Čís. 11942.

Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Právo k domicilování směnky přísluší zásadně výstavci směnky, avšak s jeho souhlasem může i jiný připojiti doložku domicilu. Použil-li remitent práva k domicilování směnek a vyplnil-li směnky domicilem a domiciliátem, nebyl oprávněn samovolně tuto doložku změniti. Souhlas výstavcův ke změně domicilu mohl se státi i mlčky. Pokud jest míti za to, že výstavce se změnou domicilu mlčky souhlasil.
(Rozh. ze dne 30. září 1932, Rv I 1148/32.)
Proti směnečným platebním příkazům proti výstavci směnek namítl žalovaný mimo jiné, že jeho závazek je neplatný, ježto měl směnky podepsati jako avalista a výstavcem měla býti žalobkyně; žalovaný prý podepsal směnky bez rukojemské doložky a je prý tudíž neplatný jeho závazek, že při podpisu směnek nebyl prý na nich domicil, domicil banky U. byl prý vsunut dodatečně bez srozumění žalovaného. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečné platební příkazy v platnosti, mimo jiné z těchto důvodů: Soud zjišťuje, že žalovaný podepsal směnky jako výstavce, převedl je jako remitent indosamentem na žalobkyni, sám to také přiznává a byl k tomu podle zástupčí smlouvy proti žalobkyni povinován. Žalobkyně podle platebních podmínek byla oprávněna směnky podle libostí umístiti. Jak zjištěno, vyrozuměla žalobkyně dlužníka Sch-a o umístění směnek nejprve u banky P. a později o změně domiciliata na banku U., na niž sporné směnky byly přímo indosovány, a také žalovaný byl o tom zpraven, proti čemuž nečinil námitky. Ježto žalobkyně splnila ve smyslu §§ 37 a násl. sm. zák. povinnost včasné protestace, jest odůvodněn její směnečný návrh proti žalovanému, závazek jeho jest platný a nebyl zrušen. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud se týče právního posouzení věci jde jen o řešení otázky, zda žalobkyně byla oprávněna domicilovati směnku, po případě změniti domicil. Lze přisvědčiti právnímu názoru dovolatele, že právo k domicilování směnky přísluší zásadně výstavci směnky, avšak za jeho souhlasu může i jiný připojiti doložku domicilu. To vyplývá i z rozhodnutí n. s. sb. čís. 4341, jehož se dovolatel sám dovolává. Podle zjištění odvolacího soudu zakládají se zažalované směnky na kupní smlouvě ze dne 16./26. března 1929, podle níž kupitelé byli povinni vydati žalobkyni ke krytí zbytku kupní ceny směnky, jež žalobkyně mohla opatřiti libovolným domicilem. Poněvadž dovolatel jako obchodní zástupce žalobkyně byl povinen podepsati směnky jako výstavce a žirant a musil znáti obsah kupní smlouvy, čemuž ani neodporuje, jest za to míti, že již předem dal souhlas k domicilování směnek. Použila-li však žalobkyně práva k domicilování směnek a vyplnila-li směnky domicilem a domiciliátem, nebyla ovšem oprávněna samovolně tuto doložku změniti. Jest přisvědčiti dovolateli, že z kupní smlouvy nevyplývá, že žalobkyně byla oprávněna i ke změně domicilu. Avšak i tato změna se mohla státi se souhlasem dovolatele, jenž ovšem mohl býti udělen i mlčky (§ 863 obč. zák.). Na základě okolnosti zde vytčených a na základě dalšího zjištění odvolacího soudu, že dovolatel byl žalobkyní vyrozuměn o změně domicilu, vlastně jen o změně domiciliáta, a že proti tomu nic nenamítal, což dovolatel ani nenapadá, jest míti za to, že dovolatel i s touto změnou souhlasil, to tím více, ano šlo o změnu pro dovolatele úplně bezvýznamnou. Nechtěl-li však přes to s ní souhlasiti, bylo vzhledem na jeho smluvní poměr k žalobkyni zajisté jeho povinností, by se proti změně ohradil. Odporovalo by zásadě poctivosti a důvěry v obchodním styku, kdyby dovolatel za daných okolností jen mlčel, a pak vyvozoval ze změny domiciliáta, pro něho úplně bezvýznamné, dalekosáhlé důsledky.

Citace:

č. 11942. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 239-240.