Č. 8799.

Školství (Slovensko): O ztrátě oprávnění vydržovati školu církevní po trojím marném napomenutí vydržovatele školy, aby odstranil nedostatky školy, odporující předpisům zákona.
(Nález ze dne 9. října 1930 č. 15287.)
Věc: Dr. Pavel J. v Trnavě proti ministerstvu školství a národní osvěty, referátu v Bratislavě o vydržování školy v B.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Referát min. škol. v Bratislavě sdělil výnosem ze 7. listopadu 1925 biskupskému ordinariátu v Trnavě, že podle zprávy školského inspektorátu v T. budova římsko-katolické ludové školy dívčí v B. nevyhovuje zákonitým požadavkům. Podle platných předpisů by bylo možno umístiti ve škole ze 114 školou povinných dětí nejvýše 82. Vybavení a zřízení školy též neodpovídá. Poněvadž vydržovatel školy přes opětné vyzvání se nepostaral o odstranění uvedených závad, dal referát na návrh župního úřadu v Nitře biskupskému ordinariátu jako nadřízené vrchnosti vydržovatele školy ve smyslu § 15 zák. článku XXXVIII:1868 prvé vládní napomenutí.
Dalším výnosem z 22. května 1926 sdělil žal. úřad témuž ordinariátu, že vydržovatel školy nevyhověl v zákonné lhůtě prvému vládnímu napomenutí a závady na škole, uvedené v přípise ze 7. listopadu 1925 v zákonité lhůtě neodstranil. Referát udělil proto na návrh župního úřadu vydržovateli školy druhé vládní napomenutí ve smyslu § 15 zák. čl. XXXVIII: 1868 s upozorněním na právní následky případného třetího vládního napomenutí.
Přípisem z 1. července 1926 sdělila apoštolská administratura v Trnavě referátu min. škol., že přípisem uložila řím.-kat. školské stolici v B., aby se postarala o odpovídající budovu. Školská stolice v sezení 7. června 1926 se usnesla, že bude stavětí, že se postará o úhradu, a dala staviteli vypracovati rozpočet a výkresy. Jest tedy řešení novostavby v proudu. — Č. 8799 —
1070
Výnosem ze 13. července 1927 sdělil žal. úřad biskupskému ordinariátu v Trnavě, že vydržovatel školy nevyhověl ani druhému vládnímu napomenutí a neučinil v zákonné lhůtě zadost povinnosti, kterou mu předpisují §§ 11 a 12 zák. čl. XXXVIII: 1868 tak, jak byla konkretisována v prvém vládním napomenutí ze 7. listopadu 1925. Na návrh župního úřadu udělil proto žal. úřad třetí a poslední vládní napomenutí ve smyslu § 15 cit. zák. článku s upozorněním, že po uplynutí poslední půlroční lhůty budou ustanovení zákona se všemi právními důsledky provedena.
Apoštolská administratura v Trnavě sdělila referátu přípisem z 1. října 1927, že školská stolice již po prvém a druhém vládním napomenutí nezahálela a činila přípravy k výstavbě nové školy. Dala vyhotoviti rozpočet a plány, které leží u technického oddělení okr. úřadu v Nitře; že tam se nevyřizují, nemůže jiti na vrub školské stolice. Poněvadž právě přípravné práce vyžadují času, nebudiž tato doba započítána do vyhražené lhůty a jelikož příprava novostavby jest na řádné cestě, měly by přestátí další tresty a nemělo býti dáno ani třetí napomenutí. Ostatně jest stará budova na tolik opravena, že vyučování jest v tomto školním roce možné.
