Č. 8844.Řízení před nss-em: I. K výkladu § 44 zák. o ss o uspokojení st-le. Učitelstvo: II. Jak se stanoví pensijní základna učitele veř. školy nár. za platnosti zák. č. 104/26?(Nález ze dne 24. října 1930 č. 13598.)Věc: Ludvík H. v T. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o pensionování.Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.Důvody: I. Dne 4. června 1927 zažádal správce-učitel židovské školy ludové v N., Ludvík H., aby ho referát min. škol. v Bratislavě »za předpokladů uvedených níže ve smyslu zák. č. 104/26 přeložil do výslužby a aby mu podle cit. zák. příslušící a odpočivnému státních učitelů rovné odpočivné a zaopatřovací požitky poukazoval a vyplácel, přiznávaje mu: vpočet 32 roků pro nárok na výslužné podle § 33 cit. zák. č. 104/26 s přiměřenými odpočivnými a zaopatřovacími požitky, čítajíc v to vál. roky, dále zpětný účinek ode dne 1. dubna 1926 a vyplácení odpočivného a zaopatřovacích požitků, počítajíc tímto dnem, a to dotud splatných částek ihned, v budoucnosti splatných částek vždy 1. dne toho kterého měsíce předem«. Žádost dále praví, že se na žadatele vztahuje zák. č. 104/26 přes to, že židovské obci náboženské — Č. 8844 —1180v N. byla odňata státní podpora ve smyslu zák. č. 286/24, neboť podle § 47 zák. č. 104/26 nevztahuje se zákon ten jen na takové, kteří už byli po rozumu restrikčního zák. č. 286/24 přeloženi do trvalé výslužby nebo propuštěni. Žadatel nebyl do dnes ani propuštěn ani dán do trvalé výslužby podle restrikčního zákona, ba ani nebyl podle 3. odstavce § 13 restr. zák. uvědoměn o tom, že bude dán do výslužby. V žádosti jest dále doslovně uvedeno: »Při podávání této žádosti vycházím právě ze zmíněného stanoviska a prosím proto, kdyby se referát s tímto právnickým nazíráním neztotožňoval anebo i jen některou z podmínek uvedených svrchu měl za nesplnitelnou, aby pokládal tuto žádost za bezpředmětnou. V poslednějším případě však budiž žádost židovské obce náboženské v N., dne 2. května 1926 za odklad výkonu opatření referátu min. škol. v Bratislavě č. 62026/I A ai 1926 u téhož úřadu podaná a urgovaná, s urychlením vyřízena a žadateli vyplacen plat aktivního správce-učitele ode dne 1. dubna 1926 «II. Po té referát min. škol. výnosem z 31. ledna 1928, odvolávaje se na žádost st-lovu ze 4. června 1927, přeložil st-le do trvalé výslužby dnem 1. dubna 1926 a vyměřil mu na základě 2. odstavce § 1 zák. č. 104/26, t. j. podle platových ustanovení tohoto zák. (§§ 7, 32 a 33) s výhradou práva na eventuální změny na základě prováděcích předpisů podle § 32 a odst. 2 § 46 cit. zák. č. 104/26 v důsledku jeho služební doby, započítatelné pro výměru odpočivných požitků k poslednímu dni měsíce března 1926 per 29 roků 10 měsíců, tento příslušící mu odpočivný plat počínajíc ode dne 1. dubna 1926: 1. výslužné ročních 20592 Kč, t. j. 88 procent pensijního základu 23400 Kč (služné 9. stupně) na dobu života Služba pro výměru výslužného byla počítána podle 1. odst. § 33 zák. č. 104/26 ode dne 1. prosince 1898 do dne 31. března 1926, k čemuž žadateli bylo připočteno 5 vál. půlroků; celková služba tedy činí 29 roků 10 měsíců. Dále bylo vysloveno, že tímto výnosem není prejudikováno úpravě služebních požitků st-lových podle cit. zák. č. 104/26 vůči státní pokladnici III. Když si st-1 podal do výnosu z 31. ledna 1928 stížnost k nss, vydal referát min. škol. v Bratislavě nové rozhodnutí z 19. září 1928, jímž odvolávaje se na svůj výnos z 1. června 1927 upravil odpočivné požitky st-lovy, poukázané mu původně výnosem z 31. ledna 1928, tím způsobem, že mu z doby od 1. září 1890 do 30. listopadu 1898, po kterou působil bez učitelské kvalifikace, započetl pro výměr odpočivných požitků ve smyslu