Č. 8841.

Pojištění úrazové (Slovensko): Kdy jde o nástupnictví v podniku, zakládající ručení nového majitele za úrazové příspěvky z doby předchůdcovy?
(Nález ze dne 23. října 1930 č. 16233.)
Prejudikatura: Boh. A 6379/27, 6766/27, 7565/28.
Věc: Aladár C. v L. proti ministerstvu sociální péče (za zúčast. Zem. úřadovnu pro pojištění dělníků na Slov. v Bratislavě Dr. František Šafář z Bratislavy) o úrazové příspěvky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zemská úřadovna pro pojištění dělníků na Slov. v Bratislavě předepsala st-li výměrem z 8. května 1924 z podniku »stavební a nábytkové truhlářství a výroba parket« úrazové příspěvky za léta 1920 až 1923 s úroky z prodlení v úhrnné částce 54901 Kč 34 h a dalšími 4% úroky z prodlení od 16. května 1924. Odvolání, podané st-lem proti tomuto výměru, župní úřad ve Zvolenu zamítl a napadený plat. výměr potvrdil v podstatě z toho důvodu, že není překážkou jeho vydání, že výměr o zařádění podniku nenabyl ještě právní moci, neboť vyžaduje se jen zařádění podniku, a úrazové příspěvky lze vyměřiti i před nabytím právní moci zařaďovacího výměru, a jest bez významu, že st-1 provádí práce teprve od r. 1921, poněvadž nástupce v podniku jest podle § 21 min. nař. č. 4790 z r. 1917 zavázán zapraviti příspěvky spolu s předešlým majitelem rukou společnou a nerozdílnou. Dalšímu — Č. 8841 —
1173
odvolání min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo z důvodů uvedených v rozhodnutí župního úřadu, k nimž dodalo, pokud odvolatel v odvolání tvrdí, že nebyl nástupcem v podniku Františka C., že nelze na námitku tuto vžiti zřetel, ježto v přihlášce podniku z 22. října 1921 je výslovně uvedeno, že podnik byl odvolatelem dne 8. června 1921 od předchůdce převzat.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad vycházel stejně jako první stolice z právního názoru, že vyměření příspěvků nevadí okolnost, že výměr o zařádění podniku nenabyl ještě právní moci. Proti tomuto právnímu názoru žal. úřadu neíormuluje stížnost konkrétní námitky ve smyslu § 18 zák. o ss, neboť netvrdí, že by plat. výměr nemohl býti vydán dříve, než zařaďovací výměr nabyl právní moci. Stížnost brojí první svou námitkou proti tomu, že zařádění podniku, o který jde, stalo se nesprávně, což blíže dovozuje. Námitkou touto nepostihuje však stížnost obsah nař. rozhodnutí, neboť jím o zařádění podniku rozhodnuto nebylo, nýbrž toliko povinnosti st-lově zaplatiti vyměřené úrazové příspěvky, takže otázka, zda podnik byl zařaděn správně či nesprávně, nař. rozhodnutím vůbec řešena nebyla, a stížnost ani nenamítá, že otázka ta žal. úřadem řešena býti měla. Jest proto řečená námitka s hlediska ustanovení § 5 zák. o ss nepřípustná.
Výrok, jímž uloženo bylo st-li, aby zaplatil úrazové příspěvky za léta 1920 až 1923, opřel žal. úřad, pokud jde o dobu před 8. červnem 1921, po stránce skutkové o zjištění, že v přihlášce podniku z 22. října 1921 jest výslovně uvedeno, že podnik byl st-lem dne 8. června 1921 od předchůdce převzat, po stránce právní pak o ustanovení § 21 min. nař. č. 4790/1917, podle něhož nástupce v podniku jest povinen zapraviti příspěvky s předchůdcem rukou společnou a nerozdílnou.
Stížnost popírá, že st-1 je právním nástupcem dřívějšího majitele podniku Františka C. a tvrdí, že František C. svůj podnik zastavil a dělníky propustil. St-l nepřevzal prý podniku Františka C., nýbrž najal jen jednu část jeho bývalého podniku a provozoval ji od 9. června 1921 se svými nově najatými dělníky. Nedošlo proto k převzetí podniku podle § 1 zák. článku LVII: 1908. Tvrzení žal. úřadu, že st-1 převzal podnik Františka C. jako jeho nástupce, neodpovídá pravdě, a st-1 výslovně popírá, že by údej takový byl obsažen v přihlášce podniku z 22. října 1921, jak se v nař. rozhodnutí uvádí. K tomu podotýká ještě stížnost, že celý podnik Františka C., i s částí st-lem najatou, byl pro jeho dluhy dražbou prodán, z čehož dovozuje, že kdyby byl st-1 jednu část podniku toho ve smyslu zák. čl. LVII: 1908 převzal, nemohla by tato převzatá částka býti prodána pro dluhy Františka C., nýbrž nejvýše pro dluhy st-lovy.
Z vylíčených hledisek obou stran jest zřejmo, že řešení sporu závisí na odpovědi na otázku, lze-li st-le pokládati za nástupce v podniku Františka C. Právním pramenem, z něhož čerpati nutno odpověď na tuto otázku, jest toliko ustanovení 3. odst. § 21 nař. uher. min. obch. ze 14. prosince 1917 č. 4790, neboť tam dána jest specielní norma, upravující ručební povinnost nástupce v podniku za nedoplatky úrazových příspěvků původního dlužníka. Jest proto bezdůvodná námitka — Č. 8841 —
