Čís. 11998.
Jde-li o rozvrh zvláštní konkursní podstaty jednak ze správy domu, jednak ze zbytku kupní ceny za nemovitosti prodané z volné ruky, a byla-li vyloučena z rozvrhu pohledávka přihlášená za podstatou, ježto jest konkursní pohledávkou odkázanou na všeobecnou konkursní podstatu, jest mimořádný dovolací rekurs nepřípustný.
(Rozh. ze dne 15. října 1932, R II 402/32.)
Konkursní komisař rozvrhl zvláštní konkursní podstatu, rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Konkurs byl vyhlášen dne 26. května 1931, platí proto o něm podle čl. X prvý odstavec a čl. XIV prvý odstavec uvozovacího zákona ke konk. řádu ze 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n. předpisy konkursního řádu čís. 337/1914 ř. z. Usnesením ze dne 13. července 1932 rozvrhl konkursní komisař zvláštní konkursní podstatu jednak ze správy domu, jednak ze zbytku kupní ceny za nemovitosti prodané z volné ruky a vyloučil z rozvrhu pohledávky za podstatou přihlášené notářem Jaroslavem P-em částku 2000 Kč, poněvadž prý je to konkursní pohledávka, jež je odkázána na všeobecnou konkursní podstatu. Toto usnesení bylo rekursním soudem potvrzeno napadeným usnesením ze 6. září 1932. Poněvadž nešlo o rozvrh výtěžku ze soudní dražby podle § 119 konk. ř. čís. 337/1914 ř. zák., bylo řízení provedeno podle konkursního řádu, nikoliv podle exekučního řádu. O tom, zda neuznaná částka 2000 Kč je pohledávkou za zvláštní podstatou, čili nic, rozhodl konkursní komisař podle § 50 odstavec (3) nového konk. řádu rovněž v řízení konkursním, jež by jím bylo zůstalo i podle § 47 odstavec (3) starého konk. řádu. Platí proto o opravných prostředcích předpisy řádu konkursního, nikoliv exekučního řádu. Podle § 176 odstavec (2) starého konk. řádu jest v konkursním řízení dovolací rekurs proti potvrzujícímu rozhodnutí rekursního soudu nepřípustný, poněvadž v něm jest výslovně citován § 528 c. ř. s. Na tom nemění nic ustanovení § 49 odstavec (2) starého konk. ř., neboť praví, že jen o pořadí nároků, které mají býti uspokojeny ze zvláštní podstaty, platí ustanovení exekučního řádu, netýká se proto ani způsobu řízení ani opravných prostředků. Nelze proto na souzený případ použiti § 239 poslední odstavec ex. ř. o přípustnosti mimořádného opravného prostředku.