odst. 2 čl. IX zák. č. 251/22 v nejvyšší přípustné výměře 2 roky a vyměřil mu na základě odstavce 2. § 1 zák. č. 104/26 a podle platových ustanovení tohoto zák. (§§ 7, 32 a 33) s výhradou práva na eventuální změny na základě prováděcích předpisů podle § 32 a odstavce 2. § 46 cit. zák. č. 104/26 se zřetelem na služební dobu st-lovu, započítatelnou pro výměru odpočivných platů per 31 roků 10 měsíců (okrouhle 32 roků) tento odpočivný plat počínajíc ode dne 1. dubna 1926: výslužné ročních 21715 Kč 20 h, t. j. 92.8 procent pensijního základu 23400 Kč (služné 9. stupně 23400 Kč) na dobu života s tím, že tento odpočivný plat bude st-li poukazovati pensijní oddělení účetního odboru referátu min. škol. v Bratislavě etc. ve lhůtách měsíčních předem dospělých. Zároveň bylo podotčeno, že —Č. 8844 —1181uvedená doba služební pro nárok a výměru výslužného byla počítána podle 1. odstavce § 33 zák. č. 104/26 ode dne 1. prosince 1898 do dne 31. března 1926 (27 roků, 4 měsíce), k čemuž bylo podle § 1 odst. 2 zák. č. 457/19 připočteno pět vál. půlletí a 2 roky ve smyslu 2. odst. čl. IX. zák. č. 251/22, spolu tedy 31 roků, 10 měsíců. Výnos z 31. ledna 1928 kromě ustanovení o změně služebního poměru, jím vysloveného byl konečně zrušen.Proti tomuto rozhodnutí směřuje druhá stížnost podaná k nss.O obou stížnostech uvažoval nss takto:Nař. rozhodnutím z 19. září 1928 bylo dřívější nař. rozhodnutí z 31. ledna 1928 až na ustanovení o změně služebního poměru zrušeno. Z tohoto rozhodnutí zachován byl tedy v platnosti jen výrok, že se st-1 dnem 1. dubna 1926 překládá do trvalé výslužby, kdežto rozhodnutí druhé (z 19. září 1928) 1. upravuje st-li odpočivné požitky na podkladě započítatelné služ. doby okrouhle 32 let a na podkladě služného 9. stupně ve výši 92.8% pensijní základny, 2. poukazuje st-li tyto odpočivné požitky od 1. dubna 1926 v měsíčních lhůtách předem splatných a 3. vyslovuje, že výměra odpočivných požitků se děje s výhradou práva na eventuální změny na základě prováděcích předpisů dle §§ 32 a 46 odst. 2 učit. zák. č. 104/26.Dříve než nss mohl přikročiti k prozkoumání tohoto meritálního obsahu obou nař. rozhodnutí, musil se předem vypořádati s námitkou, že žal. úřad neměl pro svoje rozhodnutí z 19. září 1928 vůbec podkladu, ježto st-1 ve své původní žádosti ze 4. června 1927 se domáhal pensionování jen za určitých podmínek, úřad však svým rozhodnutím z 31. ledna 1928 těmto podmínkám nevyhověl a tedy žádost st-lovu měl považovati podle výslovného petitu jejího za po právu neexistující. Neměl prý tedy žal. úřad o žádosti st-lově ze 4. června 1927 rozhodovati dodatečně, nýbrž měl prý rozhodnutí z 31. ledna 1928 zrušiti v celém jeho rozsahu a poukázati st-li zase aktivní požitky. Nss neshledal námitku tuto důvodnou.Jest sice pravda, že st-1 svým podáním ze 4. června 1927 se domáhal svého pensionování jen za určitých výše uvedených podmínek a že žal. úřad svým rozhodnutím z 31. ledna 1928 některým z podmínek těch nevyhověl. Otázka, zda žal. úřad mohl st-le pensionovati bez ohledu na kladené jím podmínky, resp. zda nevyhověním těmto podmínkám st-lova žádost ze 4. června 1927 se stala bezpředmětnou, mohla arciť býti předmětem stížnosti podané k nss do onoho prvého rozhodnutí, tím však nebylo ještě žal. úřadu bráněno, aby za litispendence této záležitosti st-le uspokojil a kladeným podmínkám vyhověl. Ježto pak rozhodnutím žal. úřadu z 19. září 1928 bylo rozhodnutí z 31. ledna 1928 zrušeno, byla nss-u dle § 44 zák. o ss odňata možnost, aby onu stížnost do rozhodnutí z 31. ledna 1928 v tomto bodě meritorně projednal a musí tedy nss i při vyřízení druhé stížnosti (do rozhodnutí z 19. září 1928) vycházeti ze skutkového základu, že podmínkám st-lem