Č. 8822.Pojištění nemocenské. — Řízení správní: šestiměsíční lhůta stanovená v § 189, odst. 3 zák. č. 221/24 počíná se pro výměry, jimiž bylo předepsáno pojistné nemocenské podle zák. č. 33/ 1888 ř. z. a jež byly doručeny ještě za platnosti tohoto zákona, dnem 1. července 1926 (účinnost zák. č. 221/24).(Nález ze dne 18. října 1930 č. 15778.)Věc: Karel F. v Č. proti zemské správě politické v Opavě o nemocenské pojištění.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Osp v Č. zamítla rozhodnutím z 9. června 1927 odvolání Karla F. v Č., podané dne 31. ledna 1927 proti platebním výměrům okr. nemoc, pojišťovny v Č. č. 12 a 461, jimiž byla st-li na příspěvcích za léta 1922 až 1924 dodatečně předepsána částka 5008 Kč 36 h, s tímto odůvodněním: »Nař. výměry byly st-li dle konaného šetření doručeny v únoru 1925 a odvolání proti nim bylo u osp v Č. podáno dne 31. ledna 1927. Dle § 189 odst. 3 zák. č. 221/24 nabývají výměry okr. nemoc, pojišťovny moci práva, nebylo-li jim odporováno do 6 měsíců po doručení. V daném případě bylo tedy odvolání podáno proti výměrům pojišťovny, které dle ustanovení § 189 odst. 3 cit. zák. již nabyly moci právní a proto bylo třeba toto odvolání jako opožděné zamítnouti. «Zsp v Opavě nař. rozhodnutím nevyhověla odvolání st-lovu z důvodů výměru prvé stolice a podotkla, že stížnost strany proti platebním výměrům byla podána dne 31. ledna 1927 u osp v Č. jako u rozhodujícího úřadu a že teprve tímto dnem bylo řízení zahájeno. Následkem toho nabyla ustanovení zák. č. 221/24 v daném případě dle § 148 odstavce 3 zák. č. 148/25, zejména také §§ 282 a 287 zák. č. 221/24 právní závaznosti a bylo třeba jich použiti při rozhodnutí sporu.O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:St-1 namítá, že sporný případ dlužno rozhodnouti podle ustanovení zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. o pojištění dělníků pro případ nemoci, neboť jde o příspěvky na nemoc, pojištění za léta 1922 až 1924, tedy za dobu před 1. červencem 1926, kdy nabyl účinnosti zákon z 9. října 1924 č. 221 Sb. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Podle § 41 zák. č. 33/1888 je ve sporech mezi zaměstnavateli a nemoc, pokladnami o povinnosti platiti příspěvky přípustná dozorčí stížnost, pro jejíž podání není stanovena lhůta preklusivní. Nebyly tedy úřady oprávněny odmítnouti stížnost podanou na předpis příspěvků svrchu označených, nýbrž byly povinny o ní meritorně rozhodnouti. Žal. úřad naproti tomu posoudil sporný případ podle 3. odst. § 189 zák. č. 221/24. — Č. 8822 —1126Vzhledem k diskrepanci mezi právním stanoviskem stížnosti a žal. úřadu dlužno zkoumati, zdali sporný případ jest posouditi podle tohoto zákonného ustanovení a zdali platební rozkazy, o něž jde, staly se podle něho nenaříkatelnými.Jde o platební rozkazy na doplatky pojistných příspěvků na nemoc. pojištění zaměstnanců za období před 1. červencem 1926. Do tohoto dne upravoval pojištění zaměstnanců pro případ nemoci na území čsl. republiky mimo území Slov. a Podk. Rusi zák. č. 33/1888 a právní předpisy jej pozměňující a doplňující. Tímto dnem, totiž dnem 1. července 1926 nabyl účinnosti zák. č. 221/24 (§ 148 zák. č. 148/25). Podle ustanovení 1. odst. § 282 zák. č. 221/24 byly dnem účinnosti tohoto zák. zbaveny platnosti dosavadní normy o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci. Zrušením těchto norem nebyla dotčena materielní práva za platnosti jejich nabytá, resp. právní poměry za jejich platnosti založené. Zrušením uvedených norem bylo by ovšem dnem účinnosti zák. 221/24, t. j. dnem 1. července 1926 znemožněno uplatňovati před veřejnoprávním forem ona práva, nebo domáhati se určení právních poměrů, založených za platnosti starého zákona, způsobem dosavadním, ježto cit. odst. 1 § 282 byly odstraněny i dosavadní předpisy rázu procesního.V odst. 2 § 282 jsou však obsažena přechodná ustanovení pro rozhodování