Školská stolice řím.-kat. školy v B. podala si žádost o státní subvenci 150000 Kč na stavbu školy. Referát min. škol. v Bratislavě postoupil žádost referátu min. prací v Bratislavě k přezkoušení plánů; když pak referát min. prací přípisem z 19. ledna 1928 vytknul určité nedostatky plánů, žádal referát min. škol., aby plány byly opraveny a pak znovu předloženy. — Rozhodnutím okr. úřadu v T. ze 4. února 1928 byla budova školy úředně uzavřena, avšak bylo v ní vyučováno dále.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že vydržovatelce řím.-kat. dívčí školy ludové v B. bylo výnosem referátu z 13. července 1927 doručeným 24. července 1927 uděleno třetí vládní napomenutí. Po uplynutí lhůty stanovené §em 15 zák. čl. XXXVIII: 1868, t. j. po 24. lednu 1928 vykonal školský inspektor v T. prohlídku školy a zjistil, že nedostatky školy konkretisované ve vládních napomenutích nebyly odstraněny. V důsledku tohoto stavu a na základě cit. zák. ustanovení uložil žal. úřad župnímu úřadu v Nitře, aby na základě předpisu §§ 23 a 42 zák. čl. XXXVIII: 1868 nařídil řádným rozhodnutím politické obci B., aby zřídila a vybudovala obecní ludovou školu s tolika třídami, kolik jest jich potřeba pro zaškolení školou povinných dítek, kterým se nedostává zákonného umístění. V souvislosti s tímto opatřením přestává 31. srpna 1928 právo vydržovatelky řím.-kat. dívčí školy ludové v B., vydržovati veř. ludovou školu, poněvadž nesplnila podmínky stanovené v § 11 bodu 1 zák. čl. XXXVIII:1868; týmž dnem zastavil žal. úřad poskytování záloh na požitky Marie K. a Antonie M., učitelek řím.-kat. ludové školy dívčí v B., které byly poskytovány vzhledem k ustanovení § 46 zák. č. 104/26 na účet vydržovatelky školy. Se stavbou školní budovy pro obecní školu ludovou má býti započati tak, aby již počátkem budoucího školního roku mohlo se vyučovati v nové budově. Obci se ještě připomíná, kdyby stavbu školní budovy nemohla dokončiti pro nepředvídané a nepřekonatelné překážky do 1. září — Č. 8799 —
1071
1928, že bude míti povinnost postarati se o provisorní umístění obecní školy. Takovýto stav mohl by však trvati jenom krátký přechodný čas, nejdéle do 1. listopadu 1928. Konečně, kdyby náklad na vybudování školy dokazatelně přesahoval finanční schopnost obce, má obec možnost ucházeti se ve smyslu § 43 zák. čl. XXXVIII: 1868 o státní stavební subvenci. Započetí se stavbou nemůže však býti závislé od potřebné subvence.
Do tohoto rozhodnutí jest podána stížnost, o níž nss takto uvážil:
Mezi stranami není sporno, že žal. úřad udělil výnosy shora uvedenými vydržovateli řím.-kat. dívčí školy ludové v B., resp. církevní vrchnosti škole nadřízené trojí vládní napomenutí ve smyslu § 15 zák. čl. XXXVIII: 1868 pro nedostatky budovy školní, dále že církevní vrchnost proti trojímu vládnímu napomenutí nenastoupila včas cestu stížnosti na nss. Stížnost také nepopírá, že nedostatky školní budovy tu byly, že nedostatky ty mohly tvořiti podklad pro vládní napomenutí, ani že žal. úřad je v zásadě oprávněn podle § 15 cit. zák. po trojím bezvýsledném napomenutí vysloviti zánik práva církve vydržovati spornou školu, a odejmouti státní podporu pro učitelstvo školy té.
Stížnost však namítá, že právo vlády zrušiti církevní školu podle § 15, jestliže se neprovede přestavba školní budovy způsobem v zákoně předepsaným, má místo jenom tehdy, když přestavba byla možná a když přes to vydržovatel školy po trojnásobném napomenutí přestavbu neprovedl, a že vláda může sankci podle § 15 uplatniti jen tehdy, jestliže vydržovatel školy omeškal přes upomenutí provésti možnou a proveditelnou přestavbu. O takovýto případ však nejde, poněvadž se školská stolice hned po prvém napomenutí starala o přestavbu, resp. novostavbu školy a není její vinou, že referát min. prací teprve v červnu 1926 schválil opravené plány, takže teprve od této doby měl vydržovatel školy možnost učiniti potřebná opatření k provedení stavby. Vydržovatelku školy nestíhá tedy žádné zameškání, opoždění nebo nedbalost.
Nss neshledal stanovisko stížnosti důvodným.
