Čís. 11881.

Právoplatný rozsudkový výrok, ukládající žalovanému dodržení kupní smlouvy proti vzájemnému žalobcovu plnění, neodnímá právnímu poměru povahu dvoustranného právního jednání, žalovaný jest oprávněn použiti ustanovení § 918 obč. zák., najmě, octne-li se žalobce v prodlení s plněním.
(Rozh. ze dne 10. září 1932, Rv I 306/31.)
Rozsudkem ze dne 16. listopadu 1929 byla Emilie Sch-ová právoplatně uznána po vinnou, by odevzdala na základě kupní smlouvy dům manželům W-ovým proti zaplacení kupní ceny a zapravení veškerých s kupem spojených výloh, dávek a poplatků, a podepsala listiny potřebné ke knihovnímu vkladu, vše do čtrnácti dnů. Rozsudek byl doručen Emílii Sch-ové dne 30. listopadu 1929. Usnesením ze dne 21. března 1930 byla povolena manželům W-ovým proti Emilii Sch-ové exekuce k vynucení podpisu kupní smlouvy a Emilii Sch-ové bylo přikázáno, by kupní smlouvu nejdéle do 15. dubna 1930 podepsala. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Emilie Sch-ová proti manželům W-ovým rozsudku, že nárok žalovaných z rozsudku ze dne 16. listopadu 1929 zanikl, ježto žalovaní, ač je žalobkyně vyzvala, by se dostavili ku podpisu smlouvy a zaplatili kupní cenu, ve stanovené lhůtě tak neučinili, takže žalobkyně není již kupní smlouvou, vázána. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Rozsudek ze dne 16. listopadu 1929 byl manželům W-ovým a Emilii Sch-ové doručen k rukám jejich zástupců dne 30. listopadu 1929. Činila tudíž lhůta k plnění čtrnáct dnů a končila se dnem 14. prosince 1929. Měla tudíž Emilie Sch-ová povinnost, nemovitost v rozsudku uvedenoíi odevzdati do 14. prosince 1929 manželům W-ovým do vlastríictvi a podepsati listinu potřebnou ke knihovnímu zápisu, kdežto manželé W-ovi měli zároveň zaplatiti kupní cenu 25000 Kč. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 6. prosince 1929, který dle udání zástupce žalovaných byl mu doručen dne 9. prosince 1929; jest prokázáno, že žalobkyně prohlásila, že jest ochotna převésti dům za cenu 25000 Kč na žalované a že žalobkyně žádala, že podepsání písemné smlouvy má se státi nejpozději do 14. prosince 1929 dopoledne. Prohlásila tudíž žalobkyně, že jest ochotna splniti smlouvu, jejíž dodržení bylo stanoveno rozsudkem. I lhůta, do které žalobkyně prohlásila ochotu ke splnění, odpovídá lhůtě rozsudkem stanovené. Dopisem zástupce žalobkyně ze dne 16. prosince 1920 jest prokázáno, že žalobkyně oznámila zástupci žalovaných, že se žalovaní ocitli v prodlení, ježto se ku podpisu smlouvy vůbec nedostavili, písemná smlouva vůbec není ještě vyhotovena a žalovaní nebyli vůbec ani s to, by si kupní cenu opatřili, a že žalobkyně stanovila žalovaným k dodržení kupní smlouvy, zvláště k zaplacení kupní ceny dodatečnou lhůtu do soboty dne 21. prosince 10 hodin dopoledne, jinak, že od smlouvy odstoupí. Dopisem zástupce žalovaných ze dne 19. prosince 1929 jest prokázáno, že oznámil zástupci žalobkyně, že jest mu nemožno do 21. prosince 1929 kupní smlouvu vyhotoviti, ježto jest mu jinými pracemi zabráněno tohoto dne v této věci jednati, že mu není do této doby možno, pojednati se žalovanými o modalitách nutných ku provedení, že však žalovaní trvají na provedení rozsudku a že o dodatečné lhůtě při plnění rozsudkem stanoveném nemůže býti řeči. Podle § 918 obč. zák., nesplní-li jedna strana úplatnou smlouvu, buď v náležité době na náležitém místě nebo tak, jak bylo smluveno, může druhá strana žádati buď splnění a náhradu škody pro opoždění, nebo může, stanovíc přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění, prohlásiti, že od smlouvy odstupuje. Není pochybnosti o tom, že v souzeném případě jde o smlouvu úplatnou. Okolnost, že dodržení smlouvy uzavřené mezi stranami dne 24. dubna 1928 uloženo bylo žalobkyni rozsudkem, nemůže odejmouti prodeji domu povahu smlouvy úplatné. Jest tudíž ustanovení § 918 obč. zák. použíti i na tento případ, tím spíše, ano se nelze o žalobkyni domnívati, že bude míti prodaný objekt pro celou dobu promlčecí připravený pro žalované. Ježto se žalovaní až do 14. prosince 1929 k vyhotovení smlouvy nedostavili a ani kupní cenu nesložili, tudíž smlouvu v náležité době nesplnili, byla žalobkyně podle § 918 obč. zák. oprávněna dáti přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění s pohrůžkou ustoupení od smlouvy. I když žalovaní výslovně nenamítají, že daná dodatečná lhůta není přiměřená, odvolává se zástupce žalovaných ve svém dopise ze dne 9. prosince 1929 na to, že jest dne 21. prosince 1929 zaneprázdněn jinými pracemi a že až do této doby nemůže se žalovanými pojednali o nutných modalitách provedení. Přihlíží-li se však