Čís. 11800.Byla-li povolena exekuce po zahájení vyrovnacího řízení na dlužníkových věcech nebo právech pro pohledávky, které nemají přednostní právo, jde o případ § 39 čís. 2 ex. ř., k němuž jest přihlížeti z úřadu.Dozvěděv se z rekursu dlužníka o zahájeném vyrovnacím řízení byl rekursní soud povinen zkoumati, zda jsou tu předpoklady přednostní pohledávky podle § 26 čís. 3 vyr. ř. Toto zkoumání se děje podle návrhu na povolení exekuce. Neobsahuje-li návrh všechny předpoklady pro přípustnost exekuce za dlužníkova vyrovnacího řízení, nelze exekuci povoliti.(Rozh. ze dne 24. června 1932, R II 218/32.)Soud prvé stolice povolil okresní nemocenské pojišťovně exekuci ku vydobytí vykonatelné pohledávky. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Jak stížnost právem uvádí, nelze podle § 12 vyr. ř. po zahájení vyrovnacího řízení na dlužníkových věcech nebo právech nabýti soudcovského práva zástavního, nejde-li o pohledávku, která má přednostní právo. Přednostní právo mají podle § 26 vyr. ř. ve výrovnacím řízení mimo jiné i příspěvky k sociálnímu pojištění, které dospěly zařízení nebo nejdéle tři roky před zahájením a nedojdou zaplacení z věcí za ně ručících. Předpokládem povolení exekuce jest tudíž jednak, že příspěvky dospěly v posledních třech letech před zahájením vyrovnání, jednak že nedojdou zaplacení z věcí za ně ručících. Nejsou to ovšem skutečnosti, které by vymáhající věřitelka musela dokázati veřejnou neb veřejně ověřenou listinou podle § 7 ex. ř., protože tato povinnost stíhá oprávněného jen, byla-li v exekučním titulu vykonatelnost učiněna závislou na tom, že jistá skutečnost nastala, oč se tu nejedná. Avšak podle § 54 a 55 ex. ř. jest vymáhající věřitelka povinna tvrditi okolnosti pro povolení exekuce rozhodné, musí tudíž, bylo-li zahájeno vyrovnací řízení, tvrditi jednak, že nejde o příspěvky, dospělé dříve než tři roky před zahájením vyrovnacího řízení, jednak, že tyto příspěvky nedojdou zaplacení z věcí za ně ručících. Onen předpoklad vysvítá z platebního výměru, podle něhož jde o příspěvky za dobu od 29. září do 26. října 1930, kdežto vyrovnací řízení bylo zahájeno usnesením ze dne 1. února 1932, druhý předpoklad, že příspěvky nedojdou zaplacení z věcí, za ně ručících, není však ani tvrzen v exekučním návrhu, ani nevyplývá z exekučního titulu. Ježto tudíž vymáhající věřitelka vůbec netvrdila, že jsou tu veškeré předpoklady povolení exekuce, ač bylo zahájeno vyrovnací řízení, a soud exekuci povolující podle § 55, druhý odstavec, ex. ř. před povolením exekuce šetření provésti nesmí, uplatňuje dlužník právem, že exekuce neměla býti povolena, a bylo tudíž rekursu vyhověno.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Podle § 12 vyr. řádu nelze po zahájení vyrovnacího řízení na dlužníkových věcech nebo právech pro pohledávky, které nemají přednostního práva, nabýti soudcovského práva zástavního neb uspokojovacího. Je to zřejmě případ § 39 čís. 2 ex. ř., k němuž je přihlížeti podle druhého odstavce § 39 ex. ř. z úřadu, poněvadž je to omezení exekuce plynoucí z veřejného-zájmu ve prospěch nejen všech vyrovnávacích věřitelů, nýbrž i dlužníka. Není proto správný názor dovolatelův, že dlužník může námitku zahájení vyrovnacího řízení uplatňovati jen žalobou podle §§ 35, 36, 37 ex. ř. Poukazuje-li k rozhodnutí čís. 1521, 4423 a 7144 sb. n. s., nevystihuje jich smysl, poněvadž tam nešlo o nepřípustnost exekuce, k níž je hleděti z úřadu, nýbrž o námitku pravoplatně potvrzeného vyrovnání k němuž nelze přihlížeti z úřadu právě tak, jako k okolnostem rušícím neb odkládajícím nárok. Dověděv se z dlužníkova rekursu o zahájeném vyrovnacím řízení byl rekursní soud povinen zkoumati, zda jsou tu předpoklady přednostní pohledávky podle § 26 č. 3 vyr. ř., jichž vymáhání je i za vyrovnávacího řízení o dlužníkově jmění přípustné. A zkoumání to se děje podle §§ 3, druhý odstavec, 7 a 55 ex. ř., podle návrhu na povolení exekuce. Neobsahuje-li návrh všechny předpoklady pro přípustnost exekuce za dlužníkova vyrovnávacího řízení, nelze exekuci povoliti a je souhlasiti s rekursním soudem, že bylo povinností vymáhající věřitelky, by všechny tyto předpoklady v návrhu podle § 54 čís. 3 ex. ř. dolíčila, jak bylo vysloveno a odůvodněno v rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 2637 sb. n. s., jež ani novým vyrovnávacím řádem ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n. nedoznalo změny. Poukaz k rozhodnutí čís. 7378 sb. n. s. je nemístným, poněvadž tam byl zamítnut návrh na povolení exekuce pro neurčitost jmění (příjmů) v návrhu označeného, na něž exekuce měla býti vedena. Týkalo se tedy jen prvé části § 54 čís. 3 ex. ř. a výkladem druhé části (od slov »und endlich ....«) se rozhodnutí to nezabývalo. A rozhodnutí čís. 4095 sb. n. s., jímž vysloveno, že není třeba, by v návrhu o povolení exekuce bylo tvrzeno a prokázáno, že předmět, na nějž se vede exekuce, je vlastnictvím dlužníka, neodporuje názoru, že vymáhající věřitel musí v návrhu uvésti okolností rozhodující pro přípustnost exekuce za vyrovnávacího řízení, k nímž příhlížeti je z úřadu.