— Č. 8771 —
1014
Č. 8771.
Pojištění pensijní: I. Pracovní smlouva jako základ vzniku pensijní povinnosti pojistné předpokládá u zaměstnance poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy. — II. Předpis § 73 odst. 7 pens. zák. nezprošťuje zaměstnavatele, jenž opomenul učiniti včas přihlášku k pojištění, povinnosti platiti pojistné premie i za dobu uplynulou.
(Nález ze dne 27. září 1930 č. 14781.)
Prejudikatura: Boh. A 2239/23, 3977/24.
Věc: Dr. Albert W. v B. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění Isidora W.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem Zemské úřadovny Všeob. pens. ústavu v Bratislavě ze 14. července 1926 byl Isidor W. v zaměstnání u st-le uznán — Č. 8771 —
1015
povinným pensijním pojištěním ode dne 1. ledna 1922, zařaděn do X. třídy služného a bylo uloženo zaměstnavateli Dru W. platiti měsíční prémii 54 Kč měsícem červnem 1923 počínajíc. Námitky st-lovy byly rozhodnutím župního úřadu v Nitře z 8. listopadu 1926 zamítnuty. St-lovu odvolání nebylo nař. rozhodnutím vyhověno.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost především brojí proti zjištění nař. rozhodnutí, že mezi st-lem a Isidorem W. je služební poměr. Po stránce formelní vytýká, že o existenci služ. poměru nebylo konáno řádné vyšetřování a tvrdí, že adtn. úřady do dnes nezjistily právní a skutkový poměr smluvních stran, po stránce věcné pak poukazuje na to, že existenci služ. poměru, jenž je dle § 1 pens. zák. předpokladem pojistné povinnosti, jest posouditi podle § 1151 o. z. o., dle něhož vzniká smlouva služební, zaváže-li se někdo konati jinému služby na nějaký čas, jestliže však na se vezme zhotovení díla za odměnu, vznikne tím smlouva o dílo, a dovozuje, že v daném případě jde o locatio conductio operis, poněvadž se s W. dohodl, že mu bude platiti určitou odměnu za vykonané práce, nikoli za čas.
Námitky tyto nejsou důvodné.
Podle § 1 vl. nař. č. 16/23 jest pensijním pojištěním povinen a pensijně pojištěn ten, kdo, překročiv 16. rok věku svého, jest v Čsl. republice v poměru služebním, a dle odst. 2 téhož paragrafu jsou zejména pojištěním povinni všichni zaměstnanci advokátních kanceláří, kromě případu § 2 č. 4, o který zde nejde.
Služební poměr, jenž dle cit. normy jest předpokladem pojistné povinnosti, není v podstatě své nic jiného, nežli poměr, jenž je založen na smlouvě služební, jež vzniká tím, že se někdo zaváže konati jinému na nějaký čas služby (§ 1 zák. č. 244/22). Podstatným znakem smlouvy služební, tedy i poměru služebního jest na straně zaměstnancově smluvní závazek konati služby a z toho vyplývající poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (srov. Boh. A 3977/24).
Smlouva služební může býti uzavřena buď výslovně nebo mlčky — činy konkludentními —, t. j. zejména tím, že zaměstnanec s vědomím zaměstnavatele koná tomuto služby a podřizuje se jeho disposiční moci.
