Č. 8807.

Vojenské věci: Podle § 2 zák. č. 231 /24 jsou povinni platiti vojenskou taxu za rok 1920 a dřívější léta také bývalí domobranci, kteří nebyli vůbec u odvodu beze svého zavinění.
(Nález ze dne 11. října 1930 č. 15564.) Věc: Ema R. v P. a pozůstalost po Karlu R. (adv. Dr. Kar. Scherrrter z Prahy) proti ministerstvu vnitra o vojenskou taxu rodičskou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem z 28. února 1927 předepsala osp st-lce Emě R. rukou společnou a nerozdílnou s jejím, dnes již zemřelým manželem Karlem R., vojenskou taxu rodičskou za rok 1920 v částce 1732,50 Kč za syna Jana. Odvolání jmenovaných manželů bylo rozhodnutím zsp-é v Praze z 25. srpna 1927 zamítnuto. Další odvolání Emy R. a pozůstalosti po Karlu R. zamítl pak žal. úřad nař. rozhodnutím. Stížnost do tohoto rozhodnutí namítá, že předpis § 2 zák. č. 231/24, podle něhož za roky 1920 a dřívější jsou vojenskou taxou povinni též bývalí domobranci, kteří nebyli vůbec u odvodu, se vztahuje jen na takové domobrance, kteří se k odvodu nedostavili ze svého zavinění nebo pro náhodu je postihující, nikoli na domobrance, kteří se k odvodu dostaviti nemohli pro vyšší moc, jakou jest internace v cizině po dobu války.
Stížnost neuznal nss důvodnou.
Cit. ustanovení § 2 zák. č. 231/24, o jehož výklad jest spor, praví, že za roky 1920 a dřívější jest voj. taxu vyměřiti a předepsati podle ustanovení zákonů, jež platily pro dotčená léta, a dodává, že voj. taxou jsou povinni též býv. domobranci, kteří nebyli vůbec u odvodu , a to počínajíc rokem, kdy končí 24. rok věku.
Toto zákonné ustanovení podrobuje tedy voj. taxe za roky 1920 a dřívější býv. domobrance, kteří u odvodu vůbec nebyli, zcela všeobecně, nečiníc rozdílu mezi příčinami, pro něž dotyční domobranci u odvodu nebyli. Jest proto pro povinnost těchto domobranců k voj. taxe zcela nerozhodno, zda se k odvodu dostaviti mohli či nemohli a byla-li tato nemožnost přivoděna vlastním zaviněním nebo náhodou, — jak se stížnost vyjadřuje — je postihující či ví majore. Rozhoduje jedině prostý fakt, že domobranci ti u odvodu nebyli.
Hájí-li stížnost názor opačný, jest stanovisko její mylné, a stížnost sama pak bezdůvodná.

Citace:

č. 8807. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 345-346.