— Č. 8739 —
949
Č. 8739.
Živnostenské právo: Pro osvobození od průkazu způsobilosti dle § 3, odst. 1, bodu 1 lit. b) zák. č. 112/27 se nevyžaduje, aby zaměstnání se dálo ve vlastnosti živn. pomocníka ve smyslu VI. hlavy živn. řádu.
(Nález ze dne 13. září 1930 č. 14278.) — Č. 8739 —
Věc: Markéta W. v B. proti ministerstvu obchodu o průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 9. července 1927 obrátila se st-lka na osp v H. se žádostí za udělení koncese hostinské a výčepnické v B. s oprávněními, jak byla udělena jejími otci Samuelu G., již po jeho smrti její matka provozovala na základě vdovského práva a jíž se ve prospěch st-lky podmínečně vzdala. — K vyzvání, aby předložila průkaz způsobilosti ve smyslu § 2 zák. č. 112/27, uvedla žadatelka, že byla od roku 1898 až do svého sňatku v r. 1911 zaměstnána jako kuchařka, sklepnice atd. v živnosti svého otce a že i dále v ní se intensivně zaměstnávala až do dnešního dne, čímž jest po jejím názoru osvobozena od průkazu způsobilosti. Udání toto bylo potvrzeno společenstvem hostinských a nálevníků v B.
Výměrem osp-é v H. z 30. ledna 1928 byla po konaném komis, šetření st-lce udělena koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické v B. s určitými tam blíže uvedenými omezeními, proti nimž tato podala odvolání k zsp-é v Brně.
Po konaném šetření, v němž st-lka na dotaz prohlásila, že po dobu svého zaměstnání nebyla přihlášena ani u společenstva ani u nemoc, pokladny, zrušila zsp rozhodnutím z 10. května 1928 z podnětu st-lkou podaného odvolání stran vyslovených omezení výměr zsp na základě § 146 odst. 4 živn. ř., ježto rekurentka nepodala průkazu způsobilosti, předepsaného zákonem z 15. července 1927 č. 112 Sb., aniž prokázala, že jest od podání tohoto průkazu ve smyslu § 3 cit. zák. osvobozena. Okolnost, že žádost o koncesi podala před účinností cit. zák., nepadá na váhu, ježto osvobozeni jsou pouze ti od podání průkazu způsobilosti, kdož nabyli koncese před účinností. K zaměstnání v živnosti hostinské rodičů nelze přihlížeti, ježto nejedná se o zaměstnání jako číšnice, kuchařka atd., t. j. zaměstnání živn. pomocníka ve smyslu VI. hlavy živn. řádu, nýbrž o obvyklé zaměstnání dětí v živnosti rodičů.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obch. dalšímu odvolání z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, neboť podle odst. b) § 3 zák. č. 112/27 může býti od průkazu způsobilosti ve smyslu § 2 cit. zák. osvobozen ten, kdo byl zaměstnán nejméně 6 let v živnosti hostinské a výčepnické jako číšník, kuchař nebo sklepmistr. Předpokládá se tudíž na základě tohoto ustanovení zaměstnání živn. pomocníka ve smyslu VI. hlavy živn. řádu, dle něhož zaměstnanec musí býti zaměstnavatelem jako takový přihlášen jednak o příslušného společenstva, jednak u pokladny nemocenské. St-lka dle vlastního prohlášení nebyla svým otcem ani u společenstva, ani u nemoc, pokladny přihlášena a nelze tudíž její zaměstnání v hostinské živnosti jejího otce pokládati za zaměstnání jako pomocníka ve smyslu lit. b) § 3 cit. zák.
O stížnosti nss uvážil:
Spor jde v daném případě pouze o to, zda slovem »zaměstnání«, užitým v § 3 bodu b) zák. č. 112/27 rozuměti jest zaměstnání osoby, domáhající se osvobození od průkazu způsobilosti, ve funkci živn. pomocníka ve smyslu VI. hlavy živn. řádu, — který by pak ovšem musel býti přihlášen u příslušného společenstva a u pokladny nemocenské, — nebo zaměstnání pouze faktické v živnosti hostinské a výčepnické po dobu nejméně 6 let.
Nss neuznal správným stanovisko žal. úřadu, jenž hájí názor prve uvedený.
§ 2 cit. zák. stanoví, že průkaz způsobilosti jest podati listem výučným, vydaným příslušným společenstvem .... a dokladem o tříletém zaměstnání pomocnickém v živnosti hostinské a výčepnické. Textace tohoto ustanovení nenechává pochybnosti o tom, že k průkazu způsobilosti nestačí pouhé faktické zaměstnání, nýbrž že jest zapotřebí zaměstnání kvalifikovaného poměrem pomocnickým.
Dle § 3 odst. 1 lit. b) jest od průkazu způsobilosti v předchozím § uvedeného osvobozen, kdo před účinností tohoto zákona byl zaměstnán nejméně šest let v živnosti hostinské a výčepnické jako číšník, kuchař nebo sklepmistr. Zde zákon »zaměstnání« blíže nedeterminuje a jest již z okolnosti, že zákonodárce v § 2, kde rovněž mluví o »zaměstnánícc, uznal za nutno kvalifikovati je výslovně za zaměstnání pomocnické, tedy za zaměstnáni ve smyslu VÍ. hlavy živn. řádu, kdežto v § 3 odst. 1 lit. b) pak této konkretisace neužil, patrno, že touto rozličnou dikcí chtěl naznačiti rozdíl mezi zaměstnáním dle § 2 a dle § 3 lit. b). Již tento slovní výklad nutí k závěru, že »zaměstnání«, o němž jedná § 3 lit. b), jest něčím jiným, než zaměstnání pomocnické, a ježto jen u tohoto jest zaměstnavatel povinen dle živn. řádu přihlásiti zaměstnance u společenstva a nemoc, pokladny, nemůže proto nedostatek tohoto přihlášení býti na újmu při zkoumání, zda jsou splněny předpoklady osvobození od průkazu způsobilosti. Při tom může nss ponechati stranou otázku, pokud by vůbec okolnost, že zaměstnavatel, kterého jedině stihá povinnost přihlašovací, této povinnosti nedostál, mohla býti ke škodě zaměstnance.
Pro názor právě uvedený mluví však ještě úvaha, že § 2 stanoví zásadně nové přísné požadavky stran průkazu způsobilosti k nabytí koncese hostinské a výčepnické od účinnosti zák. č. 112/27, kdežto v § 3 jsou uchazečům o koncesi poskytnuty určité úlevy při průkazu způsobilosti a jest proto na snadě, že zákonodárce u osob jmenovaných v § 3 lit. b) vzhledem k celkové tendenci ustanovení cit. § 3 nepožadoval zaměstnání pomocnické, nýbrž pouhé zaměstnání faktické, jímž uchazeč mohl získati určité vědomosti a zkušenosti pro provoz živnosti hostinské a výčepnické a že toto zaměstnání pokládá právě vzhledem k tomu, že jde o kvalifikaci nabytou před účinností cit. zák., za dostačující. Že pak st-lka byla dcerou dřívějšího majitele živnosti, jest zcela irelevantní. Jest tudíž nař. rozhodnutí vybudováno na mylném výkladu zákona.