Č. 8845.

Legionáři. — školství: I. Aby služební místo bylo vyhraženo legionářům ve smyslu § 4 zák. č. 462/19, je nutno, aby osoba, jíž se příslušné úkony ukládají, byla ustanovena ve veřejnoprávním poměru služebním anebo na základě soukromoprávní smlouvy služební.
II. V čem spočívá rozdíl mezi smlouvou služební a smlouvou o dílo?
(Nález ze dne 24. října 1930 č. 14368.)
Prejudikatura: Ad I.: Boh. A 1462/22, 4734/24, 7984/29, ad II.: Boh. A 3157/24, 8001/29. 8550/30.
Věc: Místní školní rada v L. (adv. Dr. Emanuel Slabý z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o obsazení místa nelegionářem.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka zadala ve schůzi konané dne 23. srpna 1925 posluhu ve škole v L. na školní rok 1925/1926 bez vypsání konkursu nelegionáři, ač o zadání se ucházel též legionář Emanuel B., truhlář v L.; při tom vycházela st-lka z názoru, že tu nešlo o obsazení místa školníka, nýbrž pouze o zadání posluhy a čistění ve škole. Když pak do onoho usnesení mšr-y podal stížnost Emanuel B., oznámil městský úřad v L. zprávou ze 26. července 4926 ošv-u v Č., že se mšr v L. ve schůzi konané dne 18. července 1926 usnesla, provésti pro příště úklid a čistění školy ve vlastní režii, a že byl předseda mšr-y pověřen provedením tohoto usnesení s výhradou, že to nesmí stáli více, než jest rozpočteno.
K poukazu zšr-y v Praze z 15. října 1926 byl městský úřad v L. výměrem ošv-u v Č. z 25. října 1926 vyzván, aby podal zprávu, jakým způsobem byly posluha a čistění školy zadány na školní rok 1926/ 1927, bylo-li zadání to veřejně vyhlášeno a oznámeno mno, jak nařizuje § 9 zák. č. 462/19; při tom bylo doloženo, že se mšr upozorňuje na nál. Boh. A 4734/25, a dále žádána zpráva o tom, zdali při případném zadávání prací na školní rok 1926/1927 bylo přihlíženo k žádosti legionáře Em. B. Opis tohoto výměru byl zároveň dodán mšr-ě v L. se zvláštním upozorněním na cit. nález a s vyzváním k podání zprávy, bylo-li při případném zadávání prací na školní rok 1926/1927 přihlíženo k žádosti Em. B.
Na to došla zpráva mšr-y ze 16. listopadu 1926, že dle § 9 zák. č. 462/19 i dle rozhodnutí nss-u mají legionáři nárok na místa ve státní a jiné veřejné službě, že však při obecné a občanské škole v L. nebylo zřízeno místo školníka ani jakékoli jinak nazvané místo, nýbrž byla zadána různá práce jako čistění tříd, mytí v určité době, štípání dříví, že z toho důvodu není povinností obce ani mšr-y, aby zadání prací mno oznamovala a legionáři přednost dávala, neboť důsledně by musila — Č. 8845 —
každou práci obecní mno oznamovati a při jejím zadání legionáři přednost dávati. V další zprávě obecního úřadu v L. z 10. února 1927 jest uvedeno, že na základě cit. usnesení mšr-y z 18. července 1926 zadal předseda mšr-y čistění a posluhu ve škole na školní rok 1926/ 1927 Krescenci Č. v L., a že věc ta nebyla veřejně vyhlašována, ježto se v tomto případě jedná o zadání práce a ne o obsazování nějakého místa.
