Čís. 11787.

Notářská komora není účastnicí řízení o exekuci na notářskou kauci a není oprávněna k rekursu proti povolení exekuce.
Notářská komora má možnost hájiti své zájmy v mezích vytčených § 307 ex. ř. a bude také její věcí, by, shledá-li to nutným, zahájila po případě řízení podle § 29 not. ř. a by pak učinila k dosažení účelu v § 29 not. ř. vytčeného návrh na odročení roku nařízeného snad exekučním soudem k rozvrhu.
Byly-li způsobeny neoprávněným zasáhnutím notářské komory do exekuce vymáhajícímu věřiteli útraty, jest jí uložiti jejich náhradu podle §§ 41 a 50 c. ř. s. a § 78 ex. ř.
(Rozh. ze dne 24. června 1932, R I 469/32.)
Soud prvé stolice povolil k vydobytí peněžité pohledávky proti notáři přeměnu exekuce zajišťovací v uhražovací a přikázáním pohledávky notáře pokud se týče jeho pozůstalosti za krajským soudem civilním (presidiem) v Praze z titulu notářské kauce ve výši plus minus 10000 Kč k vybrání do výše vykoriatelného pohledávání bez újmy zákonitých nároků po rozumu § 25 not. řádu dříve nabytých, avšak přede všemi jinými právy dříve nabytými. Rekursní soud k rekursu notářské komory v Praze napadené usnesení částečně změnil.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele zrušil usnesení rekursního soudu a odmítl rekurs notářské komory v Praze do usnesení prvého soudu.
Důvody:
K rekursu notářské komory v Praze změnil rekursní soud částečně usnesení prvního soudu, jímž byla povolena k návrhu vymáhajícího věřitele k vydobyti jeho vykonatelné pohledávky 15000 Kč přeměna exekuce zajišťovací v uhražovací a přikázáním pohledávky povinného notáře (jeho pozůstalosti) za krajským soudem civilním (presidiem) v Praze z titulu notářské kauce ve výši plus minus 10000 Kč k vybrání do výše vykonatelného pohledávání. Výtka stěžovatele, že notářská komora není účastníkem exekučního řízení a že proto nebyla oprávněna k rekursu, jest v právu. V exekučním řízení může podati rekurs jen strana, t. j. v širším smyslu jen účastník dotčený napadeným usnesením (rozh. čís. 8493 sb. n. s.). Jím jest, jde-li o zabavení pohledávky nejen dlužník a vymáhající věřitel, nýbrž i poddlužník (§ 294 ex. ř.). V souzeném případě přiznal rekursní soud notářské komoře vlastnost účastníka a tím oprávnění k rekursu proto, že se vede exekuce na notářskou kauci a soudy jsou podle § 26 odst. 3 not. řádu povinny oznámiti ihned notářské komoře, veděl-li se exekuce na notářskou kauci. Leč z tohoto ustanovení nelze vyvoditi, že jest notářská komora i účastnicí exekučního řízení zahájeného návrhem vymáhajícího věřitele na zabavení notářské kauce. Účastníkem jest kromě dlužníka a vymáhajícího věřitele jen ještě poddlužník, jímž však notářská komora podle obsahu spisu není. Předpisem § 26 not. řádu, podle něhož jsou soudy povinny oznámiti neprodleně notářské komoře, vede-li se exekuce na kauci, nebylo notářské komoře dáno oprávnění zasahovati do práva vymáhajícího věřitele vymáhati na dlužníku vykonatelnou pohledávku. Předpis ten sleduje jen účel, odůvodněný veřejným zájmem, by bylo notářské komoře umožněno splniti řádně povinnost, uloženou jí zákonem v § 26 odst. 1 not. řádu a učiniti k tomu cíli opatření, vytčená v odstavci druhém § 26 not. řádu. Bylo proto zrušiti napadené usnesení, neboť bylo vydáno k rekursu toho, kdo není účastníkem exekučního řízení, a nemá proto ani oprávnění k rekursu. Tím není řečeno, že notářská komora nemá možnost hájiti své zájmy, leč musí se zachovali tak, jak to předpisuje § 307 ex. ř. a bude také její věcí, by, shledá-li to nutným, zahájila po případě řízení podle § 29 not. ř. a aby pak učinila k dosažení účelu v § 29 not. ř. vytčeného návrh na odročení roku nařízeného po případě exekučním soudem k rozvrhu. Ježto dovolací rekurs měl úspěch a vymáhajícímu věřiteli byly způsobeny neoprávněným zasáhnutím notářské komory do exekuce útraty, bylo jí jejich náhradu uložiti podle §§ 41 a 50 c. ř. s. a § 78 ex. ř. (srov. r. čís. 4433 sb. n. s.).

Citace:

č. 11787. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 18-19.