— Č. 8763—
Č. 8763.
Zaměstnanci veřejní: § 18 plat. zákona č. 103/26 nezakládá pro úředníka právního nároku na povolení přestupu do vyšší služební třídy.
(Nález ze dne 25. září 1930 č. 15029.) — Č. 8763—
1003
Věc: Dr. Vojtěch R. v P. (adv. Dr. Emanuel Slabý z Prahy) proti ministerstvu vnitra o přestup do vyšší služební třídy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 7. dubna 1927 domáhal se st-1, notářský adjunkt, ve smyslu §§ 18 a 143 zák. č. 103/26, aby mu byl povolen přestup do stavu konceptních úředníků veřejné správy a to do služební třídy I. b, jakož i aby mu byla započtena dosavadní služba pro zvýšení služného ve smyslu § 142 cit. zák. a to tak, jako by ji byl ztrávil ve službě konceptní. K podpoře své žádosti uváděl, že byl výnosem min. vnitra, oddělení v Bratislavě, z 23. března 1927 ze služ. důvodů přidělen službou k župnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši, kde je pověřen konceptní agendou, a že, maje právovědecký doktorát, má kvalifikaci, která ho opravňuje k přestupu do vyšší služební třídy.
Žal. úřad sdělil nař. výnosem, že nemůže přeřazení st-lovo do právních služeb politické správy na Slov. vžiti v úvahu, neboť nevykazuje kvalifikace pro přijetí do služeb těch zákonem předepsané.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Podle § 2 zák. o ss je nss povolán, aby prováděl právní revisi rozhodnutí neb opatření úřadů správních, o nichž kdo tvrdí, že zasáhly nezákonným způsobem do jeho subj. práv. Je tedy jedním z esentielních předpokladů kognice nss-u, aby nař. výrokem správního úřadu bylo porušeno právo toho, kdo se dovolal pomoci tohoto tribunálu. Tento předpoklad však in concreto dán není.
Jak nesporno, je st-1 jako notářský adjunkt politické správy na Slov., úředníkem II. služ. třídy, a domáhal se v řízení správním, odvolávaje se na předpis §§ 18 a 143 plat. zák. č. 103/26 toho, aby mu byl povolen přestup ze služ. třídy té do služ. třídy I b). Vycházel tedy st-1 z názoru, že má stihatelný nárok na zmíněný přestup do služ. třídy I b) a že mu proto má býti propůjčeno služ. místo v uvedené služ. třídě. Nároku takového však v platném právním řádu nalézti nelze. Platový zákon jako výlučná norma, podle které nutno posuzovati sporný případ, nemá ustanovení, z něhož by se dalo dovoditi, že by státnímu úředníku jedné služ. třídy příslušel právní nárok na přestup do služ. třídy vyšší. Naopak z ustanovení § 18 (slova »splnil-li úředník veškeré podmínky pro přijetí za čekatele na služ. místo vyšší služ. třídy a byl-li za takového čekatele přijat«), vysvítá, že je povolení přestupu do vyšší služ. třídy ponecháno volné úvaze příslušných orgánů státní správy a že na povolení to dotčený úředník nároku nemá, i když splnil všechny podmínky, jež platný právní řád stanoví pro dosažení služ. místa v této vyšší služ. třídě. Nárok takový nemůže ovšem založiti úředníkovi ani skutečnost, že snad byl pověřen výkonem funkcí, jež jsou spojeny s místem vyšší služ. třídy, resp. že má snad předběžné vzdělání, jež je zásadně předepsáno pro místa systemisovaná v třídě té. Jeť podle § 22 služ. pragm. úřednické státní úředník povinen, vyžadují-li toho důležité zájmy služby, vykonávati také úřední práce, jež nepatří k obyčejným služebním výkonům úředníka toho a nelze z faktického výkonu prací těch dovozovati nárok na propůjčení služ. místa úředníkem zastávaného. Průkaz předběžného vzdělání pak sám o sobě v nedostatku positivní normy nestačí k tomu, aby nárok podobný založil.
Z předeslaného jde, že st-1 neměl nároku na to, aby mu byl povolen přestup do služ. třídy I b), a nemohl proto žal. úřad porušiti jeho práv, nevyhověl-li žádosti jeho, v níž se domáhal řečeného přestupu.