Čís. 11802.

Architektura není obchodní živností, nýbrž činností poradní a vědeckou. Nelze ji proto zapsati do obchodního rejstříku.
(Rozh. ze dne 25. června 1932, R I 476/32.)
Rejstříkový soud vrátil opověď zápisu firmy do obchodního rejstříku za tím účelem, by u předmětu podniku vypuštěn byl dodatek »architektura«, ježto podle vyjádření obchodní a živnostenské komory v Praze ze dne 19. listopadu 1931, s nímž rejstříkový soud souhlasí, při architektuře nejde o provozování obchodů ve smyslu obch. zák. a nemůže býti tudíž do obchodního rejstříku zapsána (čl. 4, 271—277 obch. zák.). Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Šetřením bylo zjištěno, že při architektuře nejde o provozování obchodu ve smyslu obch. zák., poněvadž architektura záleží ve zhotovování návrhů plánů, nákresů a rozpočtů a pod., jde tedy při ní o činnost poradní a vědeckou, již nelze považovati za obchodní ve smyslu obchodního zákona. Tomu-li tak, nemůže býti architektura předmětem zápisu do obchodního rejstříku jako předmět podnikání a právem proto žádá rejstřikový soud, by u předmětu podniku byl vypuštěn dodatek »architektura«.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurent napadá usnesení, jež potvrdilo usnesení soudu prvé stolice, z důvodu nezákonnosti podle § 46 (2) zákona čís. 100/31 sb. z. a n., leč neprávem. Nezákonnost spatřuje v tom, že mu nižší soudy nařizují, by při opovědi své firmy vypustil při předmětu podniku slovo »architektura«, že však stěžovatel jako architekt a zároveň stavitel koná různá právní jednání, jež jest podle čl. 273 obch. zák. pokládali za obchody, a že tedy i taková právní jednání, jež jako architekt podniká, nákup materiálu, opatření malířských potřeb a podobná, spadají do této obchodní činnosti, která není jen poradní a vědeckou činností. Nemůže ovšem býti sporu o tom, že právní jednání, která koná stavitel nebo podnikatel staveb při provozování své živnosti, jsou pomocnými obchody podle čl. 273 obch. zák., ježto patří k provozu obchodní živnosti a mají za účel umožnili a podpořili provozování této živnosti (rozh. čís. 7626, 2374 sb. n. s., Staub—Pisko Komentář II. díl, str. 25). Rekurent však přehlíží, jak dolíčeno bylo nižšími soudy, že »architektura« není obchodní živností, nýbrž činností poradní a vědeckou, záležející hlavně ve zhotovování plánů, nákresů a rozpočtů. Proto veškerá právní jednání, jež v této činnosti jako architekt konal, netvořila by podstatu pomocných obchodů podle čl. 273 obch. zák. Se zřetelem k tomu, že zápisy v obchodním rejstříku mají odpovídali pravdě a skutečnému stavu, právem odepřely nižší soudy zápis slova »architektura« při předmětu podniku, neboť nejde tu o obchodní podnik. Zajisté by nevyhovovalo ani všeobecnému účelu obchodního rejstříku, ani záměru nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 10. prosince 1901 č. 40 věstníku, kdyby směl býti vykonán zápis předmětu podniku podle žádosti rekurenta bez ohledu, zda je pravdivý, čili ne. Vzhledem k tomu neshledal dovolací soud vytýkanou nezákonnost a nebylo proto vyhověno dovolacímu rekursu.

Citace:

č. 11802. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 39-40.