Č. 8916.

Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. Bylo-li rozhodnutí správního úřadu zrušeno nss-em podle § 7 zák. o ss, nelze úřadu zásadně upírati právo, aby vydávaje rozhodnutí nové založil je na jiných skutkových okolnostech a na jiných důvodech právních, než které byly základem rozhodnutí nss-em zrušeného a které byly podkladem přezkoumání nss-em. — II. K rekursu strany může rekursní stolice zrušiti rozhodnutí napadené pro vady řízení jen tenkráte, nemůže-li rekursní stolice sama odstraniti nebo doplněním řízení dáti odstraniti shledanou vadnost řízení tak, aby po nápravě vad mohla sama rozhodnouti meritomě.
(Nález ze dne 1. prosince 1930 č. 19636/28.)
Prejudikatura: Boh. A 6715/27.
Věc: Městská obec K. proti ministerstvu školství a národní osvěty o patronát.
Výrok: Stížnost, pokud směřuje proti výměru osp-é v K. ze 14. února 1928, odmítá se jako nepřípustná; rozhodnutí min. škol. ze 3. ledna 1928 zrušuje se pro nezákonnost.

Důvody: Na základě nál. Boh. A 2317/23 a 6715/27 rozhodovalo min. škol. znovu o odvolání obce města K. z 12. prosince 1924 stran patronátního práva ke kostelu a faře v P. a zrušilo nař. rozhod- nutím opětně rozhodnutí osp-é v K. z 25. srpna 1924 a rozhodnutí zsp-é z 25. listopadu 1924 pro vadnost řízení vyznačenou již v rozhodnutí téhož min. ze 14. března 1925. »Min. školství spatřilo hrubou vadu řízení v tom, že zsp ve výnose z 30. června 1924 dala o právní povaze patronátu pokyn osp-é v K. a tím přímo prejudikovala instančnímu rozhodování a bylo by min. škol. již výnosem ze 14. března 1925 z tohoto důvodu zrušilo úřední jednání o této věci pro vadnost, kdyby nebylo bývalo nutné posléze uvedeným výnosem zrušiti řízení z důvodu věci již rozhodnuté.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Stížnost dovozuje, že nař. rozhodnutí porušilo předpis § 7 odst. 2 o ss, neboť podle nál. Boh. A 6715/27 mělo prý nyní min. škol. rozhodnouti ve věci samé, a nebylo proto oprávněno zrušiti rozhodnutí nižších stolic pro vadnost řízení.
Nss neshledal, že postup žal. úřadu v konkrétním případě jest stižen vytýkanou nezákonností, neboť — když rozhodnutí správního úřadu bylo nss-em na základě stížnosti zrušeno — nelze úřadu zásadně upírati právo, aby vydávaje na místě rozhodnutí nebo opatření zrušeného — Č. 8916 —
1339
rozhodnutí nebo opatření nové, založil nový výrok na jiných skutkových okolnostech a jiných důvodech právních, než které byly základem rozhodnutí zrušeného, a které tudíž také byly podkladem přezkoumání nss-u. Názor opačný nelze dovozovati z předpisu 2. odst. § 7 zák. o ss, neboť předpisem tím jest úřadu zakázáno toliko vydati nové rozhodnutí nebo opatření, jež by s názorem nss-u, projeveným v jeho zrušovacím nálezu, bylo nesrovnatelno. Nálezem Boh. A 6715/27 bylo zrušeno rozhodnutí min. škol. ze 14. března 1925 pro nesprávný právní názor o institutu rei iudicatae. Bylo by v odporu s tímto nálezem a proto s hlediska 2. odst. § 7 zák. o ss nezákonno, kdyby žal. úřad setrval v nař. rozhodnutí na právním názoru, který byl již uvedeným nálezem prohlášen za nesprávný. Toho však žal. úřad neučinil, nýbrž — neodvolávaje se již na věc rozsouzenou — posoudil spornou otázku s jiného právního hlediska, k čemuž však mu v konkrétním případě oprávněnost s hlediska předpisu § 7 zák. o ss odepříti nelze. Oprávnění to nelze mu odepříti ani vzhledem k závěru nál. Boh. A 6715/27, v němž se uvádí, že »bude nyní povinností žal. úřadu, aby stejně jako nižší stolice to učinily, podrobil svému zkoumání meritorní otázku, zda skutečně patronát, o nějž jde, převodem nemovitostí zavazených do knih pozemkových zanikl«, neboť poznámka ta byla vyslovena za předpokladu, že žal. úřadu přikročí k meritornímu přezkoumání rozhodnutí nižších stolic, když o věci rozsouzené v konkrétním případě řeči býti nemůže.
Leč stížnost namítá také, že žal. úřad nebyl oprávněn zrušiti rozhodnutí nižších stolic pro domnělou vadu formální a odkázati věc k novému rozhodnutí do stolice I., tvrdíc, že bylo povinností žal. úřadu, aby o rekursu podaném stěžujícím si městem proti rozhodnutí II. stolice rozhodl meritorně. Tuto námitku uznal nss odůvodněnou.
Užívajíc opravného prostředku právem jí propůjčeného domáhá se strana na ochranu svého práva nebo právního zájmu u vyšší stolice správní pomoci proti aktu stolice nižší. Opravný prostředek má zásadně účinek devoluční; věc vznáší se jím na vyšší stolici a uvádí se jím v činnost její kompetence, rozhodovati v mezích rekursního petitu na místě nižší stolice. Přísluší-li straně právní nárok na meritorní rozhodnutí dovolané stolice vyšší, je zřejmo, že není dáno do libovůle úřadu, chce-li o opravném prostředku k němu podaném rozhodnouti čili nic.
Stěžující si město podalo proti rozhodnutí zsp-é v Praze z 25. listopadu 1924 odvolání k žal. úřadu. Žal. úřad netvrdí, že stěžující si město nemá práva rekursního, ani že odvolání jeho nebylo podáno řádně. Sluší tedy míti za to, že nastala devoluce sporu na žal. úřad a že pro stěžující si město byl založen procesně-právní nárok na to, aby žal. úřad o podaném odvolání rozhodl meritorně. Žal. úřad však k podanému odvolání nerozhodl o opravném prostředku tom meritorně, nýbrž zrušil rozhodnutí nižších stolic pro vady řízení.
Takováto pouhá kasace rozhodnutí nižší stolice je však přípustná jenom tehdy, jestliže konkrétní procesní situace pouhou kasaci bez současného rozhodnutí ve věci samé odůvodňuje, zejména když rekursní stolice nemůže shledanou procesní vadu, resp. nedostatečné skutkové zjištění, jež vadí meritornímu rozhodnutí, sama procesně přípustným způsobem odstraniti, resp. dáti odstraniti tak, aby po odstranění závad mohla rozhodnouti o odvolání meritorně. Leč o takový případ in concreto nejde, neboť není vadou, že zsp informovala ve výnosu z 30. června 1924 osp-ou o tom, jak pohlíží po stránce právní na provedenou změnu v knihovním zápisu zavazeného objektu zřetelem k reálnímu patronátu, a není tím žal. úřadu bráněno, aby meritorně rozhodl.
Nemohl tedy žal. úřad po právu zhostiti se úkolu vzneseného naň odvoláním stěžujcí si obce postupem, jaký zachoval, a porušil zákon, odepřel-li instančně rozhodnouti o odvolání stěžujícího si města proti rozhodnutí zsp-é z 25. listopadu 1924. Slušelo proto nalézti, jak bylo uvedeno shora.

Citace:

č. 8916. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 590-592.