čís. 12212.
Ten, kdo nepředloží vkladní knížku (záložny), nemůže s vkladem nakládat!, najmě jej s právním účinkem vybrati. Výplata bez předložení vkladní knížky není výplatou ze vkladu na knížku.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1932, Rv I 1424/31.)
V exekuční věci žalujícího pivovaru byla zabavena Vkladní knížka žalované záložny, znějící na jméno Františka V-ová a na 5000 Kč, Vkladní knížka %la vydána právnímu zástupci žalujícího pivovaru, by ji realisoval. Proti žalobě pivovaru na záložnu o výplatu vkladu, namítla žalovaná, že vklad byl ztenčen na 543 Kč odpisy, jež provedla ve svých knihách k příkazu Františky V-ové bez předložení vkladní knížky. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě jen potud, že uznal žalovanou povinnou zaplatiti žalobci 543 Kč. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobce potud, že uznal žalovanou záložnu povinnou zaplatiti žalobci dalších 4696 Kč. Důvody: Prvý soud vychází z názoru, že vkladní knížka jest jen potvrzením peněžního ústavu, že si majitel vkladní knížky uložil u něho tu či onu částku, nebo že si ji vyzvedl, a že úroky buď byly připsány nebo vybrány, tedy,, že jest poWzením o skutečném stavu vkladu, a usuzuje dále, že není překážky, by majitel vkladu s ním nenakládal podle libosti a že jest věcí peněžního ústavu, zda vyhoví příkazům majitele vkladu bez předložení knížky. S názorem prvého soudu lze souhlasit! jen potud, že vkladní knížka a zápisy v ní jsou potvrzením o skutečném stavu vkladu, nelze však souhlasiti s dalšími závěry prvého soudu, které se spíše hodí na vklady na běžný účet u peněžního ústavu, ale nemohou býti rozšiřovány na vkladní knížky, zvláště ne na vkladní knížku spornou. Jest to vkladní knížka Živnostensko-občanské záložny v B., zapsaného společenstva s r. o. znějící na jméno. Paní Františka V-ová v B. a vykazující vklad ze dne 22. prosince 1927 5000 Kč. Rubrika: Výhrady: Vinkulace atd. jest nevyplněná. Okolnosti tyto jsou ostatně nesporné, právě tak jako jest nesporné, že se odpisy tvrzené žalovanou stranou staly na pouhý příkaz Františky V-ové bez předložení vkladní knížky. Není pochybnosti, že na knížku tuto jest užiti ustanovení § 1 zákona ze dne 10. října 1924 čís. 239 sb. z. a n. a §§ 10 až 12 zákona ze dne 14. dubna 1920 čís. 302 sb. z. a n. Sporná vkladní knížka znějící sice na určité jméno vkladatelem udané, má povahu papírů majiteli svědčících, takže každý, kdo knížku předloží, jest pokládán i bez průkazu totožnosti za řádného, držitele, jemuž žádaná částka musí býti vyplacena, pokud není výplatě na překážku umořovací řízení o knížce nebo zákaz soudní aneb není-li vklad vázán způsobem připuštěným stanovami. Závazek k výplatě jest závazkem smluvním a v souzeném případě jest prokázáno výňatkem z pravidel pro přijímání peněžních vkladů na vkladní knížky (§ 38), že žalovaná strana se zavázala vyplatiti vklad doručiteli, pokud tomu nebrání'družstvu doručené soudní opatření. Žalovaná strana ani netvrdí, že výplatě brání okolnosti uvedené ve shora citovaných zákonech nebo dokonce zákaz soudní, nýbrž odpírá výplatu jen z toho důvodu, že vklad byl ztenčen na 543 Kč tím, že ve svých knihách provedla odpisy k příkazu Františky V-ové bez předložení knížky. Odpisy ty nemusí si však žalobkyně jako doručitelka vkladní knížky dáti líbiti. Žalovaná nebyla oprávněna na pouhý příkaz Františky V-ové bez předložení knížky odpisy provésti a jsou odpisy ty proti žalobkyni, třetí osobě, bezúčinné. Tím méně může býti řeč o zástavě vkladu bez odevzdání knížky nebo vyznačení vinkulace na ní. Žalovaná strana jednala na vlastní nebezpečí a jest proto povinna, žalující straně vklad bez ohledu na odpisy, jen v jejích knihách provedené, vyplatiti. Nezbylo proto než rozsudek prvého soudu v části napadené změniti potud, že se žalovaná strana odsuzuje k zaplacení částky kapitálové, která výpočtem jest jak následuje: Částku, na kterou žaloba byla obmezena, a zahrnuje v sobě 43/4% úrok do dne 31. prosince 1928 činí 5239 Kč, od ní odečísti jest 543 Kč prvým soudem přisouzené, takže zbytek 4696 Kč jest změnou rozsudku žalující straně přisouditi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované záložny.
Důvody:
Dovolatelka, napadajíc rozsudek odvolacího soudu s hlediska dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s., snaží se dovoditi, že ustanovení § 1. zákona čís. 239/24, pokud se týče ustanovení § 10 zákona čís. 302/20 o vkladních knížkách nebylo na závadu, by s účinkem pro majitele knížky, to jest pro žalující pivovar, bez předložení knížky část vkladu nevyplatila složitelce vkladu, a, vycházejíc z tohoto názoru, snaží se dovoditi, že neprávem byla odvolacím soudem odsouzena, by kromě toho, co zbývá po srážce oné výplaty, vyplatila žalujícímu pivovaru ná předložení knížky další částku do plné výše, na kterou knížka zní. Dovolatelce k jejím vývodům nelze přisvědčiti. Podle ustanovení § 1 zákona čís. 239/24 a § 10 zákona čís. 302/20 mají spořitelní, pokud se týče záloženské vkladní knížky povahu papírů svědčících majiteli, takže každý, kdo knížku předloží, pokládá se i bez průkazu totožnosti za jejich řádného držitele a jest mu žádanou částku vyplatiti, pokud není výplatě na překážku umořovací řízení nebo soudní zákaz anebo vázanost vkladu způsobu stanovami připuštěného. Z tohoto ustanovení vyplývá, že ten, kdo vkladní knížku nepředloží, nemůže s vkladem nakládati, najmě jej s právním účinkem vybrati a že výplata bez předložení knížky není výplatou ze vkladu na knížku. Nepochybil proto odvolací soud, když takto na věc pohlížeje, uznal, že částky žalovanou záložnou bez předložení knížky, jak je prokázáno, složitelce vkladu pokud se týče na její příkaz vyplacené a v knížce nezapsané nemají právní účinek proti žalujícímu pivovaru, který knížku měl a má, a nepochybil, odsoudiv žalovanou záložnu, by celý vklad, na nějž knížka zní, to jest nejen to, co z vkladu po oné výplatě zbylo, žalujícímu pivovaru vydala.