Čís. 11871.

Soud, rozhodující o návrhu na povolení exekuce na dlužníkovu živnostenskou koncesi, není oprávněn zamítnouti exekuční návrh z důvodu, že má zpeněžení podle svého (nepřípustného) šetření za nedovolené.
(Rozh. ze dne 9. září 1932, R I 666/32.) Soud prvé stolice zamítl návrh na povolení exekuce proti architektu T-ovi zabavením koncese zednické živnosti podle § 15, odstavec šestý, živn. řádu, vyšetřiv, že dlužník má jen jednoho zaměstnance. Rekursní soud povolil exekuci zabavením koncese k provozování zednické živnosti, již žalovaný provozuje. Důvody: Živnost zednická jest podle § 15 čís. 6 živn. ř. nov. živností koncesovanou a platí proto při exekuci na ni předpisy §§ 331, 341 ex. ř. Exekuce ta vykazuje dva stupně, jednak zabavení (§ 331 ex. ř.), jednak zpeněžení (§ 341 ex. ř.). O zabavení rozhoduje soud exekuci povolující, o zpeněžení výhradně soud exekuční (§ 331 druhý odstavec ex. ř.). Exekuci jest povoliti podle § 3 ex. ř. na základě návrhu bez předchozího ústního jednání a bez slyšení odpůrce. Jest proto šetření konané soudem prvým jako soudem exekuci povolujícím nepřípustné a pro povolení exekuce nerozhodné. Poněvadž proti navrhovanému zabavení koncese k provozování živnosti není se stanoviska § 331 ex. ř. překážek, bylo stížnosti vyhověti a rozhodnouti, jak shora jest uvedeno. Zda jsou splněny i podmínky navrhovaného zpeněžení zabavené koncese podle § 341 ex. ř., jest již věcí exekučního soudu, který musí rozhodnouti teprve po konaném šetření.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel sám uznává za správný názor rekursního soudu, že měla exekuce na koncesi ku provozováni zednické živnosti býti zahájena zákazem podle § 331 ex. ř. (zabavením podniku), což odpovídá i plenárnímu usnesení vid. nejv. soudu ze dne 25. června 1912 Pres. 432/11 (jud. čís. 198 čís. 1416 sb. úřední a rozh. 5235 sb. n. s.), má však za to, že povolující soud exekuci právem zamítl, seznav, že povinnému nepatří živnost zednická a že tudíž nelze na ni vésti exekuci vnucenou správou. Názor ten sdíleti nelze. Exekuce na koncese a na živnosti se provádí dvěma oddělenými úkony. První jest povahy právně-formální a sleduje účel zjistiti pořadí úkojného práva věřitelova (motivy str. 227, materialie, svazek I. str. 576), úkon druhý slouží hospodářskému účelu, realisaci. Vydati usnesení povolující zabavení koncese a podniku jest úkolem soudu povolujícího (§ 331 ex. ř.), určití způsob zpeněžení, tedy povoliti vnucenou zprávu, jest věcí soudu exekučního (§ 341 ex. ř.), který má zjistiti, zda jsou tu podmínky vnucené správy, čili nic, a musí před rozhodnutím vyslechnouti dlužníka (§ 331 druhý odstavec ex. ř.). Povolující soud musí podle § 3 druhý odstavec ex. ř. rozhodnouti bez jakéhokoliv jednání a výslechu, a bylo tedy na něm, by rozhodl ihned předem zásadně o povolení exekuce zabavením podle § 331 prvý odstavec ex. ř. vydáním příslušného zákazu beze všeho zkoumání, zda jest vnucená správa podniku přípustná, čili nic. Zkoumal-li přes to přípustnost, nejsa k tomu příslušný, nelze k výsledkům jeho šetření přihlédnouti a nebyl proto povolující soud oprávněn zamítnouti exekuční návrh z důvodu, že zpeněžení navrhované exekuce měl podle svého nepřípustného šetření za nedovolené.

Citace:

č. 11871. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 144-145.