LXX. Domnělý kladný kompetenční konflikt, který udánlivě vzešel tím, že okresní soud v P. si osobil příslušnost k záležitosti trpění železničního vagonu, obývaného navrhovateli na obecním pozemku obce L., ačkoliv o této záležitosti již byla rozhodla okr. pol. správa v ž.
(Usnesení ze dne 12. prosince 1930 č. 667.) Výrok: Návrh se zamítá jako nepřípustný.
Odůvodnění: Do obce L. dopraveny byly železniční vagony za účelem nouzového ubytování českých dělníků. Když obec L. nevyhověla žádosti o přikázání pozemku, na němž by vozy ty mohly býti postaveny, uznala osp v Ž. rozhodnutím z 11. března 1925, že z důvodů státně-policejních a vzhledem na ustanovení §§ 22 a 35 A nař. z 19. ledna 1853 č. 10 ř. z. obec L. jest povinna trpěti postavení zmíněných železničních vagonů k účelům obytným na vhodném obecním pozemku proti náhradě, jejíž výši peněžitou — nedohodnou-li se o ní dělníci železniční vozy obývající s obcí — stanoví příslušný soud. Nutnost tohoto opatření odůvodňuje cit. rozhodnutí tím, že odepření obce poskytnouti pozemek pro umístění železničních vozů vyvolalo u tamní české menšiny velké rozhořčení a samovolné postavení železničních vozů vzhledem k napjatým národnostním poměrům v tamní obci mohlo by porušiti veřejný klid a pořádek.
Zmíněné rozhodnutí úřadu jest tedy opatřením policejním za účelem přechodného ubytování českých dělníků, mezi nimiž jsou i navrhovatelé František L. a jeho manželka.
Na to obec L. žalovala u okr. soudu v P. Františka L. a jeho manželku z titulu vlastnického práva k pozemku č. kat , zapsanému v pozemkové knize obce L. ve vložce č...., na kterémžto pozemku byl umístěn vagon žalovanými obývaný a domáhala se toho, aby žalovaní byli uznáni povinnými pozemek obci do faktické držby vrátiti a železniční vůz s něho odstraniti. Okr. soud v P. rozsudkem z 2. dubna 1930 žalobě vyhověl.
Soud rozhodl tedy o žalobě vlastnické ve smyslu § 366 o. z. o.
Rozhodoval tedy v tomto případě jak úřad, tak i soud o záležitostech různé právní povahy, každý v mezích své příslušnosti a konfliktní senát nemohl proto shledati, že by úřad a soud byly si osobily příslušnost k rozhodování o téže záležitosti ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 3/18 a že by tu byly podmínky pro vznik kladného kompetenčního konfliktu.
Z toho, že v konkrétním případě rozhodnutí úřadu a soudu ve svých důsledcích skutečně si již nyní odporují, takže skutečná úprava poměrů ve shodě s oběma rozhodnutími není myslitelná, nelze dovozovati, že nastal konflikt kompetenční ve smyslu cit. ustanovení zákona, když, jak řečeno bylo, úřad a soud v mezích své příslušnosti rozhodovaly o záležitostech právně odlišných. Ostatně není ani správní a ani soudní řízení posud meritorně skončeno a strana může u soudu právní důsledky opatření správního uplatňovati.
Z uvedených příčin byl návrh na řešení zdánlivého kompetenčního konfliktu zamítnut jako nepřípustný.