sporů, jejichž předmětem jsou práva za platnosti dřívějších předpisů nabytá a právní poměry za jejich platnosti založené. Dle 2. odst. § 282 mají býti podání, stížnosti a spory, jež byly podány nebo zahájeny před účinností zák. č. 221/24 podle dosavadních norem rozhodnuty. Z toho dlužno a contrario usuzovati, že spory zahájené teprve po účinnosti tohoto zákona dlužno posuzovati jako spory podle tohoto zákona, t. j. že na ně dlužno buď přímo, nebo není-li to pro různost dřívější úpravy možno, alespoň obdobně použiti jeho předpisů upravujících kompetenci a řízení. Odst. 2 § 282 jest normou čistě procesní, omezující se na přechodnou úpravu otázek kompetence a řízení, takže výrazem »rozhodování« zde použitým není míněn obsah rozhodnutí (věcná stránka rozhodování), nýbrž způsob rozhodování (procesní stránka rozhodování). Tomu nasvědčují i další odstavce § 282, jež navazujíce na ustanovení odst. 2 upravují výhradně otázky práva procesního (kompetence). Výklad tento potvrzují i materiálie zákona. Tak praví »Zpráva výboru sociálně politického a výboru rozpočtového«, tisk 4795 na str. 18: »Nově vsunuté tři odstavce upravují způsob, jak mají býti zkoncovány věci zahájené a nevyřízené za působnosti zrušeného zákona.«V daném případě podal st-1 proti dodatečnému předpisu pojistných příspěvků za léta 1922 až 1924, vydanému okr. nemoc, pokladnou v Č. stížnost k osp v Č. teprve dne 31. ledna 1927. Tohoto dne vznesl st-1 na úřad spor, týkající se placení nemoc, příspěvků. Ježto se to stalo po dni, kdy zák. č. 221/24 nabyl účinnosti, dlužno podle ustanovení 2. odstavce § 282 cit. zák. při rozhodování tohoto sporu užiti zásadně předpisů tohoto nového zákona upravujících kompetenci a řízení. Názor st-lův, jenž popírá, že by sporné řízení bylo zahájeno teprve podáním stížnosti, poněvadž se jedná o příspěvky okr. nemoc, pokladny za léta 1922 až 1924, kdy zákon č. 221/24 nebyl ještě v platnosti, je nesprávný, neboť pro řešení otázky, zda má se použiti formálních předpisů starého zákona nemocenského či nového, je nerozhodno, jde-li o příspěvky za dobu před účinností zák. č. 221/24, nýbrž je jedině rozhodující, byl-li spor zahájen po účinnosti tohoto zákona.Žal. úřad ve shodě s prvou instancí opřel své rozhodnutí o ustanoveni 3. odst. § 189 tohoto zák. V něm je předepsáno, že výměr pojišťovacího ústavu má obsahovati poučení o opravných prostředcích, že nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu, a že nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným. Je zcela nepochybno, že tímto ustanovením je upraveno řízení ve věcech, jež dlužno posuzovati podle zák. č. 221/24.Ježto spor, o nějž jde, byl vznesen za platnosti tohoto zákona, byl úřad povinen při rozhodování použiti předpisů tohoto zákona, upravujících kompetenci a řízení. Byl tedy také oprávněn a povinen použiti formálního předpisu 3. odstavce § 189.Plat. rozkazy okr. nemoc, pokladny na doplatky pojistných příspěvků na nemoc, pojištění zaměstnanců za léta 1922 až 1924 byly st-li doručeny ještě za platnosti zák. č. 33/1888, jenž neobsahoval preklusivní lhůty pro podání stížnosti proti předpisu. Zavedl-li teprve zák. č. 221/24 ve 3. odst. § 189 šestiměsíční lhůtu pro výměry pojišťovacích ústavů, pak počala se tato lhůta pro výměry, jimiž bylo předepsáno pojistné nemocenské podle zák. č. 33/1888 a jež byly doručeny ještě za platnosti tohoto zákona, dnem 1. července 1926, kdy nabyl účinnosti zák. č. 221/24, neboť dřívější nečinnost nemůže míti škodlivé účinky pro stranu, když do toho dne platné normy o nemoc, pojištění zaměstnanců nestanovily žádné lhůty pro podání stížnosti.Ježto v daném případě byly plat. výměry st-li doručeny ještě za platnosti zák. č. 33/1888, počala 6měsíční lhůta pro podání stížnosti bčžeti dnem 1. července 1926. Pak ovšem stížnost, která došla k osp v Č. teprve dne 31. ledna 1927, byla podána opožděně a právem úřad odmítl, o ní věcně rozhodnouti.