Č. 8924.

Školství: I. Vlastník domu, v němž byly podle § 7 zák. č. 189/19 zabrány místnosti pro školu, není legitimován namítati, že umístění školy odporuje předpisu §§ 13 a 14 česk. zák. o zřizování škol pro blízkost živnosti vyvozující hlomoz a zápach. — II. Zákonu neodporuje, vyhrazuje-li se při záboru učitelstvu, školním dětem a všem osobám, které se školou přicházejí nutně ve styk, právo přístupu, společné užívání chodeb, dvora, vodovodu, příslušenství a vymiňuje-li se pro školu právo, umístiti na zabrané části budovy uvnitř i zevně nápisy, obrazy, ozdoby a prapory.
(Nález ze dne 3. prosince 1930 č. 18769.)
Věc: Josef P. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o nucený nájem místností pro školu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím min. škol. zřízena byla obecná škola s čsl. jazykem vyučovacím v S. podle § 5 zák. č. 189/19, resp. § 2 zák. č. 292/20. Aby se zabezpečilo umístění této školy a bydlení jejího správce, vyslovilo min. škol. nař. výn. ve smyslu § 7 zák. č. 189/19, pozměněného a doplněného zákonem č. 295/20, pokud se týče § 2 zák. č. 292/20, ve smyslu protokolu ze 16. července 1928 nucený nájem dvou toho času neobsazených místností v přízemí domu čp. . . v S. označených jako byt.... Obecné škole s čsl. jazykem vyučovacím v S., jejímu — Č. 8924 —
učitelstvu, školním dítkám a všem, kdož se školou nutně přicházejí do styku, vyhrazuje se právo přístupu do zabraných místností a společné používání vchodu, chodeb, terasy, schodů, sklepa, dvora, vodovodu a pod. příslušenství budovy. Česká škola má právo část budovy, která tímto výnosem byla.pro ni zabrána, označiti z věnčí i uvnitř vhodnými nápisy, obrazy, ozdobami, prapory a podobně...
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil:
1. Nepřípustné jsou námitky stížnosti, kterými se vytýká nezákonnost nař. rozhodnutí, poněvadž nebylo šetřeno předpisů §§ 13 a 14 zák. o zřizování škol ze dne 19. února 1870 č. 22 z. z. čes. co do umístění školy na blízku živnosti, vyvozující hlomoz a nepříjemné a zdraví škodlivé výpary a co do rozměrů učeben, a kterými dále se vytýká vadnost řízení, poněvadž k příslušným závadám nebylo přihlíženo a nebyly vyšetřeny okolnosti po té stránce rozhodné; neboť předpisy §§ 13 a 14 cit. zák. jsou dány, jak ostatně stížnost sama uznává, v zájmu veřejném, a práva vlastníka místností zabíraných pro školu podle § 7 zák. č. 189/19 nemohou případným nešetřením uvedených předpisů býti vůbec dotčena; není proto st-l ke vznesení námitek shora uvedených legitimován.
2. Bezdůvodně vytýká stížnost dále nezákonnost nař. rozhodnutí, pokud se jím vyhražuje učitelstvu, školním dětem a všem osobám, které nutně přijdou se školou ve styk, právo přístupu, dále společné užívání vchodu, chodeb, terasy, schodů, sklepa, dvora, vodo,vodu a podobného příslušenství a pokud se vyhrazuje škole právo, umístiti na zabrané části budovy uvnitř i zevně nápisy, obrazy, ozdoby a prapory.
Podle § 7 odst. 1 věty prvé zák. č. 189/19 »má stát...., aby se zabezpečilo umístění škol« (spadajících pod ustanovení zákona toho), »právo získati místnosti pro školu za přiměřenou náhradu nájemní. Mají-li místnosti takto získané sloužiti k umístění školy, musí ovšem býti zařízeno vše tak, aby školy mohlo býti nutným a normálním způsobem užíváno; sem spadá podle povahy věci také nutný přístup do školy a pokud toho k normálnímu užívání místností je třeba, také užívání vchodu (do domu, resp. do oněch místností), jakož i užívání místností vedlejších a nezbytného příslušenství a domovního zařízení, jako chodby, schodů, terasy, dvora, sklepa, vodovodu a podobně, ovšem vesměs jenom pokud toho k přístupu do školy a k provozu školy je třeba. Výhrada ta pak týká se nejen školních dětí a učitelů, ale i jiných osob, pokud přicházejí se školou do styku, jako na příklad školních orgánů úředních (inspektor, lékař a pod.), dále rodičů, po případě jiných zástupců dětí a pod.
