*
Č. 8679 —
771
Č. 8679.
Stavební právo (Čechy): Podle stavebního řádu pro Čechy-venkov není potřebí povolení obecního zastupitelstva ke zřízení výkladní skříně, zasahující do uličního prostoru.
(Nález ze dne 12. června 1930 č. 10003.)
Věc: Jakub S. v D. (adv. Dr. Pavel Raubitschek z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení výkladní skříně.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezázákonnost.
Důvody: Výměrem měst. úřadu v D. ze 4. července 1923 bylo Danielu S., obchodníku v D., uděleno stavební povolení ke zřízení výkladců na sloupech podloubí jeho domu podle současně schváleného plánu a za určitých dalších podmínek. Dne 16. března 1925 podal Bedřich K., majitel sousedního domu, u měst. úřadu do tohoto výměru stížnost na osk-i, vytýkaje, že nebyl, ač je sousedem, ke stav. komisi pozván a žádal, aby vydané povolení bylo zrušeno. Dalším výměrem ze 14. dubna 1925 zakázal měst. úřad st-li Jakubu S. pokračovati ve stavbě výkladců proto, že staví nevkusně a zasahuje do veř. statku, k čemuž mu povolení dáno nebylo. — Č. 8679 —
Proti tomuto zákazu se st-1 odvolal, načež osk v D. usnesením ze 17. srpna 1925 a) ke stížnosti Bedřicha K. zrušila stav. povolení I. stolice pro neúplnost řízení jako zmatečné, ježto jednak K. jako soused nebyl ke stav. komisi přizván a jednak z toho důvodu, že stav. povolení bylo dáno na základě usnesení měst. rady, aniž tato dříve vyvolala rozhodnutí obecního zastupitelstva ohledně zrušení veřejnosti části veř. statku, nad nímž bylo zřízení výkladců povoleno a b) odvolání st-lovo proti zákazu další stavby zamítla vzhledem k rozhodnutí o stížnosti Bedřicha K. jako bezdůvodné.
Odvolání st-lovo zamítl zsv v Praze nař. rozhodnutím z důvodu v odpor vzatého usnesení II. stolice, přičiniv k důvodům těm některé vlastní dodatky.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje výrok dvojí: jednak zrušuje povolení stav. úřadu I. stolice ze 4. července 1923 ke zřízení výkladců na domě st-lově a jednak potvrzuje výměr měst. úřadu ze 14. dubna 1925, kterým bylo st-li pokračování ve stavbě výkladců zakázáno. Oba tyto výroky jsou na sobě závislé do té míry, že druhý má právní relevanci jen potud, pokud by neobstál prvý. Slušelo proto zabývati se na prvém místě tímto.
Jako důvod pro zrušení povolení stavebního úřadu I. stolice je v usnesení osk uvedena a byla žal. úřadem převzata zmatečnost tohoto povolovacího aktu, přivoděná jednak nepřizváním souseda Bedřicha K. ke stav. komisi, jednak tím, že měst. rada před povolením výkladců st-li, resp. jeho právnímu předchůdci, nevyžádala si rozhodnutí obecního zastupitelstva o zrušení veřejnosti oné části veř. statku, nad níž mají býti výkladce zřízeny. Je tedy tato prvá část napadeného rozhodnutí opřena o dva samostatné důvody, z nichž každý sám o sobě, byl-li by po právu, by k odůvodnění výslovného zrušení povolení stačil. Stížnost popírá existenci obou uvedených zmatků. Jde tudíž především o otázku, měl-li býti Bedřich K. jako soused ke komisi, konané o žádosti st-lově dne 11. června 1923, skutečně přibrán či nikoli. Povinnost stav. úřadu přizvati sousedy ke stav. komisi je stanovena v § 35 stav. řádu; § ten je obsažen v části III. tohoto zák. (§§ 27—49) jednající o povolení stavby. Podle § 27 odst. 1 stav. řádu jest potřebí povolení úřadu stavebního ke všem novým stavbám, dále k tomu, aby se něco přistavělo nebo přestavělo/aby proti třídě neb ulici se zřídilo hražení jakož i k tomu, aby ve staveních již zřízených provedly se změny podstatné. Podle toho jest nutno přibrati sousedy jen k takovým stavebním úpravám, jež spadají pod ustanovení § 27 stav. řádu a třeba tedy zkoumati, zda ve sporném případě o takovou stavbu jde.
Žal. úřad zodpověděl tuto otázku kladně, poněvadž po jeho názoru osazení výkladců na pilířích, tvořících hlavní části stavby, přiléhající k veř. ulici, dlužno hodnotiti jako změnu na těchto hlavních částech a to i tehdy, kdyby šlo o jednoduché připevnění výkladců a ovšem tím více v případě daném, kde byly pilíře osekány, t. j. seslabeny, čímž bylo zasaženo do jejich konstruktivního významu a vytvořena v nich tak změna pronikavější. — Stížnost proti tomu jednak namítá, že nejde o změnu podstatnou, jakou jedině má na zřeteli § 27 stav. řádu a jednak popírá —Č. 8679 —
773
správnost skutkového předpokladu, na němž žal. úřad svůj výrok zbudoval, že totiž pilíře byly seslabeny, přiznávajíc toliko, že byla na pilířích osekána pouze omítka.
