— Č. 8680 —
774
Č. 8680.
Zaměstnanci veřejní: Rozhodnou dobu pro určení výše základního služného soudců uvedených v § 173 odst. 4 plat. zák. č. 103/26 jest určití podle lhůt časového postupu po zákonu přípustného a možného.
(Nález ze dne 13. června 1930 č. 7623.)
Věc: Dr. Václav B. v Trenčíně proti ministerstvu spravedlnosti (vrch. min. kom. Dr. Jos. Dušek) o převod do nových platů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl jako soudce u okr. soudu v Hustopeči v r. 1923 přidělen službou ke státnímu zastupitelství v Bratislavě. Výměrem vrch. stát. zastupitelství v Bratislavě z 5. listopadu 1923 byly mu po dovršení zákonité lhůty pro postup do VIII. hodn. tř. přiznány od 1. prosince —Č. 8680 —
775
1923 požitky VIII. hodn. tř. 1. stupně platového' Usnesením vlády z 8. listopadu 1923 pak byl st-1 jmenován státním zástupcem VIII. hodn. tř. u stát. zastupitelství v Bratislavě s přiznáním požitků 4. stupně VIII. hodn. tř. Výměrem vrch. stát. zastupitelství v Bratislavě ze 17. července 1926 byl st-1 od 1. ledna 1926 převeden podle nového plat. zák. do základu služného 5. stupně a funkčního služného podle stupnice VI. s tím, že vyhoví-li zákonným podmínkám — zvýší se jeho základní služné podle § 40 odst. 3 a § 44 plat. zák. dnem 1. ledna 1929 a funkční služné dle § 40 odst. 4, 5, 6 rovněž dnem 1. ledna 1929. Námitkám, resp. odvolání proti tomuto převodu podaným, v nichž se st-1 domáhal toho, aby vzhledem k jeho požitkům VIII/4 hodn. tř. byla jako doba pro převod do nových platů rozhodná vzata dle § 173 odst. 4 plat. zák. ideální doba 16 roků, kterou by měl dne 1. ledna 1926, kdyby byl svých požitků dosáhl časovým postupem s připočítáním doby v požitcích VIII/ 4 hodn. tř. ztrávené, nebylo v cestě instanční nař. rozhodnutím vyhověno.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
St-1 uznává, že podle čl. III. a VI. zák. č. 541/19 nemohl jako státní zástupce nabýti postupem časovým požitků VIII. hodn. tř. 4. stupně platového, namítá však, že z tohoto fakta nelze dospěti k důsledkům, k nimž dospěl žal. úřad, ježto zákon v § 173 odst. 4 plat. zák. stanoví pouze ideální dobu, kterou by soudce (státní zástupce) musil ztráviti v požitcích VIII. hodn. tř., aby dosáhl platového stupně, v němž jest dne 1. ledna 1926, aniž by doba tato v těchto požitcích skutečně musila býti ztrávena. Nerozhoduje prý tedy časový postup, resp. jeho možnost, nýbrž pouze fakt, že soudce (státní zástupce) měl v den 1. ledna 1926 skutečně požitky určité hodn. třídy a určitého stupně platového bez ohledu na to, zda jich podle dosavadních zákonných předpisů mohl či nemohl dosáhnouti. K dosažení požitků VIII. hodn. tř. 4. stupně platového byl by prý st-1 musil ztráviti v IX. hodn. tř. 5 roků, v VIII. hodn. tř. 9 roků, takže s připočtením doby ztrávené v požitcích VIII/4 hodn. tř. v trvání okrouhle 2 roků činí st-lova rozhodná doba 16 roků, z níž prý resultuje zařazení do základního služného 6. stupně s nárokem na postup, do 7. stupně dnem 1. ledna 1928.
Podle předeslaného jest spor toliko o to, jakým způsobem má býti určena rozhodná doba pro stanovení výše základního služného při převodu st-le, konceptního pragm. úředníka stát. zastupitelství, do nových platů zák. č. 103/26 k 1. lednu 1926. Strany jsou shodný v tom, že normou, podle které jest řešiti otázku tuto, jest zřetelem na ustanovení § 178 cit. zák. předpis § 173 odst. 4 téhož zák., rozcházejí se však co do výkladu normy té. Kdežto žal. úřad má za to, že lze přihlížeti při určování řečené rozhodné doby jedině k časovému období, které vyplývá z požitků dosažitelných lhůtami časového postupu, tvrdí stížnost, že sluší provésti určení doby té podle požitků, jež soudce 1. ledna 1926 skutečně pobíral, beze zřetele k tomu, jsou-li platové stupně dotčené hodn. třídy dosažitelný časovým postupem či nikoliv.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Zákon platový určil v § 173 způsob, jak sluší stanovití při převodu soudců základní služné, a přijal v odst. 2. zásadu, že pro stanovení — Č. 8680 —
776
výše služného toho jest rozhodnou dobou (§ 197) započítatelná (započtená) služební doba od výkonu soudcovské zkoušky, nejméně však započítatelná (započtená) služební doba zkrácená o 3 roky. U soudců však, kteří jsou ustanoveni na služ. místech zařáděných do IV., V., VI. nebo VII. stupnice funčního služného,.... a mají vyšší požitky, než které by jim příslušely podle lhůt časového postupu, určil zákon v odst. 4, že jest pro stanovení výše základního služného rozhodnou doba, kterou by dotyční soudcové měli v den účinnosti zákona, kdyby byli dosáhli svých požitků časovým postupem. Zaměnil tedy zákon, zachovávaje i v tomto ustanovení princip rozhodné doby, pojem doby té, a to v tom směru, že nahradil skutečnou služ. dobu v relaci prvé věty odst. 4 cit. § 173 dobou ideální. Co sluší rozuměti slovem »požitky«, cit. ustanovení samo neurčuje, a nutno proto pojem ten vyložiti podle zákonného stavu platného v úřednickém právu v době, kdy platový zákon nabyl účinnosti.
