Čís. 12062.
V odevzdání směnky jako garancie (záruky) a v jejím přijetí nelze spatřovati dohodu, že podpisatel chce býti zavázán jen jako směnečný rukojmí, zejména, nepřipojil-li mkojemskou doložku.
Odevzdání směnky jako garancie (záruky) zahrnuje v sobě i zmocnění k vyplnění adresy jménem odevzdatelovým.

(Rozh. ze dne 4. listopadu 1932, Rv I 1731/32.) Směnečný platební příkaz byl vydán proti Pavlu E-ovi a proti Bélu K-ovi jako přijatelům směnky. Námitky proti směnečnému platebnímu příkazu podal jen Béla K. a uvedl v nich mimo jiné, že směnku nepodepsal jako přijatel, nýbrž jako vystavitel a že jediným směnečníkem měl býti spolužalovaný Pavel E. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest zjištěno, že dovolatel prohlásil, že dá žalobkyni krycí směnku, vytáhl z kapsy směnečný blanket, na němž byla vyplněna jen směnečná valuta 30000 Kč a jenž byl jinak prázdný. Nato dovolatel a E. směnku podepsali, aniž se mluvilo o tom, v jaké funkci kdo podpisuje. Zástupce žalobkyně O. řekl žalovanému, že žalobkyně potřebuje garancie za běžný účet E-ův a žalovaný s tím souhlasil. Slova, dáti garancii nebo záruku, nepoužívá se v obecné mluvě a v obchodním světě jen k označení právního poměru rukojemství, nýbrž i pro jiné způsoby upevnění pohledávky. Užívá se tedy slova garancie běžně v tom smyslu, jak ho používá § 1343 obč. zák. Chce-li někdo poskytnouti zajištění pohledávky směnečným závazkem (směnkou), nelze ještě spatřovati v jeho prohlášení, že směnkou dá garancii, že chce býti zavázán jen podpůrně jako obecnoprávní rukojmí, ani, že chce být zavázán jako směnečný rukojmí, pokud to není jinak z okolností zřejmo. Proto nelze v odevzdání směnky jako garancie a jejím přijetí spatřovati dohodu, že podpisatel chce býti zavázán jen jako směnečný rukojmí, zejména, když nepřipojil rukojemské doložky. To by se příčilo pravidlům poctivého právního styku (§ 914 obč. zák.). Odevzdal-li pak žalovaný zástupci žalobkyně spornou směnku nevyplněnou v adrese, ponechal jí, by směnku vyplnila. Žalobkyně pokládá se za zmocněnu k vyplnění, ovšem nesmí směnku vyplniti proti úmluvě. Ale za zjištěných okolností nestalo se vyplnění proti úmluvě tím, že do adresy jako směnečník byl vepsán odvolatel, protože odevzdání směnky jako garancie zahrnovalo i zmocnění k vyplnění adresy jménem dovolatelovým.
Citace:
Čís. 12062. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 441-442.