Pro zjištění, že v daném případě došlo k uzavření smlouvy služební mezi st-lem a Isidorem W., měl žal. úřad dostatečný podklad v souhlasné výpovědi smluvních stran. Isidor W., slyšen dne 12. prosince 1927 na notářském úřadě, udal, že u st-le jest jen dočasně zaměstnán a nemá vyjednaného platu, chodí sice řádně a každodenně do jeho kanceláře, ale pracuje jen tehdy, když je to potřebné a tu pracuje na přikázání a dle pokynů advokáta, jeho odměna pak závisí od libovůle st-le a činí výdělek tímto způsobem kolem 500 Kč měsíčně. St-1 správnost tohoto seznání potvrdil. V odvolání st-lově se uvádí, že Isidor W., výpomocná kancelářská síla, není stále zaměstnán, je diurnistou a to jen z té příčiny, protože jej st-1 hned nepropustil, poněvadž má velkou rodinu. Nesprávně je zjištěno, že má 6000 Kč ročního platu. Jeho diurnum může sice tolik obnášeti za celý rok, ale st-1 jej měsíčně neplatí a není vázán na celý rok. V dalším dovolává se stížnost § 73 odst. 7 pens. zák., dle něhož příspěvková doba se počítá od měsíce, ve kterém byla pojistná povinnost rozhodnutím úřadu zjištěna, a dovozuje, že pojistná povinnost byla v daném případě zjištěna až 14. srpna 1926 úředním výrokem a že proto počíná i povinnost platiti pojistné premie až 1. srpnem 1926, takže předpis prémií před tímto datem postrádá zákonného podkladu.
Stížnost spočívá na mylném výkladu § 73 odst. 7 cit. normy, zejména slov »příspěvková doba« v něm použitých. Ustanovení to vůbec neřeší otázku, od které doby je nutno platiti pojistné premie. Nss vyslovil již v nál. Boh. A 2239/23 právní názor, že cit. ustanovení § 73 odst. 7 nesprošťuje zaměstnavatele, jenž opomenul včas učiniti přihlášku k pojištění po rozumu § 73 odst. 1 až 3, povinnosti platiti pojistné premie i za dobu uplynulou před dodatečně učiněnou přihláškou nebo před úředním zjištěním pojistné povinnosti, pokud tomu nebrání předpisy § 35 o promlčení. Na názoru tom trvá nss i v tomto případě. Nemůže proto stížnost z cit. § 73 odst. 7 nic pro své stanovisko dovoditi.
Stížnost ještě míní, že požadované premie za dobu uplynulou nemusí st-1 už ani z toho důvodu platiti, poněvadž mu není již možno vůči svému zaměstnanci uplatňovati regresní právo, zabezpečené v § 36 odst. 2 a 33 pens. zák. Ani tu nelze stížnosti přisvědčiti.
Nss nemůže se ovšem v rámci tohoto sporu zabývati otázkou, zda a do jaké míry jest st-1 oprávněn sraziti si s platu zaměstnancova částku z dodatečně předepsaných prémií na pojištěnce (zaměstnance) připadající ve smyslu §§ 33 odst. 2 a 36 odst. 2. Avšak i kdyby st-1 měl pravdu, že v daném případě je mu znemožněn regres na zaměstnanci, není okolnost ta rozhodná. Neboť případná újma, jež vznikla zaměstnavateli dodatečným vyměřením prémií, mohla by míti jen tehdy v zápětí zánik jeho povinnosti, platiti premie, kdyby takovouto sankci zákon stanovil, což neučinil. Právo na zjištění prémiových pohledávek zaniká podle § 35 odst. 1 jen promlčením.
I tohoto předpisu § 35 se stížnost dovolává, namítajíc, že nikterak nelze st-li uložiti placení prémií od 1. ledna 1922 do 14. srpna 1923, ježto tyto premie jsou již promlčené, poněvadž prvé vyrozumění o své pojistné povinnosti obdržel až 14. srpna 1926. K námitce této se podotýká:
St-li byly pojistné premie předepsány dodatečně od měsíce června 1923 a nikoli, jak tvrdí, od 1. ledna 1922. Námitku jeho, že prvé vyrozumění o pojistné povinnosti dostal 14. srpna 1926 a že proto premie až do 14. srpna 1923 jsou promlčené, vyvrátil žal. úřad odvolávaje se na zjištění, že již v červnu 1926 byl st-1 v protokole z 9. června 1926 vyrozuměn o pojistné povinnosti W.-ově, a vyslovil úsudek, že tím bylo promlčení podle odst. 2 cit. § 35 přerušeno. Proti tomuto zjištění a úsudku žal. úřadu stížnost nemá námitek.