Čís. 12215.
Účelem ustanovení § 519 čís. 3 c. ř. s. jest, by bylo umožněno oddělené přezkoumání právního názoru odvolacího soudu, jenž byl podnětem zrušení prvního rozsudku, ještě před novým jednáním v prvé stolici tak, by jím nebyla rozepře zbytečně zdržována, kdyby toto nové jednání bylo zbytečné. Na pouhý rekurs do zrušovacího usnesení odvolacího soudu nelze však dovolacímu soudu rozhodnouti i o oněch právních názorech odvolacího soudu, jež nebyly podnětem zrušení rozsudku první stolice.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1932, Rv II 33/31.)
Žalobě hostinského a majitele domu proti těžařstvu o náhradu škody
19000 Kč procesní soud prvé stolice původně rozsudkem
ze dne 2. června 1928 v plném rozsahu vyhověl. Odvolací soud
usnesením ze dne .16. října 1928 zrušil napadený rozsudek a přikázal věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, znovu jednal a rozhodl. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež nejvyšší soud odmítl, ježto šlo zřejmě o pochybený opravný prostředek. Procesní soud pak rozsudkem ze dne 23. dubna 1930 vy¬ hověl žalobě jen co do 737 Kč, jinak ji zamítl. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobcovu potud, že mu přisoudil dalších 3540 Kč 40 h. Dovolaly se obě strany. Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolání žalobce, zrušil rozsudky obou nižších soudů, pokud jimi byla zamítnuta žalobní prosba o přisouzení 10500 Kč, a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvé stolice, by ji znovu rozhodl; jinak nevyhověl dovolání ani té, ani oné strany. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Především jest řešili otázku, zda dovolání, pokud hledí k požadované náhradě škody 10500 Kč ze škod vzniklých v provozu žalobcova hostince dolováním, jest přípustné, an žalobce podal proti zrušovacímu usnesení odvolacího soudu ze dne 16. října 1928 na místě rekursu dovolání, jež bylo odmítnuto. Co se týče tohoto nároku odvolací soud ve věci hlavní nepovažoval řízení před soudem prvé stolice za kusé, převzal skutková zjištění soudu prvé stolice, zvláště v tom směru, že oprava důlních škod na domě vyžadovala doby šesti měsíců, vyhověl však odvolání žalované pro nesprávné právní posouzení věci a onen nárok žalobci nepřiznal proto, že nárok na náhradu škody způsobené dolováním podle doslovu § 364 a obč. zák. přísluší jen vlastníku pozemku a jeho universálnímu nástupci; žalobce však nemůže žádati a nežádá škody vzniklé v provoze hostince jako vlastník nebo spoluvlastník domu, nýbrž jako majitel živnosti hostinské jím ve zmíněném domě provozované, k čemuž však není pouze na základě § 364 obč. zák., 106 a 170 horního zákona bez ohledu na zavinění žalované oprávněn, a konkrétní zavinění nebo nedbání nějakého nařízení při dolování ani netvrdil, mluvě jen o stavu zaviněném dolováním, o uznání žalované strany, že dolováním poškodila dům a o opravě zaviněné dolováním. Otázka tato tudíž nebyla vlastní příčinou zrušení a nemohla se na ni výhrada právní moci vztahovati. Netýkala se tedy tato výhrada ani rozhodnutí této otázky, vydaného na základě výsledků dosavadního řízení podle názoru odvolacího soudu dostatečných. Účelem ustanovení § 519 čís. 3 c. ř. s. o výhradě právní moci je, by bylo umožněno oddělené přezkoumání právního názoru odvolacího soudu, jenž byl podnětem zrušení prvního rozsudku, ještě před novým jednáním v prvé stolici tak, by jím nebyla rozepře zbytečně zdržována, kdyby toto nové jednání bylo zbytečné. Bylo by zkrácením práva druhé strany na řádné provedení dovolacího řízení a jmenovitě na podání dovolací odpovědi, kdyby na pouhý rekurs do zrušovacího usnesení odvolacího soudu bylo dovolacím soudem rozhodnuto i o oněch právních názorech odvolacího soudu, které nebyly podnětem zrušení rozsudku první stolice. Výhrada právní moci nevztahovala se tedy v souzeném případě na rozhodnutí odvolacího soudu o žalobcově nároku na 10.500 Kč jako škody vzniklé v provozu jeho hostince, to tím méně, ano zrušovací usnesení odvolacího soudu nemá význam rozsudku dílčího o tomto nároku, o němž v náležité formě bylo rozhodnuto teprve v rozsudku soudu prvé stolice vydaném na základě onoho zrušovacího usnesení. Právní moc tohoto usnesení nevadí tedy věcnému přezkumu žalobcova dovolání, pokud napadá odvolací rozsudek v té části, jíž nárok žalobcův na 10500 Kč jest mu odpírán, dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s.
Citace:
č. 12215. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 694-696.