Výměrem osv-u v Č. z 14. května 1927 sdělen byl mšr-ě v L. výnos min. škol. z 20. dubna 1927 tohoto znění: »Z předložených spisů je patrno, že mšr v L. zadala na školní rok 1926/1927 úklid a čistění školy v mezích rozpočtu bez veřejné vyhlášky a aniž úmysl, zadati práce ty byl ohlášen mno (Kanceláři čsl. legií). Námezdní síla tudíž zaplnila dočasně místo školníka, na něž se ustanovení § 4 zák. č. 462/19 nesporně vztahují. Nehledě k tomuto výkladu jest zde také výnos min. škol. z 5. června 1925, který nařizuje, aby i při každém ustanovení dočasných pomocných sil zřízeneckých bylo dbáno ustanovení § 4 zák. č. 462/19. Podle rozhodnutí nss-u Boh. A 4734/25 jsou legionářům do 50% vyhražena všechna místa v nižší státní a veř. službě, ať již jsou pojmenována jakkoli, při čemž nezáleží na tom, jde-li o místo zřízenecké či o služební poměr soukromoprávní a je-li tato služba toliko vedlejším zaměstnáním přijatého. Veřejně oznámenou přihlášku považuje mno, Kancelář čsl. legií, pouze za jinou formu konkursu. Vzhledem k prodlení doby nevyvozuje min. škol. pro zbytek běžného školního roku důsledku z protizákonného postupu mšr-y, ukládá však ošv-u, aby nařídil mšr-ě, aby pro příští rok veřejně vyhláškou oznámila, že se zadá čistění a posluha ve škole za podmínek ve vyhlášce přesně označených a aby vyhlášku včas oznámila i mno, jak nařizuje § 9 zák. č. 462/19, a aby mšr-u upozornil, že nestane-li se tak a bude-li v důsledku nesprávného postupu mšr-y podána stížnost z řad legionářských, bude mno postupovati bez dalšího ve smyslu cit. zákona a zadání prací zruší«.
Po té byl vydán nař. výnos tohoto znění: »Poněvač mšr v L. usnesením ze 4. října 1927 přes jasné znění výnosu z 20. dubna 1927 ohledně zadání školnických prací pro školní rok 1927/1928 oznámení mno, Kanceláři čsl. legií neučinila, a místo opět zadala nelegionáři, ač se o ně oprávněný žadatel-legionář ucházel, prohlašuje min. škol. ke stížnosti býv. legionáře Emanuela B. po rozumu § 14 zák. č. 462/19 provedené zadání prací za neplatné a nařizuje, aby přijatý nelegionář byl propuštěn.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Výtku vadnosti provádí stížnost v ten smysl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném skutkovém zjištění, a uplatňuje, že při škole v L. nemohlo býti dosud zřízeno trvalé místo školníka v obvyklém slova smyslu, nýbrž, že tam jsou pouze čas od času dle toho, jak to poměrům nejlépe vyhovuje, zadávány práce spojené s čistěním a otopem školní budovy.
Napadené rozhodnutí v tomto směru neobsahuje sice výslovného skutkového zjištění, avšak odvolává se ve svém odůvodnění na výnos min. škol. z 20. dubna 1927, a z této citace jest zřejmo, že ve směru — Č. 8845 —
1185
skutkovém vycházelo z předpokladu, že zde šlo o místo školnické, záležející v povinnosti k čistění a k posluze. To však jest skutkové zjištění, které podléhá přezkoumání nss-u pouze s hlediska § 6 odst. 2 zák. o ss. V tomto ohledu však stížnost sama neuplatňuje nijakých dostatečně konkretisovaných námitek, a ani nss neshledal, že by bylo bývalo k uvedenému zjištění došlo vadným způsobem, zejména, když z podání stěžující si strany, pokud se týče obecního úřadu v L. z 19. května 1926, ze 16. června 1926, ze 26. července 1926, ze 16. listopadu 1926 a z 10. února 1927 v řízení správním došlých, plyne, že zde šlo o různé práce jako »úklid tříd, mytí, štípání dříví a posluhu, zadávané vždy na rok a každoročně obnovované, a to jedné a téže osobě za určitou odměnu. Tvrzení stížnosti, že by bylo bývalo šlo o zadávání prací toliko čas od času, jak to poměrům nejlépe vyhovovalo, nejen nemá ve správních spisech opory, nýbrž jest dokonce s obsahem jejich v rozporu; nelze proto ve smyslu § 6 zák. o ss k němu přihlížeti.
