Čís. 12046.Usnesení, jímž jest na otci vynucováno odevzdání nezletilého syna do výchovy a výživy jeho matce, jest nezákonné, činí-li chování se dítěte, jež jeví živelný odpor proti tomu, by bylo odvedeno k matce, otci nemožným provésti toto soudní nařízení. Sezná-li opatrovnický soud, že odpor dítěte proti matce jest živen otcem, jest na něm, by uvažoval o vhodných opatřeních, by dítě bylo z vlivu toho vymaněno, a nelze-li za nynějších poměrů prozatím provésti rozhodnutí, by dítě bylo vydáno do výchovy a výživy matky, by se výchova jeho dála v prostředí, které by zaručovalo, že dítě bude vedeno k lásce a povinné úctě k oběma rodičům. (Rozh. ze dne 3. listopadu 1932, R I 607, 608/32.) Rekursní soud nevyhověl rekursům manželského otce do usnesení prvého soudu, jimiž byla uložena manželskému otci pokuta, ježto nevyhověl příkazu soudu, by odevzdal dítě nezl. Alexandra R-a do výchovy a výživy matky. Nejvyšší soud změnou usnesení rekursního soudu zrušil usnesení prvého soudu, ukládající manželskému otci pokutu. Důvody: Rekurent právem vytýká napadeným usnesením nezákonnost v tom směru, že nemůže býti na něm vynucován čin pro něho nemožný. Takovým činem jest pro něho odevzdání nezletilého jeho syna Alexandra R-a do výchovy a výživy jeho matce Marii R-ové, ač povinnost k tomu měl podle pravoplatných rozhodnutí soudních. Výkon rozhodnutí těch nezávisí výhradně na vůli rekurentově; jde o vydání syna, a tu nutno vžíti zřetel i na něho a uvážiti, zda důvody v jeho osobě a chování nečiní otci nemožným provésti nařízení soudní. Ze spisů opatrovnických a ze spisů okresního soudu trestního v Praze jde na jevo, že nezletilý Alexandr R. jeví živelný odpor proti tomu, by byl odveden k matce Marii R-ové. Býv jí odevzdán soudním vykonavatelem dne 6. června 1931 utekl od ní, když se s ním vrátila z pobytu na venkově do Prahy dne 19. července k otci. Když si matka pro něho k otci přišla za intervence Antonína T-a a Jiřiny Z-ové, uzamkl se před matkou v koupelně a křičel o pomoc a odvésti se jej matce nepodařilo; pro odpor jeho zůstal bezvýsledným i pokus odvésti jej z otcova domu k matce soudním vykonavatelem, ač vykonavatel se o to úsilně a dlouhou dobu pokoušel; hoch uzamkl se v pokoji, křičel a, když přivolaný zámečník pokoj odemkl, kladl vykonavateli činný odpor, při čemž jej poškrábal. Jest důvodná obava, by použitím důraznějších prostředků proti hochovi neutrpěl na zdraví; na otci nelze žádati, by jich proti dítěti použil a jest míti za těchto okolností za to, že mu nelze odevzdání dítěte matce provésti, a jeví se tedy nezákonným k tomu pokutami ho doháněti. Ze spisů ovšem rovněž vzniká důvodná domněnka, že odpor proti matce jest živen otcem. Dbá sice snad o dítě po tělesné stránce i, pokud jde o prospěch v učení, avšak výchovou k zaujatosti, ba i nepřátelství k matce byla by ohrožována mravní výchova hochova. Tomu zdá se nasvědčovali jasně i hochův dopis, který rekurent poslal soudu, z něhož se neklamně podává, že hoch jest pod vlivemi otcovým pro mravní výchovu hochovu úplně neblahým. Jest na snadě úsudek, že dopis nevyšel z vlastního popudu hochova, a, kdyby i tomu tak bylo, příčí se dobré výchově i skutečnost, že rekurent dopis zaslal soudu, místo, by jej zadržel a hocha o jeho nevhodnosti poučil. Jest nejvýš třeba, by soud opatrovnický zavedl šetření, zdali domněnka o vadnosti mravní výchovy hochovy jest správná, a, sezná-li to, bude soudu uvažovali o vhodných opatřeních, by hoch byl ze vlivu toho vymaněn, a, nelze-li za nynějších poměrů prozatím provésti rozhodnutí, by hoch byl odevzdán do výchovy a výživy matky, by se jeho výchova dála v prostředí, které by zaručovalo, že hoch bude veden k lásce a povinné úctě k oběma rodičům stejně. Než to, že otec patrně na odporu dítěte proti matce nese vinu, nemění nic na tom, že nyní odevzdání dítěte matce bez obavy pro zdraví dítěte provésti a na otci vymáhali nelze.