Č. 8905.

Banky: I. Ustanovení § 7 zák. č. 239/24, podle něhož je z obchodní působnosti akciových bank vyloučeno ujednávati obchody se členy dozorčí rady, nevztahuje se na obchody, sjednané před účinností tohoto ustanovení zákonného. — II. Lze do hotovostní reservy banky čítati vklady u kterékoliv banky?
(Nález ze dne 24. listopadu 1930 č. 852/29.)
Věc: Ludová banka, úč. spol. v S. proti ministerstvu financí o úvěr člena dozorčí rady a hotovostní reservy.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok, že jest nutno, aby se Štefan Š. vzdal členství v dozorčí radě a nebyl znovu volen, anebo aby bance svůj dluh zcela splatil, se zrušuje pro nezákonnost; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě revise provedené v listopadu 1927 sdělilo revisní oddělení jednoty revisního důvěrnického sdružení čsl. bank v Praze stěžující si bance, že banka poskytuje úvěr členu dozorčí rady Štefanu Š. proti ustanovení § 7 lit. b) zák. č. 239/24 a že banka neudržuje hotovostní reservu a likviditu na výši předepsané jednacím řádem. Na to zaslala banka jmenované jednotě dopisem z 30. května 1928 opis protokolu o schůzi dozorčí rady konané dne 26. května 1928, podle něhož tento dozorčí orgán projevil názor, že na úvěr Štefana Š. nelze použiti nových bankovních zákonů, poněvadž nemají zpětné účinnosti, a schválila tento úvěr. Dále poznamenala dozorčí rada k výtce, že banka neudržuje hotovostní reservu a všeobecnou likviditu, že dokud není na Slov. samostatné Zemské banky, lze ukládati přebytečné hotovosti v kterékoli dobré bance. — Č. 8905 —
1313
Žal. úřad, jemuž jmenovaná jednota předložila tyto sporné body k rozhodnutí podle § 29 odst. 3 zák. č. 239/24, vyslovil v nař. rozhodnutí toto:
1. ve příčině úvěru Štefana Š.: »Tento úvěr byl založen dlužním úpisem z 21. prosince 1921 a byl podle usnesení okr. soudu v Trnavě ze 16. ledna 1922 knihovně zajištěn. Štefan Š. byl pak na valné hromadě funkcionářů banky zvolen dne 27. března 1926 členem dozorčí rady téže banky. V den volby, jež se dála již za účinnosti zák. č. 239/24, jakož i v době výše zmíněné revise byl Štefan Š. v dlužnickém poměru k bance. Týž zákon však v § 7 lit. b) vylučuje z činnosti akciových bank, jakou jest též ludová banka v S., ujednávati obchody všeho druhu se členy dozorčí rady a připouští toliko, aby banka přijímala od těchto členů úschovy nebo vklady. Podle důvodové zprávy jest účelem tohoto ustanovení, aby tito členové při správě banky dbali vždy a všude jen zájmů banky. Tyto zájmy nemohou však býti dobře obhájeny, jsou-li pomíseny z osobními zájmy osob, které na vedení obchodů dozírají. Z tohoto úmyslu zákonodárcova nutno odvoditi, že uvedené zákonné ustanovení vylučuje nejen pouhé ujednávání obchodů se členy dozorčí rady, nýbrž i každý závazek, který by jim vůči bance nebo obráceně z tohoto ujednávání vznikl. Při tom nemůže rozhodovati, zda obchod, z kterého závazek vznikl, byl ujednán před účinností uvedeného zákona, či až po ní; nesmí tedy člen dozorčí radý akciové banky býti u téže banky za účinnosti uvedeného zákona dlužníkem vůbec a věřitelem jen v případech zákonem připuštěných. Tomuto výkladu není na závadu okolnost, že zákon nevylučuje výslovné volitelnost dlužníků a věřitelů banky do dozorčí rady, ač důvodová zpráva klade velikou váhu na to, aby členové dozorčí rady nebyli závislí na správě banky. Zákonodárce předpokládal, že osoby stojící v obligačním poměru k bance volby do dozorčí rady nemohou přijmouti, nezruší-li svůj obligační poměr k bance, aby nepřišly do rozporu s ustanovením § 7 lit. b) cit. zákona. Jinaký výklad dával by možnost obcházeti toto ustanovení, což výslovně zapovídá § 9 odst. 3 téhož zák. Jest proto nutno, aby se Štefan Š. vzdal členství v dozorčí radě této banky a nebyl znovu volen, anebo aby bance svůj dluh zcela splatil.«
2. Ve příčině hotovostní reservy a všeobecné likvidity: »Hledíc k ustanovení § 36 jednacího řádu banky, podle něhož do hotovostní reservy se čítají toliko a vista splatné vklady u cedulové banky, poštovního úřadu šekového a jiných tuzemských státních nebo jiných zemských peněžních ústavů, není odůvodněn názor dozorčí rady, že lze do té doby, než bude na Slov. zřízena samostatná zemská banka, započítati do hotovostní reservy vklady uložené u kterékoli dobré banky.«
Stěžující si bance bylo zároveň uloženo, aby uvedené závady do 30 dnů odstranila a byla při tom upozorněna na § 4 zák. č. 239/24, podle něhož lze jí odníti právo přijímati vklady na knížky, nebudou-li vytčené závady odstraněny.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Vykládaje ustanovení § 7 zák. č. 239/24, postavil se žal. úřad na stanovisko, že z obchodní působnosti akciových bank, mezi něž nesporně —Č. 8905 —
náleží i stěžující si akciová společnost, jest vyloučeno nejen pouhé ujednávání obchodů se členy dozorčí rady, ale i každý závazek, který by jim vůči bance nebo obráceně z tohoto ujednávání vznikl, a že jest při tom nerozhodno, zda obchod, z kterého závazek vznikl, byl ujednán před účinností uvedeného zákona nebo po ní.