k tomu, že lhůta čtrnácti dnů ku plnění byla stanovena k návrhu manželů W-ových, takže měli za sporu dosti času, činiti přípravy pro případ, že zvítězí, že žalovaní již dne 9. prosince byli vyrozuměni, že žalobkyně chce plniti, že tudíž opravný prostředek nepodá, že podle loupni smlouvy jde o kupní smlouvu zcela jednoduchou, pokládal soud dodatečnou lhůtu skoro 5 dnů za přiměřenou. Soud musí však poukázali k tomu, že depurační povinnost žalobkyně rozsudkem stanovena nebyla, takže tu není závazku žalobkyně k výmazu určitých břemen a že takovýto závazek pojat byl teprve do písemného vyhotovení kupní smlouvy. Není tudíž již žalobkyně kupní smlouvou vázána a jsou námitky žalobkyně odůvodněny a nárok žalovaných na odevzdání a na podpis kupní smlouvy zrušen, pročež bylo žalobní prosbě vyhověno. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné posouzení věci shledávají odvolatelé v tom, že prvý soudce vyhověl žalobě s poukazem k ustanovení § 918 obč. zák., ačkoliv nárok žalovaných nespočívá na smlouvě, nýbrž na rozsudku, který žalované oprávňuje, by svůj nárok kdykoli exekučně vymohli. Než okolnost, že dodržení smlouvy bylo uloženo rozsudkem, nemůže kupu odníti ráz úplatného, dvojstranného právního jednání. Ač jest tu exekuční titul, jest přece žalobkyně oprávněna použiti ustanovení § 918 obč. zák. a je-li žalovaná strana v prodlení se svými plněními navzájem, zůstává žalobkyni, která plniti jest ochotná, vyhraženo oprávnění buď naléhati na splnění smlouvy a domáhati se náhrady škody pro opožděné plnění, nebo prohlásiti, stanovíc přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění, že od smlouvy ustupuje. Toto právo žalobkyně vykonala, ano bylo prokázáno, že žalovaná strana nedostála svým závazkům z kupní smlouvy, které rovněž byly stanoveny rozsudkem. Závazek i rozsudkem stanovený může pominouti, když po vzniku exekučního titulu nastaly okolnosti, které následkem prodlení jedné strany opravňují druhou stranu od smlouvy ustoupiti. To v souzeném případě nastalo, poněvadž žalovaná strana ocitla se v prodlení, ač jí dodatečná lhůta k plnění byla dána. Okolnost, že poskytnutá dodatečná lhůta byla přiměřená, náležitě prvý soudce odůvodnil a proto poukazuje se na toto jeho odůvodnění a při tom se zdůrazňuje, že žalovaní již při podání žaloby C 111/28 měli dost času, by učinili přípravy ke zřízení písemné smlouvy a potřebné peníze si opatřiti, to tím spíše, ana čtrnáctidenní lhůta ku plnění byla stanovena k jich návrhu. Depurační povinnost žalobkyně nepřevzala, nebyla jí ani rozsudkem C 111/28-7 uložena a vyhotovení kupní smlouvy bylo zcela nezávislé na otázce odevzdání bez břemen. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 16. prosince 1929 zřejmo, že žalobkyně poskytla žalovaným k dodržení kupní smlouvy a zvláště k zaplacení trhové ceny dodatečnou lhůtu do 21. prosince 1929 a jest nesporno, že tato lhůta marně uplynula. Žalovaní smluvený závazek nesplnili a jest zcela nerozhodné, zda jim nebylo lze opatřiti si trhovou cenu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud sdílí po stránce právní zúplna právní názor rozsudků obou nižších stolic, že rozsudkový výrok, ukládající žalované straně dodržení kupní smlouvy proti vzájemnému plnění žalobkyně, neodnímá právnímu poměru povahu dvoustranného právního jednání a že jest žalobkyně proto oprávněna použiti ustanovení § 918 obč. zák. zvláště pro případ, že na straně žalované nastane prodlení v plnění, třebas právní poměr stran byl pravoplatným rozsudkem, rozřešen. Pro dovolací soud jsou směrodatná zjištění skutkových okolností učiněná shodně oběma nižšími soudy, v souzeném případě zvláště zjištění učiněná ze spisu C 111/28 o lhůtě pariční, pak z dopisů žalobkyně ze dne 6. prosince 1929, 16. prosince 1929 a z dopisu žalovaných ze dne 19. prosince 1929 o udělení lhůt žalovaným ku plnění a o marném jich projíti, jakož i zjištění, že žalovaní již dne 9. prosince 1929 byli uvědomění, že žalobkyně chce plniti, že tudíž opravný prostředek nepodá. Z těchto zjištění jsoucích v souladu se zjištěními, že šlo o smlouvu zcela jednoduchou, vyplývá Správnost úsudku napadeného rozsudku, že lhůty žalobkyní žalované straně poskytnuté, zvláště však lhůta poslední, byly dostatečné a přiměřené. Poněvadž podle rozsudkového výroku šlo o vzájemné plnění z ruky do ruky, považuje i dovolací soud zjištěný postup žalobkyně za skutečné plnění po rozumu povinnosti jí rozsudkem uložené, neboť přesahuje, hledíc k jeho přesnosti a obsažnosti, meze pouhého vyjádření ochoty k budoucímu plnění.

Citace:

č. 11881. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 157-160.