Podle § 11 zák. čl. XXXVIII: 1868 mají náboženské společnosti právo zřizovati a vydržovati vyučovací ústavy (mimo jiné) za podmínek uvedených v bodu 1 až 5 cit. paragrafu, zejména též za podmínky, že co do vybudování a udržování budov školních vyhoví podmínkám §§ 27 a 28. »Nesplní-li však církevní vrchnosti přes trojí napomenutí vlády, udělené vždy po půl roce, podmínky uvedené v §§ 11, 12 a 13« (tedy též podmínky uvedené v § 11 bodu 1, resp. v §§ 27 a 28), »může vláda naříditi zřízení společné školy obecní a je obec zmocněna, rozvrhnouti školní daň v zákoně stanovenou také na ony náboženské společnosti, které zmíněné podmínky po trojím napomenutí v příčině svých církevních škol splniti nechtějí nebo nemohou.«
Zákon na uvedeném místě na nesplnění stanovených podmínek sice sám výslovně nestanoví sankci ztráty oprávnění církve vydržovati školu, ani sankci ztráty nároku na státní příplatky pro učitele školy takové; jelikož však stížnost — jak již shora uvedeno — po této stránce proti nař. rozhodnutí námitek nevznáší, neměl nss příčiny zkoumati, zda bezvýsledné trojí napomenutí, resp. bezvýsledné uplynutí lhůt opravňuje min. škol. k tomu, aby prohlásilo právo církve podle § 11 cit. zák. za zaniklé. Naopak jest nss-u vzhledem k obsahu stížnosti toliko zkoumati, zda uvedené důsledky mohou nastati jen tehdy, když církev svou nedbalostí, svým zameškáním nebo opožděním opomene odstraniti vytýkané nedostatky, ač jí bylo možné, je odstraniti, anebo zda uvedené následky jsou vyloučeny již tím, že vydržovatelka školy činila přípravy k odstranění oněch nedostatků, aniž se jí však bez jejího zavinění podařilo nedostatky ty skutečně a včas odstraniti.
Zákon ukládá církvi, která míní vydržovati nebo již vydržuje školu církevní, v § 11 zák. čl. XXXVIII: 1868 imperativně a bez výhrady povinnost, splniti podmínky v zákoně uvedené, neuváděje — a tedy také neuznávaje — žádný důvod liberační, pro který by církev mohla býti povinnosti zmíněné zproštěna. Nemožnost, splniti podmínky v zákoně uvedené, nemá tedy za následek, že by církev mohla školu založiti, resp. vydržovati bez toho, že podmínkám zákona je vyhověno.
Při školách už trvajících ovšem zákon předepisuje trojí napomenutí — vždy po půl roce —, čímž patrně chtěl jednak poskytnouti církvi dostatečnou lhůtu k odstranění vytknutých nedostatků, jednak však také projevil svoji vůli v tom směru, že rozhodujícím je faktický stav školy, nikoliv však ohledy na poměry, vůli a možnosti vydržovatele školy. Stejné stanovisko projevil zákon také výslovně tím, že v § 15 cit. zák. článku sankci, v něm výslovně uvedenou stran rozvrhu školské daně na školu obecni, vyslovuje proti církvi bez rozdílu, zda podmínky v zákoně stanovené přes trojí napomenutí splniti nechce nebo nemůže.
Na tom nemůže nic měniti poukaz stížnosti na ustanovení § 28 zák. čl. XXXVIII: 1868, kde se všem zúčastněným činitelům ukládá, aby »všemi prostředky působili k tomu, aby školní budovy již zřízené, nevyhovující požadavkům § 27 byly, jakmile to je možno, požadavkům těm přizpůsobeny.« Neboť nehledě ani k tomu, že cit. předpis má ovšem na zřeteli v prvé řadě úpravu školních budov, trvajících již v době vydání cit. zák. a přizpůsobení těchto budov požadavkům zákona, § 28 obsahuje jen všeobecnou direktivu pro všecky zúčastněné činitele, která není na překážku tomu, že zákon na jiných místech a pro jednotlivé z činitelů v § 28 uvedených mohl stanoviti povinnosti přísnější.
Stejně nemůže na uvedeném, ze zákona se podávajícím stavu práva nic měniti poukaz stížnosti na (domnělé nebo skutečné) průtahy, které v daném případě nastaly u činitelů jiných, ani na to, že ani obec politická nebude moci školní budovu postaviti, resp. upraviti ihned a bezodkladně, resp. že nyní po schválení plánů bude vydržovatelka školy již moci kladeným požadavkům vyhověti, neboť zákon ohledy takové neuvádí a neuznává, a pouhé zřetele vhodnosti nebo ekvity nemají význam pro otázku zákonitosti, kterou nss jedině zkoumá.

Citace:

č. 8799. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 321-324.