Čís. 12130.Přejímatel usedlosti zatížené výměnkem, jenž jej nepřevzal, nastupuje v povinnost zavázaného platiti výměnkové dávky jako dlužník hypotekární, nikoliv jako dlužník osobní, a lze ho uznati povinným platiti dospělé výměnkové dávky jen pod exekuci na nemovitosti, na nichž výměnek vázne.Oprávněný může požadovati od kteréhokoliv z vlastníků zavazených nemovitostí celé výměnkové dávky. Jde tu o reální břemeno simultánní a vlastníci zavazených nemovitostí jsou zavázáni rukou společnou a nerozdílnou.(Rozh. ze dne 24. listopadu 1932, Rv I 948/31.) Na usedlosti čp. 8 vázl výměnek ve prospěch žalobců. Usedlost čp. 8 byla rozprodána různým kupitelům, kteří nepřevzali výměnek. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na kupitelích částí usedlosti čp. 8, by byli uznáni povinnými zaplatili žalobcům rukou společnou a nerozdílnou dlužné výměnkové dávky. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaných potud, že je uznal povinnými rukou společnou a nerozdílnou zaplatiti žalobcům pod exekucí na nemovitosti, na nichž výměnek pro žalobce jest vložen, a že zamítl žalobu o zaplacení téže částky pod exekucí na jiné jmění žalovaných. Důvody:Dovolání opřenému o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. lze přiznati jen částečně oprávněnost. Nesprávné právní posouzení vytýkají dovolatelé napadenému rozsudku ve dvou směrech, jednak, že neměli býti uznáni povinnými platiti zažalovanou částku rukou společnou a nerozdílnou, jednak, že, nejsouce osobními dlužníky, měli býti uznáni povinnými zaplatiti jen pod exekucí na jednotlivé nemovitosti, které od původní usedlosti čp. 8 odkoupili a ke kterým nabyli vlastnického práva. Jde o zaplacení výměnkových dávek dospělých v čase, když žalovaní již byli knihovními vlastníky jednotlivých částí rozprodané usedlosti čp. 8, na níž vázl výměnek pro žalobce, a výměnek ten vázne nyní na všech nemovitostech žalovanými od usedlosti odkoupených. Žalovaní při koupi nemovitostí nepřevzali výměnek, nelze tu proto obdobně použíti ustanovení § 1408 obč. zák. a pro nedostatek jinakého podkladu zákonného žalovaní nejsou osobními dlužníky za nepřevzatý výměnek (čís. 391 sb. n. s.). Právní svou povahou jest výměnek reálním břemenem opravňujícím žádati od vlastníka selské nemovitosti určité dávky na výživu. Přejímatel usedlosti výměnkem zatížené nastupuje v povinnost zavázaného, výměnkové dávky platiti, přejímaje podle § 443 obč. z. břemena na nemovitosti váznoucí, nikoliv jako osobní dlužník, nýbrž jako dlužník hypotekární, jemuž vlastnictví nemovitosti ukládá povinnost plniti dávky, které se staly splatnými za jeho vlastnictví, a ručí za ně oprávněnému nemovitostí, na níž výměnek vázne, i když výměnek k placení jako osobní dlužník nepřevzal (rozh. Glaser-Unger N. F. — čís. 6840), Proto lze žalované uznati povinnými platiti zažalované splatné výměnkové dávky jen pod exekucí na nemovitosti, na nichž výměnek vázne, jako reální břemeno vázne výměnek, o který jde, na každém z odprodaných pozemků jednotlivým žalovaným patřícím, celý, tedy nikoliv jen poměrná jeho část, jež by podle ceny onoho pozemku snad naň vypadala. Poněvadž reální břemeno zatěžuje několik nemovitostí, a to každou z nich celé, takže může oprávněný od každého, a to od kteréhokoliv, z vlastníků těchto nemovitostí požadovati celé dávky výměnkové, jde o reální břemeno simultánní obdobné simultánnímu právu zástavnímu, a správně odvolací soud v tomto směru usoudil, uznav na závazek žalovaných rukou společnou a nerozdílnou (viz též rozhodnutí Glaser-Unger N. F. 3223). Ustanovení § 848 a) obč. zák. pro tento spor nemá významu, neboť dává oprávněným neb obtíženým jen právo žádati o soudní úpravu výkonu nároku na užitky, jež poskytuje věcné břemeno, ve sporu však nebylo tvrzeno, že taková úprava soudem byla v řízení nesporném o zažalované částce navrhována a provedena.