Č. 8920.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Skutková podstata přestupku § 260 lit. d) zák. č. 221/24 není dána, zaváže-li se matka zaplatiti učebnímu pánu svého syna polovici pojistného, které on hradí dle § 162, odst. 2 cit. zák.
(Nález ze dne 2. prosince 1930 č. 18717.)
Věc: Jan B. v P. proti zemské správě politické v Praze o přestupek zákona č. 221/24.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v P. z 26. července 1928 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 162 zák. č. 221/24, jehož se dopustii tím, že vybíral nemoc, pojistné za učně Oldřicha P., ač tato povinnost jest cit. zákonem uložena výslovně zaměstnavateli; st-1 byl odsouzen podle § 262 cit. zák. k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 17 hodin. Odvolání st-lovo zamítla zsp v Praze nař. rozhodnutím.
O stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvážil nss toto:
Skutkovou podstatu přestupku, pro který st-1 byl odsouzen, shledal žal. úřad shodně s první stolicí v tom, že st-1 vybíral nemocenské pojištění (správně pojistné) za učně Oldřicha P., ač tato povinnost jest zákonem č. 221/24 výslovně uložena zaměstnavateli. Žal. úřad, stejně jako I. stolice, označuje toto jednání st-lovo jako přestupek § 162 zák. č. 221/24, a to zřejmě nepřesně, resp. neúplně, neboť tento paragraf jedná toliko o tom, kdo platí pojistné a stanoví ve 2. odstavci, že zaměstnavatel hradí ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají mzdy na penězích a za učně, nehrozí však trestní sankcí těm zaměstnavatelům, kteří za své učně nehradí celé pojistné ze svého. Přestupkem v tecbn. slova smyslu, tedy trestným činem, může však býti jen to, co zákon za trestný čin prohlašuje čili jednání, za které trestem hrozí nebo za něž trest ukládá (srov. § 111 odst. 2 úst. listiny). Poněvadž v § 162 cit. zák. žádná trestní sankce na neplacení celého pojistného — Č. 8920 —
1347
za učně zaměstnavatelem ze svého, t. j. z vlastních jeho prostředků
stanovena není, plyne z toho, že o přestupku § 162 v techn. smyslu slova mluviti nelze. Leč ovšem lze mluviti o porušení ustanovení 2. odst. § 162 a v tomto smyslu užil patrně také žal. úřad obratu »přestupek § 162«, maje zřejmě na mysli přestupek uvedený v § 260 lit. d) zák. č. 221/24, opomenuv tento paragraf citovati, jak tomu nasvědčuje v potvrzeném trestním nálezu citace § 262, v němž se stanoví tresty na »přestupky podle § 260« a nepřímo také obsah odvodního spisu, pokud se v něm mluví o smlouvě zjednané mezi zaměstnavatelem a pojištěncem, resp. jeho zákonnými zástupci o placení pojistného za učně. Tak chápal věc také st—1, jak jest to zřejmo z jeho odvolání z trestního nálezu I. stolice, v němž brojil proti právní subsumpci zjištěné skutkové podstaty pod ustanovení § 260 lit. d), stejně jako to činí nyní ve stížnosti k nss-u. Se zřetelem k tomu lze tedy vycházeti z toho, že st-1 byl si toho vědom, i přes nesprávné, resp. neúplné označení přestupku, jemu za vinu kladeného v trestním nálezu, resp. v nař. rozhodnutí, že ve skutečnosti uznán byl vinným přestupkem § 260 lit. d) zák. č. 221/24 ve spojení s § 162 tohoto zák.
