Č. 8827.

Pojištění nemocenské: Nárok nemocenské pokladny na náhradu podpůrného nákladu proti zaměstnavateli za ošetřování zaměstnance přihlášeného opožděně není vyloučen tím, že zaměstnanec vyhledal lékařskou pomoc až po přihlášení a zaměstnavatel zapravil pojistné příspěvky dodatečně.
(Nález ze dne 20. října 1930 č. 19583/28.)
Prejudikatura: Boh. A 975/21.
Věc: Alois B. ve Z. proti ministerstvu sociální péče o náhradu podpůrného nákladu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem osp-é ve Znojmě z 19. února 1926 bylo vysloveno, že Alois B. jest povinen nahraditi okr. nemoc, pokladně ve Znojmě podle § 32 nemoc. zák. útraty vzešlé ošetřováním jeho služebné, Rudolfiny K., provdané P., v částce 1419 Kč 30 h, ježto ji přihlásil po onemocnění a po uplynutí zákonné třídenní lhůty přihlašovací.
Rozhodnutím zsp-é v Brně z 29. ledna 1927 byl výměr ten potvrzen s tou změnou, že výše podpůrného nákladu, jejž jmenovaný je —Č. 8827 —
1137
povinen nahraditi, byla snížena na 1382 Kč 50 h. Připojeno odůvodnění, že i dle dobrozdání zdrav, oddělení zsp-é onemocnění K.-ové trvalo delší dobu před přihlášením k nemoc, pojištění, t. j. před 12. lednem 1924, a jmenovaná byla tudíž potřebná léků a lékařské pomoci i když přes onemocnění vykonávala obvyklé domácí práce, takže předpoklady § 32 nemoc. zák. jsou dány.
Min. soc. péče vyhovělo nař. rozhodnutím dalšímu odvolání Aloise B. a potvrdilo rozhodnutí II. stolice z jeho důvodů s tím, že přihlašovací povinnost podle § 32 nemoc. zák. není závislá na tom, zda osoba pojištěním povinná jest zaměstnavatelem za nemocnou pokládána od určitého data či nikoli, nýbrž jedině na tom, zda osoba ta onemocněla před přihláškou, jak tomu bylo v daném případě.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost namítá, že st-1, přihlásiv dne 11. února 1924 svou služebnou Rudolfinu K. u okr. nemoc, pokladny ve Znojmě, splnil plně povinnosti, jež mu zákon jakožto zaměstnavateli ukládá, zejména když i pojistné příspěvky za dobu od 1. ledna 1924 doplatil, nehledě ani k tomu, že jmenovaná byla již ze zákona od 1. ledna 1924 členem uvedené pokladny, a poněvadž teprve 7 dní po přihlášce vyhledala lékařskou pomoc a nemocniční ošetření, nejsou prý dány předpoklady pro použití § 32 nemoc. zák. Z námitky této, jíž se nedostává žádoucí přesnosti, lze vyčisti pouze tolik, že st-1 má použití předpisu § 32 za vyloučeno jednak proto, poněvadž k poskytování oněch podpor je zavázána pokladna, ano pojištění nastalo ex lege a pojistné příspěvky byly jím dodatečně zaplaceny, jednak proto, poněvadž jmenovaná pojištěnka vyhledala lékařskou pomoc, resp. nemocnici až po přihlášce. Stížnost se mýlí.
Zákon o nemoc, pojištění dělníků z roku 1888 ukládá zaměstnavatelům v § 31 povinnost, každou osobu, podrobenou pojištění, vstupující k nim do zaměstnání, ohlásiti nejpozději třetího dne od počátku zaměstnání a prohlašuje v § 32 zaměstnavatele, kteří této povinnosti nedostojí, za povinny, nahraditi pokladně všechen náklad, který byl spojen podle zákonného nebo statutárního předpisu s podporou osoby vůbec neohlášené, nebo ohlášené teprve po onemocnění.
Posléze uvedený předpis § 32, jehož se jako sedes materiae dovolává jak úřad tak i st-1, tedy právě vyžaduje, aby tu byl zákonný nebo statutární závazek pokladny poskytnouti nemoc, dávky; předpis ten má — se zřetelem k tomu, že nemoc, pojištění osoby, zaměstnané na základě poměru pracovního, služebního nebo učňovského, nastává podle § 1 odst. 1 nem. zák. ex lege, t. j. již nastoupením zaměstnání — za účel zajistiti, aby zaměstnavatelé povinnosti v cit. § 31 jim uložené dostáli, má tedy povahu pořádkové pokuty, záležející právě v tom, že nedbalý zaměstnavatel musí nésti podpůrný náklad, který by jinak šel na vrub pojišťovny. Že by této povinnosti náhradní tu nebylo, zaplatil-li zaměstnavatel dodatečně pojistné příspěvky za celou dobu pojistného poměru, zákon nikde nestanoví a neplyne to ani z povahy věci, protože tu nejde o nápravu nějaké újmy pokladně způsobené, nýbrž o pořádkovou pokutu, jež podle vůle zákona stíhá nedodržení povinnosti ohlašovací. Závazek ten stíhá zaměstnavatele, jenž učinil ohlášku opožděně a po onemocnění. Onemocněním ve smyslu nemoc. zák. jest tělesný nebo duševní stav osoby, o niž jde, jenž podle lékařské vědy vyžaduje lékařského ošetření a léků. Pro zjištění počátku onemocnění je proto rozhodno, kdy tento stav nastal, a nerozhodno, kdy onemocnělý se dostavil k lékaři nebo do nemocnice, pokud se týče, kdy došlo k faktickému poskytnutí nemoc, podpor, tudíž k faktické realisaci nároku pojištěncova podle § 6 nemoc. zák. (srov. na př. nál. Boh. A 975/21). Nejsou proto shora uvedené vývody stížnosti způsobilé dovoditi nezákonnost nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 8827. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 388-390.