Předpisy o tom, které změny jako podstatné spadají pod ustanovení § 27 odst. 1 stav. řádu, obsaženy jsou v dalších odstavcích tohoto §. Za podstatné opravy nebo změny prohlašují se v odstavci 6. ty: a) jimiž předmět stavební se změní ve svých zevnějších rozměrech vůbec nebo své fagádě a b) jimiž hlavní části jeho se vyměňují, odstraňují nebo posunují, anebo které mají jakýmkoli způsobem vliv na pevnost stavení, na bezpečnost jeho před ohněm, na zdravotní poměry jeho neb na práva sousedů. V odstavci 7. § 27 stav. řádu pak se vypočítávají zvláště, tedy příkladmo, některé takové (sc. podstatné) změny, mezi nimiž přicházejí také změny v nosičích, pasech, sloupech a t. p.
Z ustanovení těchto a vůbec již z přirozeného významu slova »změna« se logicky podává, že podstatnými změnami ve smyslu cit. zák. předpisů jest rozuměti jen takové úpravy, které se dotýkají stavebního objektu. Že takovou úpravou a tedy vůbec »změnou« není pouhé jednoduché připevnění nebo zavěšení výkladní skříně na domě nebo na jeho sloupu, které jest při provozování živnosti všeobecně obvyklé, je na bíledni, neboť tím se na budově po stránce stavební nic neměnilo. Je proto opačný názor žal. úřadu, který již v pouhém takovém zařízení spatřuje změnu »pilířů« po rozumu § 27 stav. řádu, nesprávný. Jinak by tomu bylo, kdyby s osazením výkladců bylo spojeno seslabení pilířů domu, které ovšem náležejí k hlavním částem budovy, neboť taková úprava by mohla beze sporu míti vliv na pevnost stavení a tím také na práva sousedů, v kterémžto případě by takové zařízení bylo posuzovati jako podstatnou změnu ve smyslu § 27 odst. 6 lit. b) stav. řádu.
V daném případě vzal žal. úřad skutečně za prokázáno, že takové oslabení pilířů se stalo jejich osekáním, čímž bylo zasaženo přímo do konstruktivního významu pilířů. Doklad pro tento svůj předpoklad shledává nař. rozhodnutí jednak v jednacích spisech a jednak v odvolání st-le samého. Pokud se týče spisů jednacích, přicházel by — ježto se ve příčině té v nař. rozhodnutí nic bližšího neuvádí — v úvahu především plán, pak komis. protokol a konečně povolení samo. Leč v žádné této části spisového materiálu není pro správnost předpokladu toho nejmenší opory, neboť o osekání pilířů neděje se v protokole ani ve stav. povolení ani slovem zmínka a také ani ve schváleném plánu není žádná část dosavadní budovy označena tak, že by měla býti odstraněna (t. j. podle gub. dekretu z 15. července 1837 č. 34459 barvou světležlutou).
V odvolání ze 27. dubna 1925, na které se v nař. rozhodnutí poukazuje, sice st-1 uvedl, že »železná konstrukce výkladců jest již připevněna na sloupech za tím účelem částečně osekaných«, tím však podle tvrzení stížnosti nebylo míněno zdivo pilířů, nýbrž jen omítka. Že by však již otlučení omítky bylo seslabením pilířů, nelze tvrditi již z toho důvodu, že podle výslovného předpisu § 54 stav. řádu při statickém výpočtu síly zdi nebéře se k omítce zřetel. Z toho, co posud řečeno, plyne, že prvý důvod, o který je opřen výrok, zrušující povolení stav. úřadu I. stolice pro nepřizvání Bedřicha K. ke stav. komisi jako zmatečný, dílem nemá vůbec opory v zákoně a dílem je, ježto spočívá na nedostatečném zjištění skutkového stavu, po rozumu § 6 odstavce 2 zák. o ss vadný.
O druhém důvodu, uváděném pro zmatečnost povolení, že totiž měst. rada nevyžádala si prve rozhodnutí obecního zastupitelstva o zrušení veřejnosti oné části veř. statku, na níž mají býti výkladce zřízeny, uvážil nss toto:
Ustanovení o tom, ve kterých případech náleží stav. úřadu, aby prve, než dá ke stavbě povolení, opatřil si usnesení obecního zastupitelstva, obsahuje § 21 stav. řádu. Ve sporné věci se však o žádný z uvedených tam případů zřejmě nejedná. Nemůže proto okolnost ta, že obecní zastupitelstvo se ve věci sporných výkladců neusneslo, býti důvodem zmatečnoti povolení, daného měst. radou.
Ostatně názor, jako by se v daném případě jednalo o zrušení veřejnosti části veř. statku, je mylný. V úvahu by v tom směru mohl přijití toliko předpis § 82 stav. řádu o výstupcích na sloupech neb pilířích, který ovšem materielně má zcela jiný obsah než § 27, takže nelze tyto dva podstatně různé předpisy spojovati, jak to činí žal. úřad. Než ani podle § 82 nevyžaduje se — jak to naopak výslovně stanoví § 84 stav. řádu pro hl. m. Prahu z 10. dubna 1886, č. 40 z. z. — k povolení výstupků přes čáru stav. svolení majetníka pozemku, při veř. statku tedy obecního zastupitelstva, nýbrž jest věcí stav. úřadu samého, aby, uděluje v takových případech potřebné "zvláštní povolení", vzal náležitý zřetel ke všem veř. zájmům, jež jinak při udělování stav. konsensu jest chrániti, zejména, aby hleděl k tomu, by povolením výstupků, do veř. prostranství zasahujících, netrpěly veř. zájmy komunikační nemístné újmy.
Podle toho nelze ani druhý důvod, na němž napadený zrušující výrok spočívá, uznati za dostatečný, ježto pro něj, jak dovoženo, chybí v zákoně podklad.