— Č. 8675 —
763
Č. 8675.
Občanství státní: V účasti na politické stávce státních zaměstnanců nelze spatřovati odvolání slibu podle § 2 zák. č. 64/18 složeného již před touto stávkou (§ 1 č. 3. lit. e) zák. č. 152/26).
(Nález ze dne 11. června 1930 č. 10128.) — Č. 8675 —
Prejudikatura: Boh. A. 8292/29.
Věc: Imrich Š. v Bratislavě proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Min. vnitra nevyhovělo rozhodnutím z 24. června 1928 st-lově žádosti za udělení čsl. stáního občanství podle úst. zák. č. 152/26, poněvadž dle § 1 cit. zák. mají za splnění ostatních zákonných podmínek nárok na udělení čsl. stát. občanství pouze ti státní občané býv. Uherska, kteří nejsou z nároku toho ve smyslu ustanovení §1:3 cit. zák. vyloučeni, žadatel však jako poštovní zaměstnanec složil sice v roce 1919 slib poslušnosti dle § 2 zákona č. 64/18, avšak tím, že se zúčastnil v únoru 1919 politické stávky pošt. zaměstnanců, lze míti za to, že shora uvedený slib odvolal, takže nebyl proto ve službě ponechán, ani později přijat, je tudíž podle ustanovení § 1 lit. e) zák. č. 152/26 z nároku vyloučen.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Na sporu je otázka, lze-li v tom, že st-1 se účastnil stávky pošt. zaměstnanců, spatřovati odvolání slibu již vykonaného dle § 2 zák. č. 64/18 čili nic. Stížnost to popírá, tvrdíc, že z účasti na stávce nelze usuzovati, že by byl odvolán slib vůči státu. Nss shledal námitku tu důvodnou.
Dle ustanovení § 1 odst. 3. lit. e) zák. č. 152/26 jsou z nároku vyloučeni, kdož odepřeli složití slib poslušnosti podle § 2 zák. č. 64/18 a nebyli proto na svých služ. místech ponecháni a ani později přijati. Ze slovního znění cit. ustanovení vyplývá, že musí — aby nastal vylučovací důvod z nároku na udělení čsl. státního občanství podle tohoto ustanovení — býti splněny dva předpoklady: 1. že dotyčná osoba odepřela složiti slib poslušnosti dle § 2 zák. č. 64/18 a 2. že nebyla proto na svém služebním místě ponechána a ani později přijata, a dále, že oba tyto předpoklady musí býti k sobě v kausální spojitosti. To znamená, že jen osoba, která nebyla pro odepření slibu poslušnosti dle § 2 zák. č. 64/18 na svém služ. místě ponechána, resp. později přijata čili, u níž tvořilo odepření uvedného slibu důvod pro dotyčná opacření úřadu, jest z nároku dle cit. ustanovení vyloučena. Následek ztráty nároku pojí tu zákon — je-li ovšem i druhý předpoklad splněn — toliko k odepření slibu poslušnosti dle § 2 zák. č. 64/18.
Cit. zákonné ustanovení zní jasně a přesně a nepřipouští vzhledem k tomu, jakož i vzhledem k okolnosti, že tu jde o vyloučení z nároku a tudíž o opatření výjimečné, výkladu extensivního. Nějaká neloyálnost vůči čsl. republice sama o sobě, i kdyby byla nesporná, nezakládala by tudíž ještě ztrátu nároku na udělení čsl. stát. občanství dle § 1 odst. 3. lit. e) zák. č. 152/26. (Srov. nál. Boh. A 8292/29).
Z těchto úvah pro daný spor vyplývá, že názor žal. úřadu, dle něhož je st-1 z nároku na udělení čsl. stát. občanství podle ustanovení § 1 odst. 3. lit. e) zák. č. 152/26 vyloučen přes to, že slib složil, a to proto vyloučen, že se zúčastnil politické stávky, čímž prý složený již slib odvolal, takže nebyl proto ve službě ponechán ani později přijat, jest podle toho, co právě dovoženo, v rozporu se zněním cit. ustanovení, které nepřipouští extensivního výkladu. O odvolání slibu by se tu mohlo mluviti jenom tehdy, kdyby byl st-1 svůj slib výslovně odvolal, t. j. kdyby tu skutečně šlo o odvolání slibu v pravém slova smyslu, nikterak však nelze za odvolání slibu považovati účast na stávce, která by mohla býti porušením daného slibu, nikoli však jeho odvoláním, v čemž je podstatný rozdíl. Nelze-li však v účasti na stávce spatřovati odvolání slibu, nýbrž zůstává-li tedy učiněný slib v platnosti, schází tu potom arciť základní předpoklad pro vyloučení z nároku na udělení čsl. stát. občanství podle ustanovení § 1 odst. 3. lit. e) zák. č. 152/26, totiž odepření slibu.