Č. 8874.

Pojištění nemocenské. — Zemědělství: Slouží-li lesní pila jen k tomu, aby dříví získané v lesích jejího majitele při řádném lesním hospodářství, bylo učiněno prodejnějším tím, že se rozřezává na palivové dříví, prkna atd., tedy uvádí jen ve stav usnadňující jeho prodej, je provoz její jen součástí lesního podniku samého; zaměstnanci pily takové podléhají pojištění u nemocenské pojišťovny zemědělské.
(Nález ze dne 6. listopadu 1930 č. 16964.)
Prejudikatura: Boh. A 2225/23, 2747/23, 3212/24, 3226/24, 7055/28, 8552/30.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v D. proti zemské správě politické v Praze o pojistnou příslušnost.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem okr. nemoc, pojišťovny v D. z 21. června 1927 nebyla vzata na vědomí odhláška pěti zaměstnanců dvou lesních pil Th.-ského lesního úřadu v P. za příčinou jich převedení do zemědělské nemocenské pojišťovny v L. z důvodu, že je nelze považovati za lesní zaměstnance ve smyslu § 25 zák. č. 221/24, poněvadž nevykonávají práce v podniku, jehož předmětem je zužitkování nebo vzdělávání půdy k docílení plodin. Výměrem ze 4. ledna 1928 vyhověla osp v Děčíně stížnosti zaměstnavatelově na cit. výměr pojišťovny a rozhodla, že za zaměstnance lesní podle § 25 zák. č. 221/24 nutno považovati i zmíněné zaměstnance pil lesních, poněvadž pily zaměstnavatelovy provozovány jsou pouze v malém rozsahu a slouží pouze k zpracování dřeva, pocházejícího z vlastních lesů Th.-ských, aby byl zjednán lepší odbyt.
Odvolání okr. nemoc, pojišťovny z výměru osp-é nevyhověla zsp v Praze nař. rozhodnutím a potvrdila výměr ten z jeho důvodů, podotýkajíc k vývodům odvolání: »Práce vykonávané v lesní pile, ať již způsob vykonávání jich je průmyslový (technicky vyspělý), či jiný (primitivní, ruční) nutno považovati za práce, směřující k získávání a obdělávání lesních plodin za účelem dalšího odbytu, tudíž za práce, vykonávané v podniku lesním, pro nějž bylo zákonodárcem užito pojmu »vedlejší« podnik lesní (lesnický). Ježto pak ustanovení § 25 zák. č. 221/24 má beze sporu na mysli také takový vedlejší podnik lesního hospodářství, vztahuje se ustanovení cit. paragrafu i na zaměstnance v tomto podniku pracující, s tou v konkrétním případě danou podmínkou, že podnik zpracovává pouze dříví z vlastních lesů zaměstnavatelových a nikoliv dříví z lesů cizích za účelem dalšího prodeje. Účel, k jakému se toto zpracování lesních plodin děje, zda k dalšímu jich zci — Č. 8874—
1243
zení se ziskem, či k zužitkování pro vlastní hospodářství, zůstává při tom nerozhodným.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Pro vyřešení sporné otázky, zda k pojištění zaměstnanců lesních pil Th.-ského panství v P. jest příslušnou stěžující si okr. nemoc, pojišťovna v D. či zemědělská nemoc, pojišťovna v L., je rozhodným předpis § 25 zák. č. 221/24, jenž v odstavci prvém stanoví, že zaměstnanci zemědělští a lesní, kteří nejsou pojištěni u žádné z nemoc, pojišťoven, uvedených v §§ 26 až 29, jsou pojištěni u zeměd. nemoc, pojišťovny, v jejímž obvodě vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2. Podle ustálené judikatury nss-u jest rozuměti pojištěncem zemědělským a lesním jak podle nemoc. zák. z r. 1888 tak i podle zák. č. 221/ 24 takového zaměstnance, povinně pojištěného, jenž koná práce nebo služby v podniku zemědělském nebo lesním, t. j. takovém, jehož předmětem jest zužitkování, resp. vzdělávání půdy zaměstnavatelovy k docílení plodin (rostlinných surovin). (Srov. Boh. A 2225/23, 2747/23, 3212/24, 3226/24 a 8552/30). Kriteriem pro zodpověděni otázky, zda ten který pojištěnec je zaměstnán v podniku zemědělském nebo lesním, náleží tedy hledati nikoli v obsahu jím konané práce, nýbrž jedině v tom, zdali koná práce v podniku zemědělském nebo lesním, jak shora byl definován.
