Čís. 12055.
Dvorní dekret ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. se vztahuje i na pohledávky za podniky provozovanými erárem, jež jsou podniky obchodními, najmě na náhradní nároky proti eráru pro železniční úraz.
Ustanovení dvorního dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. platí dosud a nepozbyla účinnosti ani novým doslovem § 295 ex. ř. (Čl. 8 nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák.).
Exekuce zabavením a přikázáním k vybrání dlužníkovy pohledávky za československým státem (erárem) jako poddlužníkem jest přípustná jen, je-li pohledávka za státem již likvidní a k výplatě poukázána. Na vymáhajícím věřiteli jest, by tyto okolnosti uvedl podle § 54 čís. 3 ex. ř. již v exekučním návrhu.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1932, R II 432/32.)
K vydobytí peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky příslušející dlužníku proti československému státu z důvodu náhrady škody ze železničního úrazu ve výši plus minus 4000 Kč. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud k rekursu poddlužníka exekuční návrh zamítl. Důvody: V návrhu na povolení exekuce má podle § 54 ex. ř. býti udáno vše, co podle povahy případu jest důležité pro nařízení, jež soud povolující nebo soud exekuční má vydati pro vedení exekuce, a tudíž, vede-li se exekuce na pohledávky za erárem, má býti udáno, že jde o pohledávku likvidní a u určité veřejné pokladny již poukázanou, neboť podle dvorského dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s.. soudní zabavení jiných než takto specifikovaných pohledávek není přípustné. To vymáhající věřitel neučinil a proto exekuce zabavením této pohledávky byla povolena neprávem, takže bylo vyhověti stížnosti, kterou erár podal podle § 295 (2) ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznali oprávněnost. Stěžovatel v něm dovozuje, že se dvorní dekret ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. nevztahuje na pohledávky proti podnikům erárem provozovaným, jež jsou podniky obchodními, že se dvorní dekret stal bezpředmětným, pokud jde o požadavek likvidnosti, ježto prý likvidita má nyní jen procesuální význam podle § 391 c. ř. s., a že i jeho další požadavek, by zabavená pohledávka byla poukázána u nějaké veřejné pokladny, byl odstraněn novým doslovem § 295 ex. ř. S těmito názory nelze souhlasili. Že dvorní dekret čís. 291/1838 sb. z. s. platí i o náhradních nárocích proti eráru pro železniční úraz, bylo vysloveno již nálezem býv. nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 12. prosince 1905, čís. 18582 (repertorium nálezů čís. 188, úřední sbírka čís. 850). Tento názor sdílí i nejvyšší soud, neboť rozhodné jest, že jde o pohledávku za státem jako poddlužníkem, nezáleží však na tom, z jakého právního důvodu pohledávka za státem přísluší, neboť v té příčině nečiní dvorní dekret rozdílu. Nepadá ani na váhu okolnost stěžovatelem zdůrazněná, že v roce 1838, když byl dvorní dekret vydán, nebyl ještě znám pojem obchodních podniků státem provozovaných, neboť jest tu přihlíželi nejen k doslovu dvorního dekretu, nýbrž i k doslovu čl. 9. čís. 5 úvoz., zák. k ex. ř., kterýžto předpis byl vydán v době, kdy železnice byly již státem provozovány. Podle stálé judikatury nejvyššího soudu (viz rozhodnutí čís. 6356, 7104, 7277, 7478, 10140, 10608 sb. n. s.), jest exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky dlužníkovy za československým státem (erárem) jako poddlužníkem přípustná jen, je-li pohledávka za erárem již likvidní a k výplatě poukázána. Na vymáhajícím věřiteli jest, bý tyto okolnosti uvedl podle § 54 čís. 3 ex. ř. již v exekučním návrhu. Ustanovení dvorního dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s., jenž podle čl. 9 čís. 5 úvoz. zák. k ex. ř. zůstal nedotčen, platí dosud a nepozbyla účinnosti ani novým doslovem § 295 ex. ř. (čl. 8. nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák.), jenž se vůbec nedotýká přípustnosti obstávky nebo soudního zabavení pohledávky za státem, nýbrž nově upravuje jen způsob zabavení, pokud se týče doručení platební zápovědi. Nejvyšší soud nemá příčiny, by se v tomto případě odchýlil od svého ustáleného rozhodování. Stěžovatel se nemůže na svůj prospěch dovolávali rozhodnutí čís. 6327 sb. n. s., ano tu nedopadá, neboť mělo na zřeteli případ, kde vymáhající věřitel již v návrhu na povolení exekuce tvrdil, že pohledávka, jejíž zabavení bylo navrženo, jest již likvidní, kdežto v souzené věci se vymáhající věřitel vůbec nezmínil v návrhu na povolení exekuce o tom, že pohledávka povinného za československým erárem na náhradu škody ze železničního úrazu jest již likvidní, ani o tom, že tato pohledávka byla poukázána k výplatě. Tvrdí-li vymáhající věřitel teprve v dovolacím rekursu, že zabavená pohledávka jest likvidní, jde o nedovolenou novotu, k níž nejvyšší soud nemůže přihlíželi.