Čís. 12056.
Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Spory podle §§ 1 a 2 zákona náležejí k věcné příslušnosti okresních soudů, o jichž místní příslušnosti platí § 3, i tehdy, jde-li o okresní
soudy, v nichž pracovní soudy neb odděleni okresních soudů pro pracovní spory sice zřízeny býti mají, ale dosud svou činnost zahájiti nemohly.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1932, R II 435/32.)
Žalobou, zadanou dne 18. března 1932 na okresním soudě v Z., domáhal se zaměstnanec na zaměstnavateli platu za výpovědní lhůtu. Procesní soud prvé stolice uznal rozsudkem ze dne 13. července 1932 podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nehledě ke zrušovacímu důvodu, jehož použil, o odvolání dále po zákonu jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva, vycházeje z názoru, že soud prvé stolice nesměl jednati o žalobě, která byla podána za platnosti zákona o pracovních soudech ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n., ano jde o pracovní spor ve smyslu tohoto zákona, — nýbrž, že měl buď žalobu odmítnouti nebo ji postoupiti příslušnému oddělení pro pracovní spory, jež sice nebylo v době podání žaloby ještě ustavena, což prý však nevadilo, by žaloba nezůstala nevyřízena, až bude příslušné oddělení zřízeno. Nejvyšší soud s tímto názorem nesouhlasí. Jde ovšem o spor ze služebního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 1 odst. (1) a § 2 a) zákona čís. 131/ 1931 sb. z. a n. a jest správné, že tento zákon nabyl podle § 43 odst. (1) účinnosti již dnem 1. ledna 1932 a že v § 3 odst. (1) b) vládního nařízení ze dne 1. prosince 1931, čís. 180 sb. z. a n. bylo ustanoveno, že oddělení pro pracovní spory se zřizuje též u okresního soudu v Z. Ale jest dále uvážiti, že v § 4 odst. 2 vládního nařízení čís. 180/1931 sb. z. a n. byl zároveň pověřen ministr spravedlnosti, by teprve vyhláškou uveřejněnou ve sbírce zákonů a nařízení určil den zahájení činnosti pracovních soudů a oddělení okresních soudů pro pracovní spory, uvedených v §§ 2 a 3. Tak se stalo vyhláškou ministra spravedlnosti ze dne 17. března 1932, čís. 44 sb. z. a n., v níž bylo určeno mezi jiným, že oddělení okresního soudu v Z. pro pracovní spory započne svou činnost až od 1. září 1932. O skutečném zřízení tohoto oddělení lze mluviti teprve od doby, kdy může započíti svou činnost; do té doby ho nebylo a do té doby nemohly u něho býti zahájeny a projednávány pracovní spory. Zákonodárce však pamatoval i na to, by spory uvedené v §§ 1 a 2 zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. mohly býti zahajovány a projednávány i v přechodné době od 1. ledna 1932 až do skutečného zřízení pracovních soudů a oddělení okresních soudů pro pracovní spory, a stalo se opatření pro tuto přechodnou dobu tím, že se v § 42 všeobecně stanoví, že tyto spory, pokud není pro soudní okres zřízen pracovní soud, aneb oddělení okresního soudu pro spory pracovní, náležejí k věcné příslušnosti okresních soudů a že o místní příslušnosti okresních soudů platí v těchto případech ustanovení § 3. Všeobecný doslov § 42 a zejména slova »pokud není zřízen«, svědčí o tom, že v něm jest stanoven předpis o věcné příslušnosti okresních soudů nejen pro soudní okresy, ve kterých nebudou vůbec zřízeny pracovní soudy, ani oddělení pro spory pracovní, nýbrž — pro uvedenou již přechodnou dobu — také pro ony soudní okresy, v nichž pracovní soudy neb oddělení okresních soudů pro pracovní spory sice zřízeny býti mají, ale dosud svou činnost zahájiti nemohly. Nelze se přece důvodně domnívali, že by zákonodárce zamýšlel v poměrně dlouhé přechodné době od 1. ledna 1932 až do skutečného zřízení pracovních soudů a oddělení okresních soudů pro pracovní spory ponechatí zaměstnance s jejich nároky z poměru pracovního, služebního a učebního bez potřebné ochrany soudní, an jinak poskytuje takovým sporům pro jejich povahu výhodu urychleného řízení (viz na př. § 224 čís. 7 c. ř. s. v doslovu zákona čís. 23/1928 sb. z. a n.). Není proto správný názor odvolacího soudu, že soud prvé stolice měl buď žalobu odmítnouti nebo ji postoupiti oddělení pro pracovní spory a ponechali ji nevyřízenou tak dlouho, až toto oddělení bude zřízeno. Ježto žaloba byla podána dne 18. března 1932, tedy v mezidobí mezi 1. lednem a 1, zářím 1982, byl podle § 42 zákona čís. 131/1931 sb. z. a n. pro tento spor věcně i místně příslušným dovolaný okresní soud v Z., jehož příslušnost nebyla žalovanou firmou napadena a který také rozhodl o žalobě věcně rozsudkem ze dne 13. července 1932, vydaným dříve, než u něho bylo skutečně zřízeno oddělení pro pracovní spory.
Citace:
Čís. 12056. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 431-433.