— Č. 8722 —
902
Č. 8722.
Pojištění nemocenské: Kdy jest ve smyslu § 282 odst. 2 zák. č. 221/24 zahájen spor mezi dvěma pojišťovnami o náhradu podle cit. zák.?
(Nález ze dne 6. září 1930 č. 13972.)
Věc: Nemocenská pojišťovna soukromých úředníků a zřízenců v Praze proti ministerstvu sociální péče o příslušnost ve sporu mezi nemocenskými pojišťovnami.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si pojišťovna v podání ze 6. května 1927 vznesla na zsp v Praze žádost, aby rozhodla podle § 66 nemoc, zák., že okr. nemoc, pojišťovna v P. je povinna s ní súčtovati a převzíti veškeré výlohy, které stěžující si pojišťovna měla s prováděním pojištění zaměstnanců firmy Bratří J. v P. v období od 1. ledna do 31. prosince 1920, kteroužto žádost odůvodnila tím, že rozhodnutím min. soc. péče z 15. února 1927 byla uvedená firma uznána povinnou zaplatiti okr. nem. pojišťovně v P. pojistné příspěvky za své zaměstnance, kteří v témž období byli skutečně pojištěni u stěžující si pojišťovny, jež pojištění prováděla se všemi důsledky a nesla pojistné risiko.
Zsp v Praze rozhodnutím z 30. listopadu 1927 nevyhověla žádosti stěžující si pojišťovny, aby okr. nemoc, pojišťovna v P. jí nahradila veškeré výlohy, které měla s pojištěním zaměstnanců firmy Bratří J. v období od 1. ledna do 31. prosince 1920, ježto o příslušnosti v úvahu přicházejících zaměstnanců k okr. nem. pojišťovně v P. ve sporné době bylo již pravoplatně administrativně rozhodnuto a ježto pojišťovna o úhradu výloh žádající nebyla o poskytnutí dávek dožádána ve smyslu § 6 nemoc. zák. pojišťovnou, jejímiž členy byli zaměstnanci firmy Bratří J.
Min. soc. péče nař. rozhodnutím z podnětu odvolání stěžující si pojišťovny z moci úřední zrušilo rozhodnutí zsp-é pro zmatečnost, poněvadž jde o spor, který zahájen byl za platnosti zák. č. 221/24, k jehož — Č. 8722 —
903
rozhodování jest podle § 220 nového zákona příslušný pojišťovací soud a nikoliv úřad správní. Okolnost, že již dříve bylo jednáno přímo mezi zúčastněnými pojišťovnami o vyrovnání sporného případu, jest nerozhodnou, poněvadž spor jest zahájen teprve, když strana řádným podáním u úřadu, dle zákona k rozhodování povolaného domáhá se uznání svého práva a příslušný petit vznese. To stalo se v daném případě teprve v květnu 1927, tedy v době, kdy již zanikla kompetence, kterou zsp měla dříve podle § 66 nemoc. zák.
O stížnosti uvážil nss toto:
Zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří z 9. října 1924 č. 221 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. července 1926, stanoví v § 220 bodu 4 písm. a) výlučnou příslušnost pojišťovacího soudu k rozhodování o žalobách na náhradu podle tohoto zák. mezi pojišťovnami, zřízenými podle tohoto zák., navzájem. Že o takovýto spor jde, není sporno. Žal. úřad tímto předpisem odůvodnil svůj výrok o nepříslušnosti správních úřadů k rozhodování předmětného sporu.
Stížnost nepopírá, že nárok na náhradu výloh vzniklý podporováním zaměstnanců firmy Bratří J. proti okr. nemoc, pojišťovně v P. uplatnila u zsp v Praze teprve dne 6. května 1927, tedy po dni, kdy nabyl účinnosti shora cit. kompetenční předpis § 220 zák. č. 221/24, hájí však názor, že přes to jest dána příslušnost dovolaného správního úřadu. Míní, že vzhledem k předpisu § 282 zák. č. 221/24 platí pro řešení předmětného sporu předpis § 66 nemoc. zák., poněvadž spor vznikl a stal se napadlým okamžikem, kdy okr. nemoc, pokladna v P. brala v pochybnost příslušnost stěžující si strany k náhradnímu pojištění zaměstnanců firmy Bratří J. a činila si nárok na příspěvky zaplacené zaměstnavatelkou bona fide již stěžující si pojišťovně, proti kterémužto požadavku se bránila zaměstnavatelka žádajíc, aby úřad správní upravil právní poměr mezi ní a zúčastněnými pojišťovnami, ježto by nebylo spravedlivým, aby v téže věci měla platiti příspěvky dvakráte. To stalo se ještě před platností zák. č. 221/24. Jest tedy dle názoru stížnosti předmětný spor, jejž žal. úřad odmítá provésti, jen jednou fasí celé sporné úpravy mezi okr. nemoc, pokladnou, zaměstnavatelem a stěžující si pojišťovnou, jest její nerozlučnou součástí a důsledkem, není to nějaké samostatné řízení a lze tedy míti za to, že spor ve smyslu § 282 odst. 2 zák. č. 221/24 byl již zahájen před 1. červencem 1926. Ostatně prý úřady správní, které nejsou vázány přísnými pravidly soudů civilních, měly a musily ex officio potřebné vyřešení celého sporného komplexu zaříditi a nemohou toho odmítati snad proto, poněvadž žádost nebyla podána u úřadu dle zákona k rozhodování kompetentního.
