Čís. 12116.

Z rozhodování ve sporu (v prvé stolici) není vyloučen soudce, jenž spolupůsobil jako soudce v trestním řízení, třebaže rozsudek trestního soudu byl závazným (§ 268 c. ř. s.) pro civilní soud.
Příkazu říšského silničního řádu o osvětlení povozu nelze použíti na jízdní kolo, vedené jezdcem, ani obdobně.
Na říšských silnicích není povinností vozidla, tím méně chodce, by používal jen levé strany silnice ve směru jízdy nebo chůze, nýbrž jen vyhýbání protijedoucím vozidlům je nařízeno po levé straně. Neslyšel-li ten, kdo vedl jízdní kolo, hukot motoru a nebyl-li motor osvětlen, nelze spatřovati jeho neopatrnost ani v tom, že šel podél pravé strany silnice ve vzdálenosti asi 180 cm, aniž, že šel takovým způsobem po silnici v zatáčce a že vedl kolo po své levé straně ke středu silnice.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1932, Rv I 814/32.)
Žalobce, veda za tmy kolo po říšské silnici, byl zachycen neosvětleným motocyklem žalovaného a těžce poraněn. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. V odvolání uplatňoval žalovaný mimo jiné zmatek podle § 477 čís. 1 c. ř. s., jejž spatřoval v tom, že rozsudek prvého soudu byl vydán za předsednictví téhož soudce, jenž byl členem odvolacího senátu v trestní věci proti žalovanému, v níž byl žalovaný odsouzen pro přestupek podle § 335 tr. zák., spáchaný tím, že najel na žalobce. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a vyvrátil výtku zmatečnosti takto: Skutečnost, že mezitímní rozsudek byl vydán senátem, jemuž předsedal týž soudce, který spolupůsobil při rozsudku ze dne 2. června 1930 jako člen odvolacího senátu ve věcech trestních, nemůže odůvodniti zmatečnost napadeného rozsudku. Z výkonu soudcovského úřadu v civilních sporech jsou v řízení opravném vyloučeni jen ti soudcové, kteří spolupůsobili při napadeném rozhodnutí nižší stolice (§ 20 čís. 5 j. n.). Napadený rozsudek byl vydán v prvé stolici. Nelze proto pohlížeti na předsedu soudu jako na soudce vyloučeného z důvodu, že spolupůsobil v trestním řízení jako soudce, i když toto rozhodnutí v tomto případě jest závazné pro soud civilní (§ 268 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázkách, o něž tu jde, v
důvodech:
Dovolatel provádí dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s., nikoliv § 503 č. 1 c. ř. s., vytýkaje odvolacímu soudu, že nesprávným výkladem ustanovení § 20 č. 5 j. n. odůvodnil neopodstatněnost výtky zmatečnosti činěné prvému soudu. S hlediska § 503 č. 4 c. ř. s. jest ho odkázati na odůvodnění odvolacího soudu.
Ani po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) nelze dovolateli přisvědčiti. Jízdní kolo není povozem, nýbrž vozidlem a nelze proto předpisů silničního řádu pro Čechy pro říšské silnice (o kterou jde) z 21. června 1886 č. 54 z. z. o povozech použíti na jízdní kola doslovně, nýbrž obdobně a v souladu s vyhláškou českého místodržitelství ze dne 27. ledna 1892 č. 7 z. z. doplňující policejní řád pro říšské silnice ohledně velocipédů. Výslovně není tam nikde stanoveno, že jízdní kolo vedené jezdcem musí býti v noci osvětleno. Příkazu k osvětlení povozu nelze použíti na jízdní kolo jezdcem vedené, ani obdobně. Neboť policejní silniční řády jsou předpisy bezpečnostními sloužícími k zamezení nebezpečí hrozícího z jízdy vozidel po silnici se pohybujících. Jízdní kolo vedené jezdcem nevyvolává nebezpečí ani pro jiné chodce ani pro jiná vozidla, poněvadž není větší překáž- kou v cestě, než obyčejný chodec, a nepohybuje se větší rychlostí než chodec. Nelze je proto srovnávati s povozem a s jinými vozidly, nýbrž s chodcem nesoucím nebo vlekoucím břemeno, jenž ani v noci světlem opatřen býti nemusí. Dle těchto předpisů není však ani povinností vozidla, tím méně chodce, by používal jen levé strany silnice ve směru jízdy nebo chůze, nýbrž jen vyhýbání protijedoucím vozidlům je nařízeno po levé straně. Neslyšel-li žalobce hukot motoru a nebyl-li motor osvětlen, nelze spatřovat neopatrnost (§ 1297 obč. zák.) ani v tom, že žalobce šel, veda jízdní kolo, podél pravé strany silnice ve vzdálenosti 1 m 80 cm, poněvadž nemohl tušiti, že se proti němu blíží neosvětlené motorové kolo, a že si jezdec tak neopatrným a nebezpečným způsobem bude počínati. Nelze proto žalobcovu neopatrnost odvozovati ani z toho, že takovým způsobem šel po silnici v zatáčce a že vedl kolo po své levé straně ke středu silnice.

Citace:

Č. 12116. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 533-535.