V tom směru má význam především požitkový zákon akt. stát. úředníků z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. Zákon ten rozdělil v § 1 všechny s platem ustanovené státní úředníky do jedenácti hodn. tříd a určil v §§ 2 a 7, že se výše požitků řídí hodností, která jest spojena s místem, jež úředník definitivně zastává. Tento zásadní princip požitkového práva úřednického převzal v podstatě i zákon č. 15 z roku 1914 ř. z. (služ. pragmatika úřednická), když určil v § 45, že má státní úředník nárok na požitky (služné a aktivní přídavek), jež odpovídají dle platných zákonů jeho postavení v hodn. třídě, pokud mu v důsledku časového postupu nenáležejí požitky vyšší. Časovým postupem rozumí se podle § 51 odst. 1 posléz cit. zák. postup do požitků (služného a akt. přídavku) právě nejblíže vyšší hodn. třídy beze změny hodn. postavení a postup do dalších stupňů služného v této hodn. třídě. Také zákon č. 541/19 (srovn. čl. I § 1, čl. II.§2 a čl. III § 1, resp. čl. VI) zachoval v požitkovém systému státně-úřednickém měřítko hodn. tříd a setrval i na dosavadních složkách požitků těchto veřejných zaměstnanců státu.
Z předeslaného zákon, stavu vysvítá, že se řídila výše požitků státního úředníka — a vzhledem k článku I odst. 3 služ. pragmatiky také soudce — podle požitkového systému, platného před účinností zákona platového hodn. třídou, která příslušela místu, na něž byl soudce příslušným k tomu ústavním činitelem dosazen, a že i instituce časového postupu spočívala na principu požitků ve výši určité hodn. třídy. Nutno proto považovati pojem »požitek« za terminus technicus, který vyjádřuje stálé, platovému systému odpovídající požitky určitelné hodn. třídou (viz § 45 služ. pragmatiky) na rozdíl od vedlejších požitků, o nichž jest řeč v § 58 cit. zák. Za tohoto stavu práva nemohl ovšem rozuměti zákonodárce obratem »dosáhli svých požitků časovým postupem« v § 173 odst. 4 jiné požitky, než požitky té které hodn. třídy, jichž lze dosáhnouti časovým postupem a není při výkladu ustanovení tohoto místa pro názor, že by sem spadati mohly i požitky mimo rámec hodn. třídy a časového postupu. Důsledně lze bráti zřetel při určování rozhodné doby ve smyslu § 173 odst. 4 zák. plat. toliko k té době, kterou by musel soudce ztráviti, aby dosáhl požitků té hodn. třídy a platového stupně, v níž jest v den i. ledna 1926, postupem časovým. K požitkům vyjádřeným platovým stupněm určité hodn. třídy, které časovým postupem v této hodn. třídě u soudce dosažitelné nebyly, nelze ovšem při stanovení základního služného přihlížeti.
Názoru tomu jest na podporu i úvaha, že by při opačném stanovisku musel býti převeden soudce, který v den 1. ledna 1926 měl požitky vyššího platového stupně určité hodn. třídy, než kterých jest možno dosíci podle lhůt časového postupu, určených čl. VI zák. č. 541/19, do vyššího stupně základního služného, než soudce, jemuž příslušely v kritické době sice požitky vyšší hodn. třídy, avšak plat. stupně, který jest dosažitelný v rámci časového postupu. Že by byl zamýšlel zákonodárce takové nesrovnalosti, nelze předpokládati, uváží-li se, že jest vjevným z cit. ustanovení § 173 zák. plat. úmysl jeho, aby převod určitého druhu soudců proveden byl ve všech směrech rovnoměrně a jednostejně.
V daném případě jest mezi stranami nesporno, že st-1 měl v den 1. ledna 1926 služ. požitky VIII. hodn. třídy 4. plat. stupně. Ježto podle čl. I odst. 3 lit. b) služ. pragmatiky ve znění čl. VI zák. č. 541/19 činila lhůta časového postupu v VIII. hodn. třídě toliko 5 let, mohl soudce (státní zástupce) dosáhnouti časovým postupem v VIII. hodn. třídě pouze 2. plat. stupně. Pro dosažení dalších plat. stupňů v této hodn. třídě nebyla předepsána zákonem žádná lhůta, a postrádá proto stížnost podkladu, žádá-li, aby ideální doba rozhodná pro určení výše základního služného stanovena byla též podle lhůt platového postupu v VIII. hodn. třídě, které pro soudce po zákonu dosažitelnými již nebyly. Neporušil proto žal. úřad zákon, nepřihlédl-li při určování rozhodné doby st-lovy k požitkům VIII. hodn. třídy 4. stupně, resp. k době dosažení jich snad platovým postupem potřebné, a jest opačné stanovisko stížnosti od základu mylné.
Na tom nemůže nic změniti ani poukaz na předpis § 196 odst. 7 plat. zák., neboť st-1 získal převodem na služ. příjmech a přesahuje i nové služné st-lovo služné, které mu příslušelo podle zákona před 1. lednem 1926. Nelze proto mluviti o porušení nabytých práv, jak za to má stížnost, a jsou dotčené vývody její liché.
Také poukaz na nál. Boh. A 7601/28 selhává, přihlédne-li se k tomu, že nálezem tímto řešena byla otázka převodu správního úředníka s hlediska § 170 odst. 2 plat. zák., jenž, pokud se týká úředníků s požitky VII. hodn. tř. — a o takového úředníka tehdy šlo — má dikci podstatně jinou nežli odst. 4 § 173, podle něhož řešiti je případ sporný dnes.