Má-li dále v uvedených místnostech býti škola provozována, je toho důsledkem, že škola a místnosti její mohou býti označovány a opatřovány nápisy a pod., ovšem opět jen potud, pokud takových nápisů, obrazů a pod. je třeba k označení školy jako takové, k provozu vyučování v ní a k provedení slavností pro školu předepsaných. Nelze proto shledati, že by cit. § 7 zák. č. 189/19 neposkytoval zásadně podklad pro uvedené opatření, a je shora zmíněná námitka stížnosti bezdůvodná; tím ovšem není vlastníku budovy vzata možnost, brániti se proti tomu, —Č. 8924 —
1357
kdyby u výkonu práv takto škole vyhrazených byly in concreto překročeny meze nutné nebo obvyklé potřeby školy.
3. Podle § 7 odst. 1 věty 2. zák. č. 189/19 je »každý vlastník reality povinen místnosti své pro tyto účely« (uvedené ve větě prvé) »propůjčiti, není-li tím ohroženo jeho vlastní bydlení nebo jeho vlastní živnost«. Stížnost vytýká porušení tohoto zákonného předpisu, poněvadž záborem jest ohrožena živnost st-lova, který zabraných místností nezbytně potřebuje pro svůj obchod s ovocem. S. je střediskem rozsáhlého obchodu s ovocem a slouží zabrané místnosti jako byt pro zaměstnance st-lovy a pro výstavu jednotlivých druhů ovoce k výběru kupců. Celý obchod odehrává se výlučně v těchto místnostech, na které již zákazníci st-lovi jsou zvyklí. Ztrátou těchto místností by byla tedy živnost st-lova ohrožena a st-1 by utrpěl nenahraditelné škody.
Podstatně totéž bylo vytýkáno již v řízení správním a to právním zástupcem st-lovým, jenž dne 19. července 1928 při úřadě prohlásil v podstatě, že místností, o které se jedná, nejsou prázdné, naopak jsou užívány správcem st-lovým a že jest jich nezbytně zapotřebí pro řádný chod obchodu, poněvadž v místnostech těch se odbývá provoz obchodu a nákup ovoce, který trvá asi až do ledna každého roku. Správce jest pak celý rok k odbytí prací v S. v tomto bytě. Náhodou byl dosavadní správce H. k 1. červnu 1928 vypovězen a nový správce se nastěhuje teprve v nejbližších dnech, tím se vysvětluje, že dočasně místnosti jsou prázdné. Zábor místností znamenal by pro st-le zničení jeho obchodu v S.; provoz obchodu nelze přeložili, poněvadž k budobě té vedou zvláštní kolejnice z nádraží, takže zábor by byl největším poškozením podniku.
K těmto námitkám nezaujal žal. úřad po stránce tvrzeného ohrožení st-lovy živnosti v nař. rozhodnutí vůbec stanoviska. Tento nedostatek není odstraněn tím, že v nař. rozhodnutí se mluví o nuceném nájmu »dvou toho času neobsazených místností«, poněvadž uvolnění oněch místností bylo st-lem — jak shora uvedeno — v řízení správním označeno a vysvětleno jako nahodilé a přechodné, poněvadž dále žal. úřad v nař. rozhodnutí tvrzení st-lova po té stránce nevyvrací ani jejich správnost nepopírá, a poněvadž také při notorické povaze velkoobchodu s ovocem, jakožto obchodu sezónního, dočasné nepoužívání místností těch v létě nevylučuje jejich nezbytnost pro st-lův obchod v ostatních obdobích ročních. Stejně nelze tu ovšem vůbec přihlížeti k poznámkám, obsaženým ve spisech žal. úřadu, kterými úřad snaží se reagovati na tvrzení st-le, resp, jeho právního zástupce z 19. července 1928, kdyžtě poznámky ty zůstaly zcela interními projevy názoru žal. úřadu a nebyly stěžovateli sděleny.
Nař. rozhodnutí je tedy nedostatečným způsobem odůvodněno; nedostatek ten je vadou podstatnou, poněvadž týká se podstatné, pro rozřešení daného sporu rozhodující otázky, zda nucený nájem oněch místností ohrožuje živnost st-lovu; tím byla straně ztížena obrana a nss-u znemožněno přezkoumání důvodnosti stížnosti.

Citace:

č. 8924. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 607-609.