Čís. 12037.
I v případě § 178 obč. zák. může soud zbavili otce otcovské moci, zneužíval-li ji otec, neplnil-li povinnosti z ní vyplývající nebo nasvědčují-li veškeré skutečnosti spolehlivě tomu, že se otec chová tak, že by ponechání dítěte pod mocí otcovskou se zřetelem ke všem právům prýštícím z moci otcovské bylo dítěti jen ke zhoubě a ohrožovalo jeho blaho tělesné i duševní.
(Rozh. ze dne 29. října 1932, R I 743/32.) Soud prvé stolice zbavil otce moci otcovské nad nezletilou manželskou dcerou. Rekursní soud zamítl návrh na zbavení otcovské moci. Důvody: Prvý soudce založil své rozhodnutí o zbavení moci otcovské zanedbáváním povinné péče v podstatě na třech okolnostech totiž, že otec ku placení výživného musel býti doháněn exekucemi, že se této povinnosti všemožným způsobem hleděl zbaviti, že podnikal proti dceři i bezdůvodné trestní zákroky, a že popírá bezdůvodně její manželský původ. Pokud jde o prvou okolnost, nemůže v souzeném případě již vůbec přicházeti v úvahu, neboť otec byl usnesením ze dne 29'. srpna 1930 sproštěn povinnosti vyživovati svou nezletilou dceru od 1. února 1930, tak že pro dobu přítomnou od podání návrhu na zbavení moci otcovské učiněném dne 2. února 1932, nemůže tato otázka výživného vůbec přicházeti k platnosti, pokud z ní má býti dovozováno zanedbání výživy podle § 177 obč. zák. Pokud jde o další okolnost, že otec podnikal proti dceři bezdůvodné trestní zákroky, tu, jak ze spisů okresního soudu trestního vyplývá, učinil otec na svoji dceru trestní oznámení z důvodu, že na něm vymáhala exekučně alimenty v době, kdy již byla samostatně výdělečně činnou a kdy jí nárok ten nepříslušel, jež vedlo pak ku zahájení trestního řízení proti této nezletilé pro přestupek podle §§ 197, 461 tr. zák. a skončilo osvobozujícím rozsudkem z důvodu, že soud nevzal za zjištěno, že v jednáních žalované byla skutková povaha podvodu po stránce subjektivní. Tento zákrok otcův, jakož i okolnost, že se otec v řízeni tom nevzdal svědectví proti své dceři, svědčí sice o nedostatku otcovského ohledu k dítěti, nelze jej však považovati ani za zneužití otcovské moci ani za takový závažný důvod, jaký má na mysli ustanovení § 177 pokud se týče i § 178 obč. zák., aby jím mohlo býti odůvodněno zbavení otcovské moci. Pokud jde o okolnost, že otec při svém výslechu o návrhu na zbavení moci otcovské prohlásil, že není otcem nezletilé, ani tato okolnost nemůže býti důvodem pro zbavení otcovské moci, ano jde o pouhé právně bezúčinné tvrzení, ježto otcovství nebylo odpíráno včasně podle § 158 obč. zák. Pokud matka dítka jen všeobecně uváděla, že se otec o dceru nestaral a nestará, ani tato okolnost nemůže za daných poměrů býti důvodem pro zbavení moci otcovské, ano po rozluce manželství mezi rodiči dítka dítko zůstalo ve výchově a výživě matčině. Neboť, pokud tato matčina péče trvá a výchova dítka matkou jest obstarávána, nelze mluviti o tom, že výchova dítka jest zanedbávána, jak by tomu bylo, kdyby otec při nedostatku této péče mateřské o dítko vůbec se nestaral a o ně nepečoval. Za těchto okolností, za nichž nejsou splněny předpoklady ku zbavení moci otcovské podle ustanovení §§ 177, 178 obč. zák., bylo stížnosti jako důvodné vyhověti a rozhodnouti, jak shora uvedeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nejvyšší soud dovodil již ve svém rozhodnutí čís. 6737 sb. n. s., že podle § 178 obč. zák. může býti uznáno na opatření méně pronikavé, než je odejmutí otcovské moci, ale že může býti na jeho základě i otcovská moc odejmuta, vyžaduje-li toho zájem a ochrana dítěte. Týž názor projevilo také ministerstvo spravedlnosti ve výnosu ze dne 10. dubna 1902, Věstník m. spr., strana 98/02. Tomu jest rozuměti tak, že i v případě § 178 obč. zák. může soud zbavili otce moci otcovské, zneužíval-li jí otec, neplnil-li povinnosti z ní mu vyplývající, nebo nasvědčují-li veškeré skutečnosti spolehlivě tomu, že se otec chová tak, že by ponechání dítěte pod mocí otcovskou se zřetelem ke všem právům prýštícím z mocí otcovské bylo dítěti jen ke zhoubě a ohrožovalo jeho blaho tělesné i duševní. Nejvyšší soud považuje však zbavení moci otcovské za prostředek mimořádný a dosahu velmi závažného' a proto jest v každém jednotlivém případě s největší bedlivostí zkoumali, zda jsou splněny jeho podmínky (rozhodnutí čís. 1573 sb. n. s.). Dovolací soud neschvaluje názor napadeného usnesení, že zjištěný postup otce proti jeho nezletilé dceři svědčí sice o nedostatku otcovského ohledu k dítěti, že jej však nelze považovati za tak závažný důvod, jaký má na mysli ustanovení § 177 neb 178 obč. zák., by jím zbavení otcovské moci mohlo býti odůvodněno. Otec, jenž, nedbaje zákonného poučení jemu uděleného, prohlašuje, že není otcem své nemanželské dcery a před soudem výslovně odepírá jakékoliv vyjádření o návrhu na prohlášení dcery za zletilou, uváděje, že není jejím otcem, jenž svým udáním dal podnět k trestnímu řízení proti dceři, v němž i proti ní svědčil, nepouživ dobrodiní § 152 tr. ř., a který i v exekučním řízení proti ní postupoval a nejdůtklivějších právních prostředků používal, dává podle názoru nejvyššího soudu na jevo trvalé a hluboké nepřátelství proti dceři. Od takového otce se nelze nadíti, že by plnil své povinnosti jemu z moci otcovské plynoucí jen ke blahu své dcery, jak to má zákon na mysli v §§ 139 až 141 a 144 až 147 obč. zák. V tomto jednání jest důvodně spatřovati nectné chování otcovo, dosahující až ke zneužívání otcovské moci a úplné zanedbávání výchovy dítěte (§§ 177 a 178 obč. zák.).