— Č. 8712 —
844
Č. 8712.
Občanství státní: Ústavní zákon č. 236/20 nabyl účinnosti v poměru k Rakousku dne 16. července 1920, nikoliv teprve dnem vyhlášení mírové smlouvy St. Germainské ve Sbírce zák. a nař.
(Nález ze dne 28. června 1930 č. 9799.)
Věc: Karel L. v B. (adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zprávou z 24. března 1926 oznámila zsp v Brně zem. voj. velitelství v Brně, že podle opčních seznamů, dodaných rak. úřady, optoval st—1 pro rak. státní občanství, čímž pozbyl čsl. státní příslušnosti. V podání, došlém k zsp v Brně dne 29. dubna 1926 a označeném jako rekurs proti rozhodnutí z 24. března 1926, brojil st-1 proti názoru, že pozbyl čsl. státního občanství. V zavedeném šetření podal vídeňský magistrát zprávu ze 16. prosince 1926 toho obsahu, že st-1 výnosem úřadu spolkového kancléře z 12. ledna 1921 nabyl rak. stát. občanství dne 16. listopadu 1920 opcí na základě čl. 80 mírové smlouvy St. Germainské. Úřad spolkového kancléře oznámil zprávou z 19. ledna 1927, že byl uznán nárok st-lův na uznání rak. stát. občanství, vznesený na základě čl. 80. mírové smlouvy St. Germainské, že však výnosem z 26. září 1924 byl st-1 z rak. stát. svazku propuštěn, a potvrzeno, že st- ze svazku rak. státu vystoupil.
Rozhodnutím z 9. března 1927 vyslovila zsp v Brně, že nevyhovuje st-lově žádosti z 29. dubna 1926 za uznání čsl. stát. občanství.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra st-lovu odvolání.
O stížnosti nss uvážil:
Prve než bude pojednáno o právních otázkách sporu, dlužno uvésti, že st-1 uznává ve stížnosti, že svoje opční prohlášení ve prospěch státu rak. podal v roce 1920, praví však, že se již nepamatuje, zda stalo se tak před 16. červencem 1920 či po tomto dni, a proto své námitky konstruuje s — Č. 8712 —
845
e dvou hledisek podle domnělého data podání vzhledem ke dni 16. července 1920. Po této stránce jest však patrno ze zprávy vídeňského magistrátu ze 16. prosince 1926, že st-lovo opční prohlášení bylo podáno teprve po dni 16. července, a to dne 16. listopadu 1920, neboť bylo výnosem spolkového kancléře z 12. ledna 1921 uznáno, že st-1 svou opcí na základě čl. 80 mírové smlouvy St. Germainské nabyl rak. stát. občanství dnem 16. listopadu 1920. Netřeba se tedy zabývati oním obsahem stížnosti, jenž in eventum vychází z názoru, že opční prohlášení st-lovo bylo podáno před 16. červencem 1920, a třeba ke stížnosti přihlédnouti jen potud, pokud se vznesené námitky opírají o předpoklad, že opční prohlášení bylo podáno v roce 1920 po 16. červenci.
Vycházeje z názoru souhlasného s názorem žal. úřadu, že v době podání opčního prohlášení byl čsl. stát. občanem, stav se jím od 28. října 1918 na základě § 1 č. 1 úst. zák. č. 236/20, popírá st-1, že jeho opční prohlášení, podané ve prospěch státu rak., mohlo přivoditi změnu v jeho dosavadním státním občanství, to jest s hlediska právního řádu čsl. ztrátu čsl. stát. občanství. St-1 hájí tu stanovisko, že ztráta mohla by nastati jen mocí právních norem čsl., jakými by jinak mohly býti jen předpisy úst. zák. č. 236/20. Podle předpisů tohoto zák. však nelze st-lovu opci posuzovati, poněvadž byla podána ještě před jeho účinností, jíž po názoru stížnosti nabyl cit. úst. zákon teprve dnem 15. ledna 1922, kdy — jak se st-1 domnívá — mírová smlouva St. Germainská vstoupila v účinnost jako zákon čsl., nikoliv již dnem 16. července 1920, kdy podle slov stížnosti uvedená mírová smlouva nabyla jen platnosti mezinárodní. — St-1 se mýlí.
V § 20 úst. zák. č. 236/20 se praví, že tento zákon nabude účinnosti, pokud jde o poměr ke státům, utvořeným z území býv. říše Rak.-Uher., dnem, kdy vstoupí v platnost smlouva, uzavřená s Rakouskem dne 10. září 1919 v St. Germain en Laye. Smlouva ta nevstoupila v platnost teprve tím, že byla ve sbírce zák. a nař. publikována, nýbrž ve smyslu závěrečných ustanovení smlouvy dnem prvního zápisu o složení ratifikací, t. j. dnem 16. července 1920, do kterého dne byly ratifikační listiny odevzdány v Paříži jak třemi mocnostmi spojenými a sdruženými, mezi nimi i Českoslovenkem, tak i Rakouskem. Jen tuto platnost mezinárodní může míti na mysli cit. § 20 úst. zák. č. 236/20, neboť jen v tomto případě může se jeviti provedením ustanovení mírové smlouvy té o státním občanství. Pravit’ ono závěrečné ustanovení, že ode dne tohoto prvního zápisu nabude smlouva působnosti mezi Vysokými smluvními stranami, které ji takto ratifikovaly, a že pro výpočet lhůt, o kterých mluví tato smlouva, bude toto datum dnem, kdy smlouva nabyla působnosti. Jestliže pak úst. zák. č. 236/20 pro výkon opčního práva stanoví lhůty, na př. v ustanovení § 4 č. 3 a 4, jež jsou provedením čl. 80 mírové smlouvy St. Germainské, lhůtu šestiměsíční shodně s ustanovením právě cit. článku 80, podle něhož sluší ji čítati ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude ustanovení § 20 úst. zák. č. 236/20 o počátku jeho účinnosti ve shodě s hlediska mírové smlouvy St. Germainské jen tenkráte, jestliže jeho účinnost, od níž sluší počítati lhůty jím stanovené, bude závislá na platnosti St. Germainské smlouvy — Č. 8712 —
846
podle předpisů jejích závěrečných ustanovení, t. j. na platnosti, nastalé dnem prvního zápisu o složení ratifikací, tedy za platnosti mezinárodní, nastalé dnem 16. července 1920. S tím ve shodě bylo také vyhláškou č. 492 Sb. z r. 1920 uvedeno ve známost, že úst. zákon č. 236/20 nabyl účinnosti, pokud jde o poměr ke státům, utvořeným z území býv. říše Rak.-Uherské, dnem 16. července 1920.