Zbývá tudíž zabývati se dalším bodem stížnosti vytýkajícím, že právní závěr napadeného rozhodnutí neodpovídá zákonu, ježto zák. č. 462/19 má na mysli pouze místa služební, nikoli však zadávání určitých prací u úřadů a veř. ústavů.
Z ustanovení § 3 č. 1 a § 4 zák. č. 462/19 plyne, že jemu jde pouze o místa služební, tudíž o taková místa, kde se konání prací zakládá na veřejnoprávním poměru služebním nebo na soukromoprávní smlouvě služební. Veřejnoprávní poměr služební v přítomném případě nebyl tvrzen, a dlužno se proto zabývati zkoumáním otázky, zdali zde zadávání prací tak, jak byly ve správním řízení zjištěny, lze subsumovati pod pojem smlouvy o dílo, jak míní stížnost, či pod pojem smlouvy služební.
Nss již v nál. Boh. A 1462/22, 4734/24 a 7984/29 vyslovil a odůvodnil, že zák. č. 462/19 o propůjčování míst legionářům nerozeznává, jde-li o místo definitivní či prozatímní, dále že nezáleží na tom, jde-li o místo zřízenecké či o služební poměr rázu soukromoprávního, ani na tom, má-li býti služba jediným neb hlavním či pouze vedlejším zaměstnáním osoby zaměstnávané, jakož i že místa školníků ve veřejných školách národních jsou místy vyhraženými z 50% legionářům ve smyslu cit. zák. č. 462/19. Jestliže žal. úřad v tomto případě měl zjištěno, že tu šlo o práce školnické při škole, jichž jest samozřejmě trvale zapotřebí, pak plným právem uznal, že tu jde o místo spadající pod předpis § 4 a) cit. zák. č. 462/19, neboť jest zcela nerozhodno, zadávají-li se tyto školnické práce trvale na neurčitou dobu, či každého roku pouze na dobu školního roku.
Uvedený názor žal. úřadu jest v plném souhlase s § 1151 o. z. o., dle něhož smlouva služební vzniká, zaváže-li se kdo na nějaký čas druhému konati služby, kdežto při smlouvě o dílo přebírá někdo povinnost k zhotovení nějakého díla za plat. To plyne zejména z obsáhlého rozboru této otázky, obsaženého v materiáliích k třetí novele k o. z. o. z 19. března 1916 č. 69 ř. z. (zpráva komise pro justiční záležitosti č. 78 příloh k stenografickému protokolu panské sněmovny XXI. zasedání z roku 1912 k § 1151), kterýž jest v souhlase s literaturou (srov. Sedláček, Obligační právo II., 1926 str. 113 a násl., Robert Mayr, Soustava občanského práva (české vydání), kniha III. Obligační právo 1929 str. 265 a násl., Ehrenzweig, System des oest. allg. Privatrechtes, svazek II., část prvá, 1928 str. 475 a násl.) i judikaturou (srov. nál. Boh. A 3157/24, 8001/29 a 8550/30), jež souhlasně shledávají hlavní znak služební smlouvy v tom, že zaměstnanec přejímá smluvní závazek, dáti zaměstnavateli k disposici svoji pracovní sílu takovým způsobem, že tím u zaměstnance vzniká poměr jakési podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (k tomu pak přistupují při smlouvě služební zpravidla také různá sociální opatření ve prospěch zaměstnance jako pojištěni nemocenské, úprava pracovní doby a pod.).
Takový případ při zjištěném zadávání čistění a posluhy předem na rok právě vznikl, jak bylo již svrchu uvedeno. Proto žal. úřad právem uznal, že zde dlužno použiti § 14 cit. zák. č. 462/19, provedené zadání prací prohlásil neplatným a nařídil, aby byl přijatý nelegionář propuštěn.

Citace:

č. 8845. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 435-438.