— Č. 8706 —
832
Č. 8706.
Zaměstnanci veřejní: Pouhá okolnost, že schovanec má proti třetí osobě abstraktní zákonný nárok alimentační, nečiní jej ještě majetným ve smyslu § 8 zák. č. 2/20.
(Nález ze dne 27. června 1930 č. 10837.)
Věc: Josef H. v M. (adv. Dr. Milan Krupka z Prahy) proti ministerstvu financí o drahotní požitky na schovanku.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odpírá st-li nárok na drahotní požitky na schovanku Vlastu Ch. za dobu od 1. listopadu 1921 do 31. prosince 1925, s e zrušuje pro nezákonnost. Jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Zem. fin. ředitelství v Brně nevyhovělo výměrem z 2. března 1927 žádosti st-lově o přiznání drah. požitků na schovanku Vlastu Ch. vzhledem k tomu, že nejsou splněny podmínky § 8 odst. 2 bodu 1 zák. č. 2/20 Sb., ježto Vlasta Ch. není nemajetnou ; dále prohlásilo zem. fin. ředitelství, že nelze přiznati pro jmenovanou výchovné dle § 13 zák. č. 103/26, ježto nejsou splněny podmínky § 144 odst. 5 cit. zák.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-1 stížnost, kterou zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů napadeného rozhodnutí.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Nař. rozhodnutím odepřen byl st-li nárok: 1. na drah. přídavky a mimořádné nouzové výpomoci, resp. přídavek na dítě za dobu od 1. listopadu 1921 do 31. prosince 1925, 2. na výchovné podle zák. č. 103/ 26 za dobu od 1. ledna 1926 nadále — pro schovanku Vlastu Ch. Pokud se týče výchovného podle plat. zák., neformuluje stížnost stížního bodu a jest proto v tomto bodě nepřípustná.
Pokud se týče drah. požitků uvedených ad 1., odepřel žal. úřad uznati vznesený nárok, poněvadž Vlasta Ch. má zákonný alimentační nárok proti své matce a není tedy nemajetná, jak předpokládají příslušné předpisy ve spojení s čl. 1 §em 8 zák. č. 2/20.
St-1 namítá především, že podle vl. nař. č. 348/19 nemajetnost není vůbec podmínkou nároku na drah. požitky. V tom nemá pravdu.
Min. nař. č. 333/1918 ř. z. při vymezení nároku na drah. požitky přihlíží v § 4 jen k těm dětem, které přicházejí v úvahu podle předpisů pensijních. Když potom vl. nař. č. 348/19 v čl. II. »doplnilo«, — jak se výslovně praví, — předpis § 4 min. nař. č. 333/1918 ř. z. ustanovením, že »schovanci .... jsou postaveni na roven legitimním dětem zaměstnance«, nelze ustanovení to vykládati jinak, nežli že, pokud jde o drah. požitky, lze ke schovancům bráti zřetel také jen potud, pokud se k nim hledí podle předpisů pensijních. V tomto směru však ustanovuje § 8 zák. č. 2/20, že předpokladem zaopatřovacích požitků u schovanců jest kromě nezaopatřeného stavu ještě, »že dítě jest a zůstává nemajetno«. Možno tedy drah. požitky přiznati na schovance jenom, je-li nejen nezaopatřeno, nýbrž i nemajetno.
Naproti tomu uznal nss důvodnou další námitku, že v daném případě úřad neprávem přijal, že Vlasta Ch. majetek má.
Žal. úřad neuznal Vlastu Ch. za nemajetnou proto, že má zákonný alimentační nárok proti své matce. Výrok ten nelze uznati důvodným již proto, že nelze alimentační nárok dítěte v zákoníku občanském jenom všeobecně a abstraktně normovaný pokládati za majetek, pokud nebyl individuelním aktem co do svého obsahu a rozsahu konkretisován a dítěti ať z vlastní vůle osoby alimentací povinné, nebo výrokem soudu přiznán. Pouhá okolnost, že schovanec má proti třetí osobě abstraktní zákonný nárok alimentační, nečiní ho tedy ještě majetným ve smyslu čl. I § 8 zák. č. 2/20 Sb.
Že by tu v daném případě byl takový individuelní akt, kterým alimentační nárok Vlasty Ch. proti její matce byl konkretisován, žal. úřad nepředpokládá a není ani ze spisů patrno. Ježto žal. úřad vycházel v daném případě z názoru opačného, dostal se tím do rozporu se zákonem.