Č. 8800.

Církevní věci (Slovensko): 1. Jde-li o exekuční vymáhání židovské daně náboženské na Slov., zkoumá státní úřad správní — Č. 8800 —
1073
toliko, je-li tu platný exekuční titul. — II. Předpisy zákona č. 77/27 netýkají se finančního hospodářství obcí náboženských.
(Nález ze dne 9. října 1930 č. 15288.)
Prejudikatura: Boh. A 5996/26.
Věc: Dr. Mořic H. v N. proti župnímu úřadu v Nitře o církevní daň.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Židovská náboženská obec.v N. žádala podáním ze 16. května 1927 okresní úřad v N., aby administrativní cestou vymohl na řadě členů náboženské obce nedoplatky církevních daní, mezi jiným na st-li daň na stavbu školy 4576 Kč.
Po konaném šetření vyhověl okr. úřad rozhodnutím z 29. srpna 1927 na základě platné zákonité praxe uvedené žádosti náboženské obce a nařídil, aby církevní a školské daně podle výkazu k rozhodnutí připojeného byly exekuční cestou vymáhány a to od st-le daň na stavbu školy per 4576 Kč. V důvodech bylo uvedeno, že vymáhání církevních a školských daní exekuční cestou bylo nařízeno, poněvadž zástupce náboženské obce během vyšetřování hodnověrně dokázal, že předmětné daně byly oprávněným způsobem a správně dle §§ 35 c), 59, 61 a 63 stanov žid. náb. obce vyměřeny, totiž že vyměření daní po vyčerpání opravných prostředků nabylo moci práva. Všichni zmínění členové náboženské obce bydlí na území náboženské obce v N. a následkem toho jsou ve smyslu 2. odst. bodu 5 min. nař. z 21. června 1888 č. 1191 pres. eo ipso členy této náboženské obce a povinni k jejím nákladům přispívati. Námitky podané jednotlivými povinníky jsou takového rázu, že měly býti uplatňovány v rámci vyměření daně instanční cestou u reklamační komise, poněvadž se týkají výšky, nutnosti atd. daní. Proto prozkoumala adm. vrchnost daňové řízení jen v tom směru, zda byly při vyměření daně zachovány stanovy náboženské obce (min. nař. č. 27398/1900). Námitky týkající se toho, že židovská náboženská obec nebyla oprávněna vyměřiti zvlášť daň církevní a zvlášť daň školskou, nemají zákonitého podkladu, neboť podle § 11 zák. čl. XXXVIII: 1868 jsou náboženské obce oprávněny uložili svým věřícím daně na úhradu školských nákladů. Tato školská daň může podle rozhodnutí býv. uher. min. kultu č. 72819/1897 býti vyměřena i zvlášť.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l odvolání, které však bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí okr. úřadu s tím, že profi tomuto rozhodnutí není dalšího odvolání.
O stížnosti do toho podané nss uvážil:
Jako nezákonnost vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí se omezilo jenom na zkoumání okolnosti, zda daň jest dle stanov formálně správně vyměřena, ač po názoru stížnosti úřad byv požádán za provedení exekuce církevní daně, byl oprávněn i povinen zkoumati výkaz daně jak po formelní tak i po materielní stránce.
Recipovav odůvodnění připojené k rozhodnutí okr. úřadu, vycházel žal. úřad z toho, že daň byla oprávněným způsobem a správně podle — Č. 8800 —
předpisů stanov náboženské obce vyměřena, totiž že vyměření daně po vyčerpání opravných prostředků nabylo moci práva, dále že námitky měly býti uplatněny v rámci vyměření daně instanční cestou u orgánů náboženské obce a že úřad přezkoumal daňové řízení jen v tom směru, zda byly při vyměření daně zachovány stanovy náboženské obce.