Stížnosti nelze přisvědčiti.
Předpisem § 282 cit. zák. č. 221/24 byl zbaven platnosti dnem účinnosti tohoto zákona mimo jiné i zákon o nemoc. pojištění dělníků z 30. března 1888 č. 33 ř. z., jakož i zákony jej pozměňující a doplňující, pokud ovšem některá jejich ustanovení zákonem z 1. července 1926 č. 117 Sb. nebyla zachována v platnosti pro pensijní pojištěnce a pro členy báňských bratrských pokladen. O takovýto případ tu však nejde, mezi ustanovení takto zachovanými nenalézá se předpis § 66 nemoc. zák. Dle odstavce 2 cit. § 282 jest však uvedených zrušených předpisů i nadále — Č. 8722 —
použiti při rozhodování podání, stížností a sporů, jež byly podány nebo zahájeny přede dnem, kdy nabudou účinnosti ustanovení tohoto zákona o pojištění nemocenském.
Stížnost, jak shora uvedeno, snaží se dovoditi, že předmětný spor byl zahájen před účinností zák. č. 221/24 žádostí okr. nemoc, pokladny v P., aby firma Bratří J. byla uznána povinnou jí doplatiti pojistné příspěvky za své zaměstnance po dobu, po kterou byli pojištěni u nepříslušné Nemoc. pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze. Spor touto žádostí okr. nemoc, pokladny zahájený byl vyřízen pravoplatným rozhodnutím kompetentního správního úřadu, tedy skončen meritorně i formálně.
Zda úřad postupoval správně, když se omezil při svém tehdejším rozhodování na petit okr. nemoc, pokladny, či zda měl, jak stížnost míní, ex officio také vyřešiti otázku vzájemných nároků zúčastněných pojišťoven, nepadá v dnešním sporu na váhu, rozhodným jest, že tu je pravoplatné rozhodnutí, onen předchozí spor definitivně vyřizující. To třeba předpokládati, když ani stížnost netvrdí, že by tu bylo šlo o rozhodnutí mezitímní nebo dílčí, jímž by zahájený správní proces ukončen nebyl.
Z toho se však nutně podává, že, vznese-li se po onom pravoplatném rozhodnutí na spor otázka byť i s předmětem předchozího sporu souvislá, nepokračuje se s hlediska správně-procesního ve sporu dřívějším, nýbrž zahajuje se tím spor nový, a to i tenkráte, kdyby úřad snad byl neprávem touto otázkou v předchozím sporu se nezabýval.
Než v daném případě jde o věc novou nejen s hlediska procesního právě vytčeného, nýbrž — jak úřad správně uvedl — i po stránce věcné, ježto tu jde o jiný petit a jiný předmět sporu. V prvém sporu šlo o otázku, zda zaměstnavatelka jest povinna okr. nemoc, pokladně v P. doplatiti pojistné příspěvky po dobu, po kterou byli její zaměstnanci pojištěni u nepříslušné Nemoc, pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze; tento spor byl vyřízen pravoplatným rozhodnutím kladně. V předmětném sporu jde o otázku, zdali okr. nemoc, pojišťovna v P. jest povinna st-lce nahraditi eventuelní výlohy vzniklé jí nepříslušným pojištěním zmíněných zaměstnanců, petit tohoto obsahu nebyl dříve vůbec vznesen, ba nebylo v celém předchozím řízení o takovémto náhradním nároku ani zmínky, jde tedy o zcela jiný petit a to nejen co do materielního podkladu, nýbrž i jiný s hlediska norem kompetenčních, ježto pro nový spor byla v nemoc. zákoně z roku 1888 příslušnost normována §em 41, pro tento §em 66.
Ostatně zásada oficiosnosti ovládající řízení správní neznamená, že by úřad byl povinen pečovati ex offo také o ochranu individuelních zájmů stran a rozhodovati o nárocích, jež strana vůbec neuplatní, anebo dokonce starati se o to, aby o nich rozhodl příslušný úřad. Tato starost i v řízení správním jest ponechána stranám, ba úřad nemůže ani rozhodovati o nárocích stran, podléhajících jejich volné disposici — a o takový nárok tu zajisté jde — nedomáhá-li se toho strana (srov. knihu judikátů Boh. č. 355).
Z těchto úvah plyne, že žal. úřad právem vyslovil, že jde o spor, který byl teprve zahájen za platnosti zák. č. 221/24, k jehož rozhodování je podle § 220 cit. zák. příslušný pojišťovací soud a nikoli úřad správní.