stížnosti, pokud se v ní uplatňuje, že st-1 nepřevzal podniku Františka C. ve smyslu § 1 zák. čl. LVII/1908, který upravuje ručební povinnost přejímatele závodu za závazky převodcovy podle občanského práva, ježto cit. zák. článek nemá pro posouzení daného sporu právního významu.
Podle 3. odst. § 21 min. nař. č. 4790/1917 jest za nedoplatky úrazových příspěvků odpověden nejen původní dlužník, ale každý, kdo toho kterého času jest majitelem podniku (nástupcem v podniku). Pojem nástupnictví v podniku vymezují další věty 3. odst. cit. §, jež praví: »Ohledně této povinnosti, která je rovněž solidární, posouditi se má totožnost podniku, pokud se týče okolnost, provozuje-li nástupce podnik původního dlužníka, podle daných okolností. Totožnost podniku nevylučuje okolnost, že nástupce v podniku opatřil si obchodní zařízení od kupců z dražby proti předešlému majiteli provedené, lze-li jinak totožnost podniku zjistiti«. Ručební závazek podle tohoto předpisu zakládá se tedy převodem provozu téhož podniku s osoby původního dlužníka na osobu ručitelovu (srovn. nál. Boh. A 6766/27). Kriteriem pro ručení nástupce v podniku jest, aby provozoval podnik původního dlužníka, tedy po stránce subjektivní vlastnost podnikatele (§ 22 zák. čl. XIX/1907), po stránce objektivní pak totožnost podniku. Zákon nečiní nikde rozdílu mezi způsoby nabytí podniku. Nesejde proto vůbec na tom, na jakém právním titulu spočívá provoz podniku novým majitelem. Zavázanost nového majitele neplyne z faktu převodu, nýbrž z totožnosti podniku jím provozovaného s podnikem předešlým (srovn. nál. Boh. A 7565/28).
Sluší proto zkoumati, zda v daném případě jsou splněny shora uvedené předpoklady pro ručení st-le jako nástupce v podniku. Po stránce subjektivní není sporu o tom, že st-1 převzal od 8. června 1921 ve vlastnosti podnikatele část provozu podniku, provozovaného před tím Františkem C. Po stránce objektivní jest však sporná otázka totožnosti podniku s podnikem původního dlužníka. Žal. úřad zodpověděl ji kladně, opřev svůj úsudek toliko o přihlášku podniku z 22. října 1921, kde prý je výslovně uvedeno, že podnik byl st-lem 8. června 1921 od předchůdce převzat. Stížnost popírá výslovně, že by takový údaj byl v oné přihlášce obsažen.
Stížnosti dlužno dáti za pravdu. V přihlášce, podané st-lem jako podnikatelem závodu z 25. října 1921 ve sloupci 1. d) na obsaženou tam otázku, byl-li podnik znovu zřízen, dána jest jen odpověď »do nájmu daný«, stejně jako je to udáno v 5. sloupci ohlášky změny podniku z 22. října 1921, podané dřívějším podnikatelem Františkem C. Ve 2. sloupci přihlášky jest jako předmět závodu uvedeno továrna na dřevěné zboží a pila, kdežto v ohlášce změny podniku označen jest předmět závodu provozovna dřevěným zbožím. V téže ohlášce v sloupci 11., určeném pro údeje změn v podniku nastalých, jest pak výslovná poznámka »redukovaný«.
Totožnost podniku ve smyslu § 21 odst. 3 min. nař. č. 4790/1917 předpokládá totožnost živn. odvětví, místa, pracovních prostředků a řízení, tedy rozsahu a způsobu provozu (srovn. nál. Boh. A 6379/27), neboť nelze logicky mluviti o tom, že nástupce »provozuje podnik původního dlužníkacc, jsou-li tu podstatné různosti v těchto kriteriích, což posuzuje úřad »podle daných okolností«. Úsudek úřadu v té příčině může pak nss přezkoumati toliko s hledisek vytčených v § 6, odst. 2 zák. o ss, t. j. měl-li úřad pro něj ve spisech náležitou oporu. Oporu pro úsudek, že st-1 převzal podnik od předchůdce, a že jest tedy jeho podnik totožný s podnikem jeho předchůdce, shledal žal. úřad jedině v jeho přihlášce z 22., správně 25. října 1921. V obsahu této přihlášky nelze však shledati bezpečný skutkový podklad pro úsudek o převzetí a totožnosti podniku, k němuž žal. úřad v nař. rozhodnutí dospěl, neboť údaje v ní uvedené k závěru takovému ještě nepostačují, zvláště když st-1 v odvolání k žal. úřadu tvrdil, že převzal od předchůdce továrnu do nájmu jen potud, pokud potřeboval truhlářských prací, a v protokolu ze 17. září 1925 uváděl, že když byly truhlářské práce, potřebné na stavbu kasáren v R. dohotoveny, že v podniku vůbec přestal pracovati.
Neměl-li žal. úřad podle toho, co bylo uvedeno, pro svůj úsudek o totožnosti podniku st-le s podnikem jeho předchůdce, ve spisech náležité opory, spočívá nař. rozhodnutí, pokud jde o povinnost uloženou jím st-li, jako nástupci v podniku, aby zaplatil úrazové příspěvky za dobu před 8. červnem 1921 za svého předchůdce, na řízení podstatně vadném. Poněvadž pak nař. rozhodnutí nijak nerozlišuje ani časově ani číselně, pokud jde o příspěvky, v příčině kterých bylo uznáno, že řízení jest podstatně vadné, bylo celé nař. rozhodnutí zrušeno podle § 5 zák. o ss.

Citace:

č. 8841. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 424-427.