kladeným bylo vyhověno. Poněvadž pak obě nař. rozhodnutí — třebaže časově bylo každé vydáno jindy — meritorně řeší tytéž otázky a tedy věcně tvoří jeden celek, a poněvadž není předpisu, který by žal. úřadu byl bránil, aby svoje původní rozhodnutí mohl odvolati a nahraditi je — Č. 8844 —1182rozhodnutím novým, a poněvadž konečně i zákon o ss ve svém § 44 vychází z předpokladu, že úřad může nároku strany i dodatečně vyhověti, neshledal nss v postupu žal. úřadu žádné nezákonnosti ani vady řízení.Ježto pak žal. úřad svým rozhodnutím z 19. září 1928 svoje rozhodnutí z 31. ledna 1928 až na ustanovení o změně služebního poměru st-lova v poměr pensijní zrušil, stala se stížnost proti rozhodnutí žal. úřadu z 31. ledna 1928 přes opačné prohlášení st-lovo bezpředmětnou a nebylo potřebí, aby se nss zabýval jednotlivými jejími námitkami. Zbývá tedy ještě zabývati se námitkami stížnosti podané do rozhodnutí z 19. září 1928, pokud jde o jeho meritorní výroky uvedené svrchu sub 1—3. V tomto směru namítá stížnost, že do výslužby mělo býti počítáno nikoliv jen 31 roků 10 měsíců, nýbrž že měla býti počítána služ. doba až do dne 19. září 1928, t. j. až do vydání nař. rozhodnutí, v celkovém trvání 34 roků 3 měsíců a že v důsledku toho mělo býti odpočivné vyměřeno ve výši nikoli 92.8%, nýbrž ve výši 100% pensijní základny. Námitka tato jest bezdůvodná.Podáním ze 4. června 1927, jež bylo podkladem druhého nař. rozhodnutí, domáhal se st-1 toho, aby mu pro nárok na výslužné bylo vpočítáno 32 roků, a aby pensionování mělo zpětný účinek ke dni 1. dubna 1926. jestliže tedy žal. úřad v souhlase se st-lovou žádostí přeložil st-le na trvalý odpočinek se zpětnou platností od 1. dubna 1926, pak nemohl mu počítati do doby rozhodné pro výměru odpočivného dobu od 1. dubna 1926 do 19. září 1928, t. j. dobu, kdy st-1 již byl na odpočinku. Tím padá i domnělý nárok st-lův na vyšší sazbu procentní.Leč st-1 brojí i proti výši pensijní základny, namítaje jednak, že výnosem žal. úřadu z 1. června 1927 mu aktivní požitky byly přiznány jen prozatímně resp. zálohou, dále že mu služné a výslužné mělo býti počítáno ke dni 19. září 1928 a že v důsledku této delší služební doby mu příslušelo služné 11. stupně, kdežto k 31. březnu 1926 mu při 31 letech 10 měsících služební doby patřilo služné 10. a nikoli 9. stupně. Ani tuto námitku nemohl nss shledati důvodnou. Vzhledem k tomu, co k předchozí námitce bylo uvedeno, nemůže se st-1 domáhati toho, aby mu aktivní služba byla počítána až do dne 19. září 1928, a nemůže již z toho důvodu uplatňovati nárok na přiznání pensijní základny podle 11. stupně. Jde tedy jen o to, zda žal. úřad právem vzal za základ pensijní základnu dle platu 9. stupně.St-1 ve své žádosti ze 4. června 1927 neuplatňoval výslovně nárok na výměru odpočivných požitků dle určité pensijní základny, nýbrž žádal zcela povšechně, aby mu byly přiznány odpočivné požitky dle zák. č. 104/26 příslušející a rovnající se odpočivnému státních učitelů. Podle předpisů pro státní učitele platných, jichž se i žal. úřad v případě st-lově dovolal (cit. §§ 7, 32 a 33 učit. zák.), činí pensijní základnu poslední započítatelný plat aktivní (§ 1 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z., § 71 zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z.). St-1 nepopírá, že jeho posledním platem aktivním byl plat 9. stupně. Pak ovšem mohl žal. úřad plat tento vžiti za základ pro výměru pense. Tím arciť není st-li bráněno, aby — má-li za to, že mu v aktivní službě příslušel plat vyšší než dle 9. stupně — se dodatečně úpravy svých akt. požitků domáhal napřed cestou administrativní, a aby podle výsledků tohoto řízení pak žádal i o dodatečnou úpravu požitků odpočivných.