Čís. 12166.
S hlediska § 1328 obč. zák. není třeba, by byl podán důkaz, že svedená žena mohla vejíti v určité manželství; stačí, že se podle svých poměrů, dosavadního bezúhonného života, stáří a rodinných poměrů mohla vdáti a dojiti tak zaopatřeni nejen za manželství, nýbrž po případě i za vdovství nebo po zrušeni manželského společenství.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1932, Rv II 505/32.)
Žalobě svedené ženy na svůdce o náhradu za zmenšenou vyhlídku na sňatek oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Nelze přiznati oprávnění odvolání žalovaného, pokud brojí proti tomu, že žalobkyni přisouzena náhrada 5000 Kč za zmenšenou vyhlídku na sňatek. Správně vycházel tu prvý soud ze skutečnosti, že zmrhání žalobkyně ztěžuje možnost jejího zaopatření sňatkem a toto zkrácení že nutno nahraditi částkou, jež by po případě jako věno tuto újmu vyvážila. Když prvý soud dle volného uvážení ve smyslu § 273 c. ř. s. tuto přiměřenou náhradu stanovil na 5000 Kč, považuje i odvolací soud částku tuto za úměrnou škodě a poměrům odpovídající, ježto ani v dělnické třídě a na venkově nelze tento peníz považovati za nepřiměřeně vysoký, jak míní odvolatel.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvod § 503 čís. 4 c. s. ř., není opodstatněno, neboť jeho vývody nejsou s to, by vyvrátily správný názor odvolacího soudu, který jest v souladu se zákonem a s ustálenou judikaturou tohoto nejvyššího soudu, jenž vyslovil a odůvodnil již opětovně, že s hlediska § 1328 obč. zák. není třeba, by byl podán důkaz, že svedená žena mohla vejiti v určité manželství, nýbrž že stačí, že se podle jejích poměrů, dosavadního bezúhonného života, stáří a rodinných poměrů mohla vdáti a dojiti tak zaopatření nejen za trvání manželství (§ 91 obč. zák.), nýbrž po případě i za vdovství (§§757, 758 obč. zák.), nebo po zrušení manželského společenství (§§ 1263 až 1266 obč. zák.). Již pouhá možnost zmenšení lepšího zaopatření znamená zhoršení hospodářského postavení svedené ženy a zakládá svůdcovu povinnost k náhradě škody. Při určení výše této škody rozhoduje újma, kterou utrpěla svedená. Ve zjištěních nižších soudů není opory pro předpoklad, z něhož zřejmě vychází dovolání, — poukazujíc na nynější neutěšené poměry ve vrstvách dělnických, — jakoby žalobkyně měla snad jen vyhlídku na nevýhodný pro ni sňatek s dělníkem. Nelzeť přehlédnouti, že žalobkyně byla podle zjištění nižších soudů v době, kdy ji žalovaný svedl, zaměstnána jako kuchařka v hostinském podniku; jako taková mohla se pak zajisté nadíti i sňatku s majitelem nebo nájemcem živnosti hostinské nebo s pomocníkem z tohoto oboru, který by se chtěl osamostatnili a jemuž by v obchodě byla vítanou a platnou pomocnicí. Dovolatelova úvaha, že pozbytí panenství není v nynějších dobách obzvláštní překážkou pro uzavření sňatku a že se na tuto okolnost nyní neklade valný důraz, jest pouhým, ničím nedoloženým dohadem. Nepochybil proto odvolací soud po právní stránce, uznav žalovaného povinným, aby nahradil žalobkyni škodu ze zmenšené vyhlídky na zaopatření sňatkem částkou 5000 Kč, kterou považuje i dovolací soud vzhledem ke zjištěným okolnostem za úměrnou.
Citace:
č. 12166. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 619-620.