Čís. 12057.
K odůvodnění prozatímního opatření proti pozůstalosti (zastoupené opatrovníkem) jest třeba subjektivního chování (§ 379 ex. ř.), jehož se dopustil tento odpůrce; nestačí chování se zůstavitele.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1932, R I 884/32.)
Soud prvé stolice povolil k zajištění peněžité pohledávky prozatímní opatření proti pozůstalosti po Jiřím. W-ovi, zastoupené opatrovníkem Dr. S-em. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření, Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: K povolení prozatímního opatření podle § 379 ex. ř. jest mimo jiné třeba, by vydobytí navrhovatelova nároku bylo ohroženo subjektivním chováním odpůrce, činícím jeho majetek pro navrhovatele nepřístupnějším. Takovéto subjektivní chování odpůrce nelze v souzenérn případě spatřovati v tom, že inž. Jiří W., jak tvrdila stěžovatelka v návrhu, prohlásil ještě za svého života, že havrhovatelce nic nedá a že si na něm nic nevezme, a to prostě z důvodu, že odpůrcem jest tu pozůstalost po Jiřím W-ovi zastoupená opatrovníkem k činu a navrhovatelka ani netvrdila, že subjektivní chování, naznačené v § 379 ex. ř., tohoto odpůrce ohrožuje vydobytí jejího nároku.