Přestupku podle § 260 lit. d) se dopustí zaměstnavatel, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti obmezena nebo zkrácena. Z ustanovení toho plyne, že předpis tento jest dán na ochranu zaměstnance, a to pod trestní sankci § 262 a má za účel, aby zaměstnavatel smlouvou s ním jako s pojištěncem nezhoršil jeho situaci, jakou mu zaručují ustanovení zákona. Předmětem této ochrany jest však výhradně jen pojištěnec sám, neboť jen jeho situaci má zákon v cit. normě na zřeteli a jen jemu poskytuje v ní ochranu, jak jest to patrno z toho, že mluví o obmezení nebo zkrácení práv, vyplývajících ze zákona pro pojištěnce a o smlouvě s pojištěncem sjednané. O smlouvách sjednaných zaměstnavatelem s třetími osobami, které nejsou s ním v žádném poměru, na který by se vztahoval zák. č. 221/24, zákon ani v cit. paragrafu ani jinde nemluví. Jest proto mylný právní názor žal. úřadu, hájený v odv. spise, jakoby z ustanovení § 260 lit. d) vyplývalo, že jsou jím chráněni ipso jure i rodiče, případně zákonní zástupci nezletilého zaměstnance (učně), neboť názor ten nemá opory ani v doslovu cit. ustanovení a nedá se vyvoditi ani z jeho účelu ani z jiného předpisu zákona. Jeho nesprávnost vynikne, uváží-li se, že dotčeným ustanovením mají býti chráněna práva pojištěncova jemu ze zákona č. 221/24 vyplývající, kdežto jeho rodičům, resp. zákonným zástupcům ze zákona toho přece žádná práva neplynou. Poukazuje-li odv. spis k tomu, že nezletilý zaměstnanec nemůže se bez přivolení svého zákonného zástupce podle § 152 o. z. o. platně zavazovati, jest tento poukaz nevhodný proto, že práva a povinnosti ze smlouvy, sjednané mezi zákonným zástupcem osoby nezletilé a osobou třetí, nevznikají pro zákonného zástupce samého, nýbrž pro nezletilce, jako smluvní stranu, jím zastoupenou.
Učební smlouva, kterou uzavřela v daném případě Julie P. jako mateřská poručnice nezl. Oldřicha P. ve smyslu § 99 živn. ř. se st-lem jako učebním pánem, jest podle toho arci smlouvou sjednanou s nezl. O. P., kterou založen byl učňovský poměr, zakládající podle § 8 zák. č. 221/24 jeho pojistnou povinnost. Leč touto smlouvou nebyla omezena nebo zkrácena práva vyplývající z tohoto zákona pro nezl. O. P. jako učně-pojištěnce, neboť on nebyl smlouvou tou zavázán platiti, resp. nahrazovati st-li jako svému zaměstnavateli část nemoc, pojistného, které st-1 měl podle § 162 odst. 2 platiti celé.
Závazek platiti polovici nemoc, pojistného převzala smluvně Julie P., nikoli však za Oldřicha P., v jeho zastoupení, nýbrž sama vlastním jménem ze svých prostředků, jak z údajů obsažených v jejím podání z 24. května 1928 vyplývá. Touto samostatnou smlouvou, uzavřenou nikoli s nezl. O. P. jako pojištěncem, nýbrž s osobou třetí, třebaže to byla osoba, které přísluší jako mateřské poručníci právo po zákonu ho zastupovati, a třebaže smlouva ta byla uskutečněna snad současně s učební smlouvou, sjednanou Julií P. se st-lem v její vlastnosti jako zákonné zástupkyně nezl. Oldřicha P., vznikl samostatný obligační poměr jen mezi st-lem a Julií P., kterou však žádná práva Oldřicha P. podle zák. č. 221/24 nebyla ani obmezena ani zkrácena, ježto nemocenské příspěvky nezl. Oldřich P. neplatil ani mu nebyly sráženy, nýbrž platila je Julie P. Uvedenou smlouvou nemohla býti ani dotčena práva Julie P. podle tohoto zák., neboť jí podle toho, co bylo shora řečeno, žádná práva taková nepřísluší.
Ježto naříkané rozhodnutí spočívá na opačném, právně mylném právním názoru, který není shodný se zákonem, musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8920. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 598-600.