Č. 8922.Policejní právo trestní: Je skutková podstata přestupku §11, věty prvé cis. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. dána tím, že obviněný v noci na ulici zazpíval slova »Gott erhalte, Gott beschütze« v melodii bývalé rakouské hymny?(Nález ze dne 2. prosince 1930 č. 18732.)Věc: Herbert M. v R. proti ministerstvu vnitra o přestupek § 11 nařízení z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Nálezem osp-é v A. z 8. března 1927 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 11 nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustil tím, že dne 1. ledna 1927 o l/2 7. hod. ranní zpíval v R. býv. rakouskou státní hymnu »Gott erhalte, Gott beschütze« a tudíž porušil pořádek a slušnost, a byl odsouzen k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti k 7dennímu vězení.Zsp v Praze rozhodnutím z 30. dubna 1927 nevyhověla odvolání podanému st-lem proti uvedenému trestnímu nálezu, pozměnila však výrok o vině, shledávajíc v tom, že st-1 začal dne 1. ledna 1927 zpívati na ulici v R. býv. rakouskou hymnu, skutkovou podstatu přestupku § 11, věty 1. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. Tuto skutkovou podstatu pokládala zsp za prokázanou svědeckou výpovědí respicienta Josefa Ž. i vlastním doznáním st-lovým. K námitce st-le, že neměl v úmyslu zpívati zmíněnou hymnu, zsp nepřihlédla, poněvadž slova »Zachovej nám, Hospodine« (Gott erhalte, Gott beschütze), zpívána v melodii býv. rakouské hymny, jsou způsobilá vyvolati veř. pohoršení, při čemž zůstává nerozhodno, zda skutečně veř. pohoršení bylo vyvoláno. Výslech svědků nabízený st-lem pokládala zsp vzhledem k svrchu uvedeným vývodům — Č. 8922 —1351svého rozhodnutí za zbytečný, neboť st-1 sám při protokolárním výslechu doznal a svým odvoláním znovu potvrdil, že hymnu rakouskou zpívati začal, nemohly by tudíž výpovědi jím uváděných svědků na těchto doznaných skutečnostech nic změniti.Nař. rozhodnutí zamítl žal. úřad další odvolání st-lovo z důvodů uvedených zsp-ou.O stížnosti nss uvážil:Stížnost nepopírá ani správnost skutkového zjištění, jež položil žal. úřad za základ svého rozhodnutí, ani správnost právního názoru žal. úřadu, že ke skutkové podstatě § 11 cit. cís. nař. se nevyhledává, aby určité jednání pohoršení skutečně vyvolalo, nýbrž že stačí, je-li toto jednání objektivně způsobilé zavdati příčinu k veř. pohoršení; stížnost namítá jedině, že st-lovu projevu se takovéto způsobilosti nedostávalo, a to jednak se zřetelem na okolnosti, za kterých byl učiněn, jednak proto, že jeho obsah jest nezávadný. V prvém směru poukazuje stížnost na to, že nikdo se nemůže pohoršovati nad tím, když společnost mladých hochů okolo 7. hod. ranní po sylvestrovské noci ve veselé náladě zazpívá počáteční slova hymny, v druhém pak směru hájí názor, že slova »Gott erhalte, Gott beschütze« nejsou s to vzbuditi veř. pohoršení, poněvadž jednak přání v nich vyslovené jest bezpředmětné, neboť není žádného císaře a starý císař již není na živu, jednak připomínka starého režimu není způsobilá, aby vždy vyvolala nevoli. Všemi těmito námitkami brojí stížnost proti správnosti úsudku žal. úřadu, že st-lův projev byl způsobilý, aby vyvolal veřejné pohoršení. Nss neuznal stanovisko stížnosti správným. Žal. úřad založil svůj úsudek na nesporném zjištění, že st-1 na ulici v R. zpíval slova »Gott erhalte, Gott beschütze« v melodii býv. rakouské hymny, že tedy na veř. místě v republice začal zpívati píseň oslavující císařskou dynastii habsburskou, stojící v příkré protivě k demokratickému republikánskému duchu Čsl. státu. V tomto projevu jest obsaženo veřejné vychvalování a oslavování habsburské dynastie a nutně v něm spočívá zlehčování státu Čsl. Když žal. úřadu usoudil, že takovýto veř. projev jest s to vzbuditi pohoršení, nelze shledati, že by úsudek ten by nesprávný.Na logické správnosti tohoto úsudku nemohou nic změniti ani okolnosti, jež uvádí st-1, neboť tím, že onen projev byl učiněn ve společnosti mladých lidí, ubírajících se z rána z nějaké sylvestrovské zábavy, není odčiněna jeho závadnost, když přes tyto okolnosti vyzněl st-lův projev na venek jako začátek býv. císařské hymny — jak stížnost sama doznává — tedy jako oslava habsburské dynastie. Tvrdí-li st-1, že se dopustil činu ze žertu, vznáší námitku pro právní posouzení věci nerozhodnou, neboť ani v žertu nelze páchati činy vykazující všechny náležitosti skutkové podstaty přestupku. Proto také nelze shledati vadnost řízení v tom, že úřad nevyšetřoval, ze které příčiny k onomu projevu došlo.Poukazuje-li st-1 na veselou sylvestrovskou náladu, ve které byl onen projev učiněn, sluší na to odpověděti, že ani tato nálada nemůže ospravedlniti páchání činů trestních. Bezdůvodně vytýká stížnost, že obsah inkriminovaného projevu byl nezávadný. Jest pravda, že přání vyslovené ve slovech »Gott erhalte, Gott beschütze« jest bezpředmětné, a že připomínka starého režimu není vždy způsobilá, aby vyvolala nevoli. Než st-1 nebyl trestán pro pouhé vyslovení přání obsaženého ve zmíněných slovech nebo pro pouhou připomínku starého režimu, nýbrž pro zapění začátku staré císařské hymny na veř. místě, což bylo správně posouzeno jako projev, který jest s to vzbuditi veř. pohoršení.