St—1 ovšem popírá, že úst. zákon č. 236/20, speciálně jeho ustanovení o právu opce podle § 4, č. 3, jest provedení mírové smlouvy St. Germainské (čl. 80). Čině tak, netvrdí ovšem, že by právě citovaná ustanovení nebyla materiálně shodná, nýbrž opírá svoji námitku o názor, že s hlediska časového jest nemožno, aby úst. zákon č. 236/20, usnesený dne 9. dubna 1920, byl provedením mírové smlouvy, jež nabyla mezinárodní působnosti dnem 16. července 1920.
Také zde jest st-1 na omylu, neboť pro otázku, zda určitý zákon jest provedením nějaké mezistátní smlouvy, jest zcela nerozhodno, kdy smlouva ta nabyla působnosti, jen když tu v době, kdy zákon byl usnesen, byla. Mírová smlouva St. Germainská byla pak uzavřena dne 10. září 1919, a může proto čsl. úst. zákon č. 236/20 z 9. dubna 1920 býti provedením oné smlouvy. Otázka působnosti této smlouvy má význam v relaci jiné, kterou úst. zákon č. 236/20 řešil právě v § 20, učiniv zde svoji účinnost závislou na tom, kdy smlouva, uzavřena dne 10. září 1919, kterou chtěl provésti, sama nabude působnosti. Pokud tedy st-1 s těchto hledisek popírá, že účinnost úst. zák. č. 236/20 nastala dnem 16. července 1920, byly jeho námitky uznány za bezdůvodné.
Důvodnost nemohla však býti přiznána ani dalšímu jeho hledisku, jež v tomto směru uplatňuje, poukazuje na to, že k úst. zák. č. 236/20 bylo vydáno prov. nař. č. 601/20 uveřejněné ve sbírce zák. a nař. dne 9. listopadu 1920, a že jest nemyslitelno, aby prov. nař. k zákonu bylo vydáno v době, kdy zákonem stanovené lhůty, v daném případě 6měsíční, byly by již z valné části proběhlé, kdyby své účinnosti nabyl zákon dnem 16. července 1920.
Tu postačí uvésti, že ze skutečnosti, kdy bylo vydáno prov. nař. k úst. zák. č. 236/20, nic neplyne pro otázku, kdy tento úst. zákon nabyl účinnosti. Otázku tu řešil si úst. zákon sám v § 20, jak nahoře již bylo vyloženo. Ostatně mohla býti ustanovení úst. zákona o opci prováděna i bez vydání podrobnějších předpisů prov. nařízení, a bylo-li toto vydáno dne 9. listopadu 1920, stalo se tak ještě více než dva měsíce před uplynutím nejkratší lhůty úst. zákona, tudíž dosti včas, aby ustanovení prov. nařízení mohlo býti prakticky použito pro výkon práv podle úst. zák. č. 236/20.
Tím vyřízeny jsou — a to záporně — všechny námitky, jimiž st-1 brojí proti tomu, že na jeho opci, provedenou v listopadu 1920, bylo žal. úřadem pozíráno s hledisek úst. zák. č. 236/20. Že by pak podle nich, zejména podle § 6, jehož se též žal. úřad dovolal, nenastala dnem provedené opce, t. j. dnem 16. listopadu 1920, změna ve státním občanství st-lově, to jest ztráta dosavadního čsl. stát. občanství st-lova, stížnost ani netvrdí. Jestliže však nevyvrací názoru žal. úřadu, že st-1 již mocí § 6 úst. zák. č. 236/20 pozbyl dnem vykonané opce čsl. stát. občanství, jest zbytečno zabývati se úvahami, zda pro názor o tom, že st-1 ztratil oním dnem čsl. stát. občanství, mohl se žal. úřad dovolati i prohlášení úřadu rak. spolkového kancléře z 12. ledna 1921 vzhledem k čl. 12 vl. nař. č. 601/20 a čl. 10 Brněnské smlouvy; neboť i kdyby tak žal. úřad právem učiniti nemohl, zůstane nevyvráceno, že st-1 čsl. stát. občanství pozbyl dnem 16. listopadu 1920 již s hlediska § 6 úst. zák. č. 236/20.
K ostatnímu obsahu stížnosti budiž poznamenáno:
Netřeba se zabývati námitkou, že st-1 nemohl optovati podle Brněnské smlouvy, poněvadž žal. úřad na st-lovu opci jako na opci, podanou podle Brněnské smlouvy vůbec nepohlížel, nýbrž výslovně označil ji za opci podle úst. zák. č. 236/20 v provedení čl. 80. mírové smlouvy St. Germainské.