Čís. 12135

Rejstříkový soud jest oprávněn uložiti opovídateli, by předložil nutný doklad o tom, zda jest oprávněn provozovati předmět podniku ohlášený k zápisu do obchodního rejstříku.
Nepřípustným jest dodatek k firmě »autorisovaný civilní inženýr« a »pro architekturu«.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1932, R I 939/32.)
Dr. Ing. Rudolf S. opověděl k rejstříku firmu: »Dr. Ing. Rudolf S., autorisovaný civilní inženýr pro architekturu a pozemní stavby«. Rejstříkový soud vyžádal si nejprve posudek obchodní a živnostenské komory v Praze, jež se vyjádřila takto: Instituce civ. inženýrů zakládá se na ministerských nařízeních ze dne 11. prosince 1860 čís. 36413, ze dne 8. listopadu 1886 čís. 8162 a ze dne 7. května 1913 čís. 77 ř. zák. Podle těchto předpisů a zejména podle § 2 posléze uvedeného min. nařízení má v činnosti civilních techniků převahu duševní tvorba. Již z této podstaty jejich oprávnění jest patrno, že jejich činností nemohou býti dotčeny jednotlivé živnosti. Přejímají-li však provádění technických prací, naskýtá se otázka, pokud při tom podléhají předpisům živnostenského řádu. O tom jediné § 22 zák. ze dne 26. prosince 1893 čís. 193 ř. zák. má v odst. (1) ustanovení, že oprávnění úř. aut. soukromých techniků není dotčeno tímto zákonem, v odst. (2) téhož paragrafu pak stojí, že, pokud provádějí pozemní stavby a jiné příbuzné stavby svým vlastním živnostenským personálem, podrobeni jsou ustanovení šesté a sedmé hlavy živnostenského řádu. Vzhledem k uvedenému zastává komora ve své praxi názor, že činnost civilních inženýrů, pokud ji provádějí po živnostensku, jest vázána předpisy živnostenského řádu, v čemž je zahrnuta i povinnost, míti příslušný živnostenský list. Při posuzování, zda určitá činnost jest živnostenskou, čili nic, rozhoduje vždy jen skutečná povaha této činnosti, nikoliv osoba, která ji provozuje. Vzhledem k tomu, že činnost civilních inženýrů byla jen pro svou zvláštní povahu, t. j., že jsou »úřadem pro určitá jednání zvláště ustanoveni a v povinnost vzati« (lit. F čl. V. uvoz. pat. k ž. ř.) vyňata z platnosti živnostenského řádu a nelze autorisačnímu oprávnění jejich přiznati povahu oprávnění živnostenského, nemohou provozovati živnostenské zaměstnání, aniž by vyhověli předpisům živnostenského řádu. Kdyby tento názor nebyl uznáván, mohli by civilní inženýři prováděti nejen práce stavebních živnostníků, nýbrž i všech ostatních řemeslných a koncesovaných živností, což by ovšem vedlo k úplné negaci živnostenského řádu. Má tedy komora za to, že oprávnění civilního inženýra nedává právo k živnostenskému provozování určité činnosti, ježto toto autorisační oprávnění nemůže býti podkladem provozování živnosti. V souzeném případě arch. Dr. Rudolf S. opověděl k zápisu do obchodního rejstříku »provádění pozemních staveb«, kterýžto předmět podniku odpovídá skutečnému provozování živnosti. Ježto tuto činnost provozuje po živnostensku, má komora v důsledku výše řečeného za to, že jest povinen opatřiti si příslušné živnostenské oprávnění, v tomto případě koncesi stavitelskou. Rejstříkový soud projevil souhlas s názorem obchodní a živnostenské komory, uložil opovídateli, by předložil do šesti týdnů koncesní listinu na stavitelskou živnost a uvedl dále v důvodech: Pokud se týče zvoleného znění firmy nemůže rejstříkový soud souhlasiti s označením »autorisovaný civilní inženýr« v jejím znění, ježto činnost autorisovaného civilního inženýra není činností obchodní ve smyslu obchodního zákona a nemůže býti proto předmětem zápisu do obchodního rejstříku. Ani další označení »pro architekturu« není činností obchodní a nemůže býti předmětem zápisu do rejstříku a jest podle toho znění firmy nově upraviti. Co do titulu autorisovaný civilní inženýr podotýká soud, že podle § 1 nař. min. veř. prací v dohodě s min. vnitra, věcí duchov. a vyučování, pak s min. práv., financí, obchodu, železnic a orby ze dne 7. května 1913 čís. 77 ř. zák. o civilních technicích, jest pro civilní techniky pro stavby silniční, vodní, mostní, železniční a příbuzné stavby stanoven titul »civilní inženýr stavební«. Se zápisem tohoto titulu nemůže rejstříkový soud souhlasiti z důvodu, že titul ten je titulem úředním, který se vztahuje jen na určitý stav osob, které ho mohou používati jen při vykonávání určitého úředního povolání a které jsou také podle předpisu cit. odst. V., lit. f) uvozovacího patentu k živn. ř. vyňaty z platnosti živnostenského řádu a které lze považovati za t. zv. technické notáře. Nemůže proto rejstříkový soud tento úřední titul považovati ani za dodatek osobní, ani za dodatek věcný ve smyslu čl. 16/2 obch. zák. a nemůže ho zapsati do obchodního rejstříku. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Rekursní soud, přezkoumav spisy a napadené usnesení, poukazuje na jeho odůvodnění, jehož správnost vývody stížnosti není vyvrácena. K nim se jen dodává: Podle čl. 19 obch. zák. každý kupec jest povinen přihlásiti svou firmu k zápisu do obchodního rejstříku u obchodního soudu, v jehož obvodu jest jeho obchodní závod. Ke splnění této povinnosti ovšem jest povinen podati přihlášku k zápisu do obchodního rejstříku a předložiti příslušné doklady, také průkaz oprávnění ku provozování obchodu, který jest předmětem zápisu do rejstříku; nemá-li doklady, musí si je ovšem opatřiti. Podle § 22, druhý odstavec, zákona ze dne 26. prosince 1893, čís. 193 ř. zák. úředně autorisovaní soukromí technikové, pokud provádějí pozemní stavby a jiné příbuzné stavby svým vlastním živnostenským personálem pomocným, podrobeni jsou ustanovení 6. a 7. hlavy živn. řádu. Provádějí-li tedy civ. technikové svou činnost po živnostensku, jsou vázáni předpisy živnostenského řádu a musí míti jako každý, kdo provozuje určitou činnost, živnostenské oprávnění, tedy i koncesní listinu pro živnost stavitelskou. Proto je povinen stěžovatel k opovědi zápisu do obchodního rejstříku provádění staveb pozemních jako předmětu podniku, který provozuje po živnostensku, opatřiti si živnostenské oprávnění. Prvý soud, požaduje doklad o tom, nijak o tom nerozhoduje, zda stěžovateli má býti listina ta pro provozování živnosti stavitelské vydána, čili nic, a proto nijak nezasahuje do práva veřejného a tím meze své úřední působnosti nepřekročuje. Činnost autorisovaného civilního inženýra není obchodní, proto nemůže býti předmětem zápisu a označení to ve firmě není přípustné. Jinak je tomu s titulem dr. inženýra, kterého stěžovatel nabyl na tuzemské vysoké škole; tento osobní dodatek firemní jest přípustný. Proto požadavek nové úpravy znění firmy stěžovatele prvým soudem vyslovený, jest odůvodněn.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
V dovolacím rekursu, čelícím proti souhlasným usnesením obou nižších soudů, uplatňuje rekurent podle § 46 (2) zák. čís. 100/31 zmatečnost a nezákonnost napadeného usnesení, leč neprávem. Zmatečnost shledává v tom, že mu bylo uloženo předložiti ve stanovené lhůtě koncesní listinu pro stavitelskou živnost, čímž prý soud překročil meze své úřední působnosti, vydav usnesení, jež obsahově spadá do veřejného práva. Patrně má rekurent na mysli důvod zmatečnosti vytčený v § 41 (2) c) zákona čís. 100/31 sb. z. a n., podle něhož jest zmatečné soudní rozhodnutí, o věci, o níž náleží rozhodnouti úřadům správním. O takový případ však nejde, poněvadž nižší soudy nerozhodly o věci náležející do působnosti správních úřadů, nýbrž uložily rekurentu, by předložil nutný doklad o tom, zda předmět podniku ohlášený k zápisu do obchodního rejstříku stěžovatel je oprávněn provozovati. K tomu soud je oprávněn a nepřekročil tím meze své úřední působnosti, naopak dbal předpisů čl. 12, 15 obch. zák. a § 22 nařízení ministerstva spravedlnosti a obchodu ve shodě s ministerstvem financí ze dne 9. března 1863, čís. 27 ř. zák., by získal potřebný podklad pro přezkoumání rekurentovy opovědí, zda obsah její hoví zásadě pravdivosti, vyslovené v čl. 16. obch. zák. a zda jsou splněny podmínky žádaného zápisu do obchodního rejstříku. Jest věcí rekurenta, by si potřebné doklady opatřil tak, by mohl býti uskutečněn zápis firmy do obchodního rejstříku, a soud může podle § 12 uv. zák. k obch. zák. a čl. 19, 26 liknavého účastníka přidržovati pořádkovými tresty k splnění povinnosti soudem mu uložené. Napadené usnesení není však stiženo ani nezákonností, jak marně se snaží rekurent dovoditi. Prvý soud uložil rekurentu, by z navrženého znění firmy vypustil slova »autorisovaný civilní inženýr« a »pro architekturu« a nově její znění upravil, odůvodniv své rozhodnutí tím, že činnost autorisovaného civilního inženýra není činností ve smyslu obchodního zákona, a ani označení »pro architekturu« neznamená činnost obchodní a nemůže tudíž býti předmětem zápisu, s kterýmžto názorem souhlasil i rekursní soud. Pro toto rozhodnutí měly soudy oporu v posudku obchodní a živnostenské komory, na niž se soud prvé stolice, dbaje výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 20. listopadu 1922, čís. 45193— věstník čís. 36 právem obrátil, a jež náležitě věc vysvětlila. Hledě k okolnostem dolíčeným takto nižšími soudy má i dovolací soud za to, že dodatek k znění firmy slovy, jež mají býti vypuštěna, nebyl by přípustný podle čl. 16 odstavce druhého obch. zák., nevystihoval by obchodní činnost rekurentovu a nehověl by zásadě pravdivosti znění firmy, neboť i věcný dodatek k firmě musí býti vždy pravdivý. Posoudily proto nižší soudy věc po právní stránce správně, a důvody napadeného usnesení nebyly vyvráceny vývody dovolacího rekursu. Jest nerozhodno, jaké stanovisko zaujímá rekurent v otázce své osobní způsobilosti provozovati pozemní stavby podle svého oprávnění jako úředně autorisovaný civilní inženýr pro architekturu a pozemní stavby po živnostensku bez zvláštní koncese stavitelské, neboť vyřízení této otázky jest věcí úřadů živnostenských, a netřeba se obírati v tom směru s vývody rekursu.

Citace:

Č. 12135. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, číslo/sešit 2, s. 565-568.