Sdílejíc názor žal. úřadu, že cit. ustanovení zákona postihuje nejen ujednávání obchodů se členy dozorčí rady, ale i závazky z toho vzniklé, namítá stížnost,' že obchody sjednané před účinností zák. č. 239/24 nepadají s hlediska tohoto zákona vůbec na váhu, neboť zákon ten zakazuje sjednávati obchody se členy dozorčí rady jen pro futuro. Brojí tedy stížnost jedině proti správnosti názoru žal. úřadu, že cit. zákon se vztahuje i na závazky z obchodů, jež byly uzavřeny před účinností tohoto zákona.
Nss shledal stížnost v tomto směru důvodnou.
Stanoví-li zákon, že z obchodní působnosti akciových bank je vyloučeno »ujednávati obchody, nemovitostní převody v to počítajíc, se členy dozorčí rady nebo takové obchody zprostředkovatk, nelze tomuto ustanovení rozuměti jinak, než že od účinnosti tohoto zákonného ustanovení, t. j. od 7. listopadu 1925, nesmějí býti nadále takové obchody se členy dozorčí rady uzavírány.
Na obchody sjednané před účinností § 7 zák. č. 239/24 se citovaný zákaz nevztahuje. Jest pravda, že účelem tohoto ustanovení byla podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu snaha dosáhnouti, aby členové dozorčí rady vykonávajíce svoji funkci dbali vždy a všude jen zájmů ústavu, a že tento zájem nemůže býti — jak se uvádí v důvodové zprávě — dobře obhájen, je-li pomísen osobními zájmy osob, které obchody za banku uzavírají nebo na vedení obchodů dozírají, z toho však nikterak neplyne, že zákaz vyslovený v § 7 bodu b) cit. zák. se vztahuje i na obchody uzavřené před účinností tohoto zákona, neboť zákonodárce, zakazuje »ujednávati« obchody se členy dozorčí rady a ponechávaje obchody sjednané již před účinností zákona mimo rámec svojí úpravy, chtěl zjednati jedině nápravu do budoucna, neměl však v úmyslu dotknouti se obchodů, jež byly uzavřeny v minulosti. Kdyby zákonodárce byl chtěl postihnouti i tyto obchody a činnost akciových bank upraviti, i pokud jde o obchody uzavřené před účinností cit. zákona, musil by tuto svoji vůli jasně projeviti nejen v důvodech k zákonné osnově, ale i v zákoně samém. Projevu takového však nss v zákoně podle jeho doslovu neshledal.
Nedopadá-li však ustanovení § 7 bodu b) zák. č. 239/24 na obchody ujednané před účinností tohoto zákona vůbec, nemůže se přirozeně vztahovati ani na závazky z těchto obchodů plynoucí, takže — i když není možno podrobiti přezkoumání názor, že zákon postihuje nejen ujednávání obchodů, ale i závazky plynoucí z těchto obchodů — nutno dospěti k závěru, že žal. úřad vyložil nesprávně zákon, soudí-li, že zákaz vyslovený v § 7 lit. b) cit. zák. postihuje i obchody uzavřené se členy dozorčí rady před účinností tohoto zákona. Ježto pak jedině o tento nesprávný výklad zákona opřel žal. úřad výrok, že Štefan Š. nesmí býti členem dozorčí rady, po případě že jest nutno, aby bance své dluhy zcela splatil, jest tento jeho výrok v odporu se zákonem, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti v tomto bodě podle § 7 zák. o ss. Naproti tomu shledal nss bezdůvodnou stížnost, pokud směřuje proti výroku žal. úřadu, že do hotovostní reservy se čítají podle § 36 j. ř. banky toliko a vista splatné vklady u cedulové banky, poštovního úřadu šekového a jiných tuzemských státních nebo zemských ústavů peněžních, uváživ, že výpočet ústavů tu jmenovaných jest taxativní, nepřipouštějící žádných pochybností o tom, že do hotovostní reservy lze započítati jen a vista splatné vklady u ústavů jmenovaných v cit. ustanovení j. ř. Výklad, že až do zřízení zemské banky na Slov. spadají sem i vklady uložené u kterékoli dobré banky slovenské, jest zcela libovolný a nemá v jasném znění j. ř., jak se ho stížnost dovolává, vůbec opory. Bylo proto stížnost v tomto směru zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8905. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 564-567.