Mýlí se tedy stížnost, dovozuje-li, že lesními zaměstnanci mohou býti jen zaměstnanci, kterých se používá přímo k dobývání lesních plodin, a míjí se proto cíle vývody stížnosti, že dělníci zaměstnaní na pile nemají se vzděláváním půdy co činiti.
Stížnost dále namítá, že provoz pily je sám o sobě samostatnou živností a není tu spojitosti mezi provozem pily a zužitkováním lesních plodin, kteroužto spojitost § 25 jistě předpokládá. Pila, která se stále provozuje, je prý zajisté živn. podnikem pravidelně provozovaným. Stížnost se dovolává analogie § 47 zák. č. 76/27, dle něhož pily podléhají všeobecné dani výdělkové a nečítají se k provozu polního nebo lesního hospodářství, jež dani té nepodléhá, i když se omezují na zpracování vlastních výrobků, děje-li se jich provoz pravidelně a převážně v samostatných průmyslových podnicích. Vadu řízení spatřuje pak Stížnost v tom, že úřad nevyšetřil, zdali provoz pily je jen občasný nebo pravidelný, po celý rok, a zda pila je samostatným podnikem průmyslovým vzhledem k oddělené správě a vlastnímu vedení knih. K námitkám těmto se podotýká toto:
Povahy samostatného živnostenského provozu postrádá činnost lesního hospodáře, jež se omezuje na prvovýrobu, t. j. na zužitkování lesa k docílení plodin (rostlinných surovin), při čemž je lhostejno, zda hospodář plodiny ty sám spotřebuje či zda je zcizuje (srov. Boh. A 7055/28). Slouží-li lesní pila jen tomu, aby v lesích zaměstnavatelových při řádném lesním hospodaření získané dřevo bylo učiněno prodejnějším tím, že se rozřezává na palivové dřevo, prkna a pod., tedy uvádí pouze ve stav usnadňující jeho prodej, jeví se její provoz jen součástí prvovýroby, tedy lesního podniku samého.
Že by provoz dvou lesních pil, o které v daném případě jde, z těchto mezi vybočoval, nebylo během řízení namítáno a nesvědčí tomu předložený spisový materiál, dle něhož pily ty zpracovávaly dřevo z vlastních lesů zaměstnavatelových většinou pro vlastní jeho potřebu. Je-li tomu tak, t. j. jsou-li tu dány uvedené objektivní předpoklady pro úsudek úřadu, že zmíněné pily jsou součástí lesního hospodářství, jest ovšem lhostejno, zda provoz jich jest trvalý a pravidelný a jest i nerozhodna nahodilá okolnost, že lesní hospodář pro pily zřídil zvláštní správu a účtování. Není pak vadou řízení, když úřad tyto pro rozhodnutí sporu nerozhodné okolnosti zvláště nezjišťoval.
Pro výklad pojmu lesního podniku v materii, o kterou jde, jest rozhodným jen zák. č. 221/24 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, resp. nemoc, zákon z roku 1888 a jeho novely, oním zákonem nahražené, a nemůže přijíti v úvahu, jak si pojem lesního hospodářství pro svoje účely stanovil zákon č. 76/27, tedy zákon pozdější, upravující předpisy daňové, tedy zcela odchylnou materii právní.

Citace:

č. 8874. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 494-496.