— Č. 8746 —
Č. 8746.
Školství (Slovensko): O právním postavení a služebních požitcích školských inspektorů na Slov.
(Nález ze dne 17. září 1930 č. 13993.)
Věc: Josef J. v H. (adv. Dr. Leopold Schůrer z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o pensionování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1, tehdy státní učitel — správce v D., byl dekretem školského referátu v Bratislavě z 26. dubna 1920 »jmenován dočasně za školského inspektora se sídlem v G. pro okres g.-ský a v.-cký s platností ode dne 15. dubna 1920«. Při tom bylo uvedeno, že s úřadem jsou spojeny požitky: kromě platu učitelského až na další denní diety 40 Kč, roční paušál kancelářský 1000 Kč a cestovní ročních 1000 Kč.«
Dne 25. července 1923 zažádal st-1, aby mu bylo uděleno definitivní místo správcovské na státní škole ludové v L. Na to jmenoval ministr škol. výnosem ze 4. září 1923 žadatele, tehdy »dočasného učitele státní školy ludové v Bratislavě a školského inspektora v S.«, definitivním správcem státní školy ludové v L. s právní platností ode dne 1. září 1923. Když pak st-1 dne 4. listopadu 1923 oznámil, že řečené správcovské místo učitelské v L. zaujal dne 1. září 1923, a zažádal, aby byl správou školy v L. pověřen jiný, ježto on vykonává i nadále funkci školského inspekora okresu s.-ského, vyhověl referát min. škol. v Bratislavě této žádosti výnosem ze 16. listopadu 1923, jímž spolu byl st-li jmenovací dekret ve svrchu uvedeném znění intimován. — Č. 8746 —
96
St-1 vykonal dne 7. prosince 1923 přísahu podle nař. min. z 28. prosince 1918 č. 101 Sb. ve vlastnosti def. správce státní školy ludové v L. — Výnosem ze 14. ledna 1924 byly st-li poukázány požitky jakožto def. správci státní školy ludové v L. a t. č. školnímu inspektoru v S. podle zák. č. 274/19, 541/19, 222/20 a vl. nař. č. 666/20 podle VII. hodn. třídy 4. stupně a dalším výnosem ze 16. srpna 1926 byly st-li poukázány požitky podle učitelského zák. č. 104/26.
Výnosem z 15. září 1927 uvědomil žal. referát st-le »def. správce státní školy ludové v L. a školského inspektora v S.«, podle § 86 zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z., jenž platí pro něho v důsledku §§ 17 a 32 zák. č. 104/26, že ho hodlá přeložiti na trvalý odpočinek z důvodu, že dovršil 60. rok věku a má nárok na plnou pensi. Proti tomu podal st-1 námitky podle § 88 zák. č. 319/1917 Sb. Avšak žal. úřad přeložil nař. rozhodnutím st-le »def. správce školy ludové v L., t. č. školského inspektora v S.«, podle § 86 zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. zák. (o služební pragmatice učitelů) do trvalé výslužby dnem 31. ledna 1928 z důvodu, že překročil 60. rok života a má nárok na plné výslužné; žal. úřad zprostil st-le činné služby jakožto def. správce státní školy ludové a zastavil jeho platy služební dnem 31. prosince 1927. Pokud se týče námitek st-lových uvedl žal. úřad, že nemohly býti uváženy, poněvadž st-1 byl výnosem min. škol. ze 4. září 1923 jmenován na vlastní žádost za def. správce státní školy ludové v L., načež žal. úřadu oznámil dne 4. listopadu 1923, že zaujal toto místo dne 1. září 1923; po nastoupení místa vykonal u zástupce přednosty žal. úřadu dne 7. prosince 1923 služ. přísahu, což mu bylo potvrzeno na dekretě ze 16. listopadu 1923 a na základě čehož mu byly poukázány služ. požitky plynoucí z tohoto místa, kterýchž až do nynějška požíval; dekret č. 48186/1-23, na který se st-1 odvolává ve svých námitkách, byl provisorním opatřením žal. úřadu, kterýž pozbyl platnosti dekretem ze 16. listopadu 1923, st-lem přijatým.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost tvrdí, že st-1 byl v době svého pensionování školským inspektorem, tedy státním úředníkem, nikoliv učitelem, poněvadž definitivním správcem ludové školy byl prý ustanoven toliko formálně a tohoto místa nikdy nezastával. Na tomto základě namítá stížnost, že žal. úřad neprávem pensionoval st-le ve vlastnosti správce státní ludové školy na základě zák. č. 104/26 a služ. pragmatiky z roku 1917 a že v rozporu se zákonem odepřel v nař. rozhodnutí pensionovati ho ve vlastnosti školského inspektora, tedy jako státního úředníka podle zák. č. 103/26 a předpisů úřednických.
Na sporu je tedy jedině otázka, zda st-1 před svým pensionováním byl školským inspektorem, tudíž ve smyslu předpisů recipovaného práva uherského (srov. zejména zák. čl. XXVIII: 1876, 1:1883 a j.) státním úředníkem, anebo zda byl státním učitelem.
