směru učiniti usnesení.
Pokud rekurentka spatřuje nezákonnost a rozpor se spisy v napadeném usnesení proto, že rekursní soud jí nepřiznal právo k rekursu proti výroku soudu prvé stolice o uložení pořádkové pokuty liknavým členům správní rady, není dovolací rekurs opodstatněn. Uložení pořádkové pokuty je soudním opatřením, postihujícím jen tu osobu, která nedbá povinností soudem jí uložených, a to po předchozím vyzvání, by soudnímu příkazu do určité lhůty bylo vyhověno (§ 12 uv. zák. k obch. zák., čl. 26 obch. z.). V případě, o nějž jde, byla uložena pořádková pokuta členům správní rady rekurující společnosti, nikoli jí, jež podala dovolací rekurs. Podle § 6 zák. čís. 100/31 sb. z. a n. je účastníkem nesporného řízení ten, kdo může býti rozhodnutím soudu ve svých právech přímo dotčen, nebo, kdo uplatňuje právní zájem, by soud učinil nějaké rozhodnutí. O přímém dotčení práv rekurentky oním rozhodnutím nemůže býti řeči, poněvadž se týká jiných právních podmětů, a pro posouzení takového zásahu do práv je rozhodný hmotněprávní poměr postiženého k tornu, co je předmětem nesporného řízení. Ani právní zájem rekurentky nemůže přicházeti v úvahu, ana je samostatnou právnickou osobou (čl. 207, 213 obch. z.) odlišnou od akcionářů, pokud se týče od členů správní rady. Poněvadž na straně rekurentky není zákonných podmínek, by mohla býti ve smyslu § 6 zák. čís. 100/31 sb. z. a n. považována za účastnici, právem rekursní soud usoudil, že není oprávněna k podáni rekursu v naznačeném směru.

Citace:

Č. 12150. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 590-592.