Č. 8796.

Železniční právo. — Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: Je obec legitimována ke stížnosti na nss do — Č. 8796 —
1064
rozhodnutí min. žel., kterým bylo státní správě železniční uděleno stav. povolení ke zrušení silničních zábran v území obce?
(Nález ze dne 8. října 1930 č. 15505.)
Věc: Obec Ú. (adv. Dr. Ant. Garkisch z Mar. Lázní) proti ministerstvu železnic (vrch. min. kom. Dr. Vojt. Vondruška) o zrušení železničních zábran.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím udělilo žal. min. státní správě železniční stavební povolení podle § 19 min. nař. z 25. ledna 1879 č. 19 ř. z. ke zrušení většího počtu zábran na trati M.—K., mezi nimi také 6 zábran, ležících v obvodu stěžující si obce, při čemž námitky obcí tou proti zamýšlenému zrušení těchto zábran vznesené zamítlo.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Písemná stížnost a také vývody přednesené zástupcem st-lčiným při veř. ústním líčení snaží se dovoditi, že nař. rozhodnutí je v rozporu s příslušnými předpisy železničního práva, ježto na danou trať bylo neprávem použito předpisů pro dráhy nižšího řádu, a že i kdyby použití předpisů těch bylo zásadně přípustné, nebylo jich použito správně. Dráha K.—M. není po názoru stížnosti aspoň podle své skutečné funkce dráhou nižšího řádu, nýbrž dráhou hlavní a, i kdyby ji za dráhu nižšího řádu bylo lze považovati, nejsou poměry na této dráze takové povahy, že by připouštěly snížení bezpečnostních opatření předepsaných pro dráhy hlavní, pokud jde o jejich křižovatky s veřejnými silnicemi.
Třebas však tyto vývody stížnosti byly sebe přesvědčivější a třebas se snad žal. úřadu nezdařilo vyvrátiti obavy obcí vyslovené, musil se nss v prvé řadě zabývati základní otázkou, zda nař. rozhodnutí jest vůbec způsobilé poškoditi stěžující si obec v jejích právech, zejména ve vztazích ve stížnosti relevovaných. Neboť jurisdikce nss-u slouží ochraně práv subjektivních, a nss by překročil svou vlastní kompetenci, kdyby podrobil svému zkoumání objektivně-právní správnost úředních emanací také tam, kde subj. právo stěžující si strany není dotčeno. Nějaké subj. právo stěžující si obce, jež by nař. rozhodnutím mohlo býti dotčeno, nelze však v žádném směru konstruovati.
Písemná stížnost chce ovšem spatřovati v nař. rozhodnutí také zásah do úředních kompetencí stěžující si obce. Dovolává se při tom ustanovení § 28 odst. 3 ob. zříz. česk., podle něhož obci náleží péče o bezpečné a snadné jezdění po silnicích. Leč toto ustanovení dlužno čisti v souvislosti s úvodní větou cit. § 28, podle níž jsou kompetence obce omezeny platnými zákony říšskými a zemskými. Ze zákonodárství železničního, zejména z tak zvaného železn. zákona koncesního (nař. ze 14. září 1854 č. 238 ř. z.), a to hlavně z jeho § 10 lit. a) a § 13, pak ze železn. provozního řádu (cís. nař. ze 16. února 1851 č. 1 ř. z. z roku 1852) se však podává, že železniční policie, jež zahrnuje v sobě v prvé řadě péči o odvrácení nebezpečí, hrozících z provozu železnic, je říšskými zákony přikázána úřadům železničním a je tedy z kompetence obcí vyňata. Domnívá-li se však stížnost, že obci jako takové — ne sice v její vlastnosti jako úřadu policejního, přece však jako straně — přísluší vliv na železničně-policejní opatření a že jí zejména přísluší právo i před nss stíhatelné na železničně-policejní opatření, jež po jejím názoru jsou v zájmu bezpečného provozu nutná, sluší proti tomu uvésti, že v železničním právu nelze nalézti normu, z níž by takovýto právní nárok obce mohl býti odvozen.
Nss nemohl proto uznati, že by nař. rozhodnutí bylo způsobilé poškoditi obec v jejích právech a musil tudíž dospěti k zamítnutí její stížnosti, k čemuž jest jen ještě poznamenati, že nss hledě k formulaci stížnosti a k ustanovení § 5 zák. o ss neměl důvodu blíže se zabývati otázkou, zda a do jaké míry by obec jakožto vlastnice a správkyně obecní silnice byla oprávněna vystoupiti proti nedostatečnému zajištění rovinných křižovatek z titulu § 10 lit. c) žel. konces. zák. a to po případě z té příčiny, že obecní cesta stala se snad následkem nedostatečného zabezpečení nesjízdnou, neboť tato otázka nebyla obcí vznesena na spor.

Citace:

č. 8796. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 315-317.