Po té stránce jde však ze spisů správních, že st-1 byl výnosem min. škol. ze 4. září 1923 jmenován def. správcem státní školy ludové v L., že místo to zaujal 1. září 1923, že v této vlastnosti složil 7. prosince 1923 služební přísahu a že mu též výnosem ze 14. ledna 1924 byly poukázány požitky podle zák. č. 274/19, tedy požitky učitelské. Stejně — Č. 8746 —
byly st-li také při převodu do nových platů poukázány výnosem ze 16. srpna 1926 požitky učitelské podle zák. č. 104/26 a nikoliv požitky úřednické podle zák. č. 103/26. Veškerá tato opatření zůstala st-lem nenaříkána a uznával tedy také st-1 sám, že před svým pensionováním byl státním učitelem, nikoliv státním úředníkem.
Vedle svého def. postavení státního učitele byl ovšem st-1 — tak jak po převratu vůbec se na Slov. dělo — pověřen funkcí školského inspektora, dostávaje za výkon této funkce ke stálým požitkům učitelským určité přídavky, totiž inspektorské diety a paušál kancelářský a cestovní.
St-1 tedy nebyl státním úředníkem, nýbrž státním učitelem.
Na tom nemohou nic měniti vývody stížnosti, že 1. st-1 byl dekretem školského referátu z 26. dubna 1920 jmenován školským inspektorem, a že toto jmenování nebylo nikdy výslovně odvoláno, 2. že při intimaci jeho jmenování za správce školy v L. mu bylo výnosem žal. referátu č. 48.186/1 A-1923 sděleno, že zůstává nadále školským inspektorem, 3. že st-1 pobíral k platu učitele zvláštní přídavky náležející jen školským inspektorům, 4. že nadřízené úřady adresovaly všecky písemnosti st-li jakožto školskému inspektoru, 5. že st-1 skutečně zastával jen funkci inspektora, nikoliv též funkci správce školy a konečně 6. že učitel, jenž by své místo skutečně zastával, by podle předpisů na Slov. platných nemohl býti školským inspektorem, úředníkem to administrativním.
Neboť ad 1. byl sice st-1 r. 1920 »jmenován« školským inspektorem, avšak jen »dočasně«, a z dodatku, podle něhož se mu ponechává dosavadní plat učitelský a přidávají k němu jen diety a paušály, je zřejmo, že nebyl jmenován školním inspektorem, jakožto státním úředníkem podle býv. předpisů uherských, nýbrž že byl — zůstávaje dále učitelem — toliko pověřen vykonáváním funkcí školniho dozorce.
K 2. Úřad v nař. rozhodnuti vyslovil právni názor, že intimace uvedeného dekretu, provedená původně výnosem č. 48.186/23, byla pozměněna pozdější intimaci, t. j. výnosem ze 16. listopadu 1923, kterýžto dekret — jak plyne ze spisů i z čistopisu přiloženého stížnosti — neobsahuje dodatku, že by st-1 zůstával i nadále školským inspektorem, takže tedy onen dekret jedině v poslednější formě jest směrodatným. Proti tomuto právnímu názoru úřadu stížnost neformuluje stižního bodu i sluší vycházeti z předpokladu, že st-lův služ. poměr jest upraven jen jmenovacím dekretem, jak byl intimován výnosem ze 16. listopadu 1923, a nemůže st-1 právem nic pro své stanovisko dovozovati z intimace předchozí.
K 3. Stačí odkázati na to, že by skutečným školním dozorcům na Slov., jmenovaným ve vlastnosti státních úředníků podle býv. předpisů uherských příslušely požitky úřednické a nikoliv požitky učitelské s pouhými přídavky, jak jsou uvedeny shora.
Ad 4. Nemohl by pouhý fakt adresování úředních přípisů nahraditi potřebný akt dosazovací, nehledíc k tomu, že příslušné tvrzení stížnosti jest v rozporu se spisy, podle nichž st-1 byl naopak označován v rozhodných dekretech jakožto »def. správce státní školy ludové v L. a školský inspektor v S.« a pod. Stejně ad 5. pouhý fakt zastávání funkcí nějakého úřádu nenahrazuje aktu dosazovacího v tento úřad, neboť může býti zaměstnanec jiné kvality funkcí onoho úřadu třebas toliko pověřen.
S námitkou ad 6. konečně—jakoby totiž úřad inspektorský na Slov. nemohl podle býv. práva uherského zastávati učitel (jsa pouze pověřen funkcí inspektorskou)—je st-1 v nynější stížnosti prekludován, když — jak již uvedeno -— veškeré shora cit. dekrety dosazovací a poukazovací bez námitek přijal. Ostatně nebyl-li st-1 podle toho, co shora dovoženo, v době svého pensionování školským inspektorem — státním. úředníkem a neměl-li proto nárok na pensionování jakožto státní úředník, nemohlo mu býti také ublíženo v jeho právech tím, když mu žal. úřad přiznal pensijní požitky jako učiteli.
Jelikož tedy st-1 v době svého pensionování neměl postavení státního úředníka, nýbrž postavení státního učitele, použil žal. úřad na něho správně předpisů zák. č. 104/26 (srov. § 1 odst. 1) a v důsledku §§ 17 a 32 zák. č. 104/26 také ustanovení služ. pragmatiky z roku 1917. Slušelo tudíž stížnost zamítnouti jakožto bezdůvodnou.