Čís. 12058.
Knihovní poznámka žaloby, kterou jest se domáháno rozsudku, že žalovaný jest povinen trpěti, by si žalobce mohl vložiti zástavní právo pro svou pohledávku v poznamenaném pořadí, jest nepřípustná. Není-li knihovní poznámka přípustná s hlediska předpisu knihovního zákona, nelze ji povoliti ani podle předpisu § 382 ex. ř.
(Rozh, ze dne 4. listopadu 1932, R I 887/32.)
Žalobkyně navrhla, aby žaloba, kterou se domáhá rozsudku, že žalovaná je povinna trpěti, aby si žalobkyně mohla vložiti zástavní právo pro svou pohledávku v poznamenaném pořadí, byla prozatimním opatřením knihovně poznamenána. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Žalobkyně navrhla poznámku žaloby jako prozatímní opatření. Stěžovatel právem poukazuje k tomu, že tu není podmínek § 381 ex. ř. Žalobkyně uvádí jako důvod své žádosti, že účinnost poznámky knihovního pořadí, u které se má státi poznámka podané žaloby, končí dnem 13. února 1933 a průtahem sporu by se mohla státi bezúčinnou. To jest sice možné, ale není to jisté; naopak spor může bytí i dříve ukončen. Nelze proto již dnes shledati nebezpečí, že by jinak soudní vymáhání nároku bylo zmařeno neb značně stiženo. Jest proto ku prozatímnímu opatření ještě dosti času a žádost žalující strany jest na nejméně předčasnou. Poznámka, jak ji žalující strana upravila, není však ani přípustná podle ustanovení knihovního zákona. Poznámka takového obsahu není uvedena ani v knihovním zákoně, ani v jiných platných zákonech. Podle § 20 knih. zák. mohou býti povoleny poznámky a) k vyznačení osobních poměrů, b) ke zřízení právních účinků, spojených s poznámkou podle předpisů civilního řádu soudního nebo knihovního zákona. Do prvé skupiny žádaná poznámka zřejmě nepatří. Ani do druhé skupiny nelze ji zařaditi, neboť není předpisu ani civilního řádu soudního, ani knihovního zákona, který by s takovou poznámkou spojoval právní účinky. O poznámce spornosti má knihovní zákon přesná ustanovení v §§ 61—73; podle nich však poznámku, jak ji žádá žalobce, nelze povoliti. Žalující strana uplatňuje žalobou nárok, by strana žalovaná trpěla vklad práva zástavního. Naproti tomu stanoví § 61 kn. zák., že poznámka spornosti může žádati ten, kdo se cítí zkrácen nějakým vkladem ve svém knihovním právu. Nejsou zde tudíž náležitosti § 61 kn. zák. ani § 20 kn. zák., a není poznámka přípustná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Zajištění žalobního nároku knihovní poznámkou, jak se toho domáhá žalobkyně, nelze posuzovati jen s hlediska § 382 ex. ř., nýbrž s hlediska příslušných předpisů knihovního zákona (rozh. 5448 sb. n. s.). Že knihovní poznámka žaloby, o níž jde, není přípustná s hlediska § 59 knih. zák. vyslovil nejvyšší soud již v rozh. čís. 7116 sb. n. s., řešícím obdobný případ. Že knihovní poznámka není přípustná ani s hlediska § 61 knih. zák., odůvodnil správně již rekursní soud a stačí po té stránce odkázati stěžovatelku na jeho důvody. Stěžovatelka nemůže dosíci úspěchu ani námitkou, že poznámkou má býti založen právní účinek ve smyslu § 55 knih. zák. ve směru negativním, t. j. účinek, aby platnost poznámky pořadí ve smyslu § 55 knih. zák. nepominula. Z doslovu ustanovení §§ 55 a 58 knih. zák., jakož i z odst. (3) § 81 knih. zák. vyplývá, že lhůtu stanovenou v § 55 knih. zák. nelze vůbec prodloužiti a nemohlo by se tak státi ani povolením žádané poznámky a tato byla by vůbec bezvýznamnou pro otázku, týkající se zániku účinnosti poznámky pořadí. Není-li tudíž stěžovatelkou žádaná poznámka přípustná s hlediska předpisu knihovního zákona, nelze jí vyhověti ani podle předpisu § 382 ex. ř.