Vybírání daní církevních jest autonomní záležitostí příslušné náboženské společnosti a řídí se vybírání daní především předpisy schválených stanov náboženské obce. Podle stanov židovské náboženské obce n.-cké, schválených býv. uher. ministrem vyuč. dne 5. září 1911 č. 97432, ukládá náboženská obec ke krytí svých potřeb členům náboženské obce daně (§ 6); o rozpočtu a o způsobu úhrady přímými a nepřímými příspěvky členů náboženské obce rozhoduje valná hromada (§ 35 c); k vyměření daně členům náboženské obce je příslušná 3členná komise, zvolená valnou hromadou (§ 35 e) a § 59); proti výměře daně může se povinník odvolati k odvolací komisi (§ 63).
Z těchto ustanovení jde, že rozhodovati o náboženské dani přísluší jedině jmenovaným orgánům náboženské obce a že není věcí státních úřadů, aby — byvše příslušným činitelem náboženské obce požádány o exekuční vymáhání daně náboženské — přezkoumávaly rozhodnutí příslušných orgánů obce náboženské meritorně; naopak je v tomto stadiu exekučním jenom věcí státních úřadů exekuci povolujících, aby zkoumaly, zda tu je platný eekuční titul, totiž pravoplatné usnesení příslušného orgánu náboženské obce (srovn. nál. Boh. A 5796/26). Je tedy shora uvedená námitka stížnosti bezdůvodná.
Dále vytýká stížnost nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž v daném případě nejde o náboženskou daň, nýbrž o příspěvek na stavbu školy a poněvadž náboženská obec není oprávněna vedle náboženské daně a vedle daně školské podle § 11 zák. čl. XXXVIII: 1868 ukládati ještě takovýto zvláštní příspěvek na stavbu školy. Námitka tato je rovněž bezdůvodná.
Podle cit. již ustanovení § 6 stanov náboženské obce židovské v N. ukládá náboženská obec ke krytí svých potřeb členům náboženské obce přímé a nepřímé daně a podle § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 mohou náboženské společnosti zřizovati a udržovati z vlastních prostředků školy a vymáhati ke zřízení a udržování takovýchto škol hmotné příspěvky od svých věřících a to způsobem, který určí jejich vlastní zastupitelstvo. Židovská náboženská obec v N. také skutečně školu svoji vydržuje, o čemž svědčí také § 74 stanov obce. Uvedená ustanovení nevylučují tedy uložení zvláštního příspěvku na stavbu nové školy.
Omezení na 5% státních daní, jehož se stížnost pak bez citace bližšího zák. ustanovení dovolává, má podle § 36 zák. čl. XXXVIII: 1868 jen ten význam, že příslušníci obce politické, kteří jsou již částkou rovnající se 5%ům státních daní zatíženi příspěvky na školu církevní, nejsou již povinni přispívati na školu obecní podle cit. § 36; podobně je tomu pak také podle § 44 téhož zák. článku. Zák. čl. XXXVIII: 1868 neomezuje však příspěvkovou povinnost příslušníků té které náboženské otce na školu církevní na 5% státních daní a neplyne omezení takové ani z předpisů zák. čl. XXVI: 1896 (§§ 48 a násl.), ani ze zák. čl. XXVI: 1893.
Bezdůvodně dovolává se tu stížnost také zák. z 15. června 1927 č. 77 Sb., poněvadž zákon ten se týká již podle svého nadpisu jenom finančního hospodářství svazků samosprávy územní, nikoliv svazků samosprávy zájmové, týká se tedy sice finančního hospodářství obcí politických, nikoli však finančního hospodářství obcí náboženských; zejména týká se taky předpis § 4 odstavce (2) poslední věty cit. zákona jenom obcí politických.
Paragraf 23 cit. zák. pak a na jeho podkladě vydaná vyhláška min. fin. č. 159/27 upravují jenom poskytování příspěvku obci politické podle § 10 zák. č. 77/27, jakož i započítání přirážek, placených na náklady škol církevních, do výměry přirážek rozhodných pro přípustnost takovéhoto příspěvku pro obce politické, nemají však významu pro otázku, jakého druhu a jaké výše daně může náboženská obec ukládati pro svoje účely svým příslušníkům.

